středa 12. listopadu 2014

ŠKOLENÍ

Dnes jsem byla celý den na školení v Praze.
 Samozřejmě zbyla chvíle na nákupy..a tak jsem se stavila v Nanu Nanu a nakoupila..
zítra se možná pochlubím:o)).
Vzpomněla jsem si však na jednu příhodu, která se mi stala při předchozím školení. 
Školení tehdy probíhalo od ráno do odpoledne a jak už to bývá byla polední pauza. 
Já nelenila a snažila jsem se oběhnout alespoň pár obchodů.
 Před návratem zpátky na školení jsem se zastavila ještě v zelenině, doplnit nějaké vitamíny, 
abych vydržela:o)).
Vejdu do obchodu, kde byl postarší prodavač a už z dálky mě vítal. 
"Tak co to bude dneska Jiřinko?"
Zůstala jsem jako opařená. 
Viděla jsem ho poprvé v životě.Nebo jsem si to alespoň myslela.
 Hlavou mi vrtalo, odkud mne zná. Napadl mě i blog, který jsem si čerstvě založila..
Nedalo mi to a zeptala jsem se ho. Odkud pak mě zná?
Usmál se a pokýval hlavou..znám, znám...
Já vážně byla v rozpacích..
Znáte ten pocit, když o vás někdo něco ví a vy ne a ne ho někam zařadit?
Pak už se slitoval a začal se smát a ukázal si na hrudník..
Já blondýna nechápavá..pak ukázal na můj hrudník a já v tu chvíli pochopila. 
Kdo byl už na nějakém týmovém školení, tak ví, že často se píše jméno na cedulku,
 kterou si nalepíte na viditelné místo tak, aby byla dobře čitelná 
a všichni jste se vzájemně poznali. 
Mně poznala navíc celá jedna pražská čtvrť, 
protože já hrdě prošla všechny ty obchody s polepenou hrudí. 
A to opravdu nebyla žádná malá cedulka:o))). 
Školení probíhalo i druhý den.
 Když jsem procházela kolem zeleniny, prodavač stál venku a už z dálky volal:
 " Krásný den , Jiřinko!":o))
Od té doby si už dávám pozor:o)!
Pěknou noc a zítřejší den začněte s úsměvem
Vaše Inka-Jiřinka

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.