.....:o) VÍTEJTE !

.....:o) VÍTEJTE !

pátek 20. února 2015

PÍPÍ

Rozhodla jsem se, že i dnes budu pokračovat 
na vlně smíchu
a to doslova.
Mám naštěstí povahu, že špatné věci rychle zapomínám 
a to, co mě pobavilo nebo se mi stalo něco vtipného si pamatuji..
A proč si to nechávat jen pro sebe,
když se o tu legraci můžu podělit s Vámi:o)..
To, co teď napíšu se stalo asi tak před 20 lety.
Při našem tuším druhém nebo třetím pobytu v Americe.
Tenkrát bylo všechno jinak.
Mamky manžel vážně onemocněl
a my jsme jeli pomoci při jeho zotavování.
Pamatuji si, jak jsme mu vozili do nemocnice česká jídla
a jak si pochutnával.
V Americe je to uděláno tak, že pokud chcete být se svým blízkým v nemocnici,
tak máte společný pokoj a můžete tam s ním trávit celé dny.
/ no na tom stále není nic legračního, že?/
Pokračuji..
Já s manželem a s dětmi jsme tudíž zůstávali v domě sami.
V té době jsme pořádně neznali nějaké zakódování při zabezpečení domu
a tak nám to mamka,která s manželem trávila celý čas v nemocnici, 
náležitě vysvětlila.
Jednalo se o dva kódy.
Jeden se používal v momentě, kdy jsme odjížděli z domu
a druhý na noc, kdy jsme šli spát a přebývali v domě a nevycházeli jsme ven.
------
Jedné noci, bylo asi kolem 1 hodiny,
( jsme noční sovy)
šel manžel na noc zakódovat.
Já jsem seděla v hale v křesle a pamatuji si, že jsem hrála takové ty kostičky, co padají..Tetris..
V momentě, kdy se manžel vracel a vkročil do obýváku,
začal dům na celou ulici neskutečně houkat..
/ manžel zvolil nesprávný kód/
Teď co s tím?
Nijak to nešlo zastavit..
Do toho začal zvonit telefon,
ale americká angličtina, 
která se z toho ozývala byla pro nás neidentifikovatelná
změť něčeho
a já stačila říct jen 
sorry, sorry..
telefon na druhé straně položili..
--
nový telefon
Police!
To bylo něco, čemu jsme rozuměli..
pak ještě 
Open door!
- došlo nám to!
Přijedou..
Já si už představovala, jak ležíme na koberci spoutáni..
Mezitím jsme se snažili dovolat do nemocnice(mobily v té době neexistovaly)
Centrála se ozývala se slovy..
v překladu:
Hovory se po půlnoci na pokoje nepřepojují!
Co teď?
Manžel rozhodl, že roztáhneme všude závěsy,
všude rozsvítíme 
a hlavně budeme dělat, 
že se nebojíme!
Zapomněla jsem napsat to nejdůležitější!
Naše angličtina byla na úrovni první učebnice pro jazykové školy.
Začala jsem pochodovat se slovníkem po pokoji..
Houkačky venku..
už jedou!
Svítilna - bojí se vstoupit na soukromý pozemek..
Manžel jim jde v ústrety!
Na prahu se lekne!
Za dveřmi je ohromný černoch s pistolí , který vlastně kryl toho druhého policistu,
který jde po cestě s tou baterkou..
Manžel je s rozpačitým úsměvem vítá../ jak by taky ne, když měl u hlavy pistol/
Come on in! / Pojďte dál/
Tak to bylo asi jediné, co jsme ze sebe dostali v angličtině..
Jo, pak ještě sorry, sorry, sorry..
a manžel se ujal vysvětlování
/ teď z něj prý udělám blbce:o))- no trošku...:o)/
řekl: Sorry, I am bad Pípí!
Mělo to znamenat, že špatně napípal..
V angličtině výraz Pípí znamená čůrat..
- vyznělo to asi takto:
Já jsme špatný čůral!
Další vysvětlování bylo toto..
My mother is in the hospital with your hasband..
/ matka je v nemocnici se svým manželem/
do toho já křičela:
Sorry, we are visitor!
:o)
No, co vám budu povídat.
Koukali na nás
jakoby jsme přiletěli právě z Marsu..
Ještě jsem zapomněla napsat, 
že měli s sebou psa - vlčáka.
Ten silný vysoký černoch, chtěl vědět mamky jméno.
Řekla jsem mu ho!
Prd mi rozuměl!
Pochopila jsem, že chce, abych ho vyhláskovala v angličtině...
No, tak to byla pro mě výzva!
Začala jsem 
ei, bí , sí dí , í, ef, dží , EJČ!
EI
ei, bí sí, dí í ef, dží ejč, džej, kej, el, em, EN
EI
Mamka se jmenuje Hana 
copak já to uměla "vyspelovat" jen tak?
To policajti už nevěřili svým očím
a v tu chvíli, kde se vzala, tu se vzala 
MAMKA!!
Agentura, která dělala zabezpečení a která nám volala jako první( kdo to mohl vědět) ji kontaktovala nějakým speciálním systémem,
a tak se dozvěděla, co se stalo 
a přijela nás zachránit.
Nakonec jsme se i nasmáli,
jediný, kdo prý v tu chvíli byl schopný nám porozumět 
byl ten vlčák!
Prý byl vycvičen v Československu.
Mohlo by se zdát, že je konec příběhu, 
ale představte si, jak tam funguje policie.
Odjeli a asi za půl hodiny se vrátili zpátky 
a ověřili si, zda mamka není náš komplic
a zda je opravdu vše tak, jak má být.
Děti to naštěstí zaspaly.
A my si od té doby dávali pozor!
S americkou policií jsme měli tu čest ještě jednou,
ale to někdy příště!
Mějte nádherný víkend!
Vaše Inka