.....:o) VÍTEJTE !

.....:o) VÍTEJTE !

úterý 26. května 2015

POČETÍ DRUHÉ

Jaká bych to byla matka, kdybych si nechala pro sebe mého syna:o).
Děti mám dvě a jsem za obě moc ráda.
Každé jiné, každé jedinečné.
Ostatně jako všechny lidské bytosti.
Když byly naší Kačence 3 roky, tatínek nás opustil. 
Nebojte, né navždy.
Na rok odjel na vojnu.
Tehdy to tak chodilo. Po vysoké škole narukoval.
Život bez tatínka nebyl snadný a stýskalo se nám. 
Kačka, která byla na tatínka zvyklá, nechápala proč doma není.
Tehdy lovila všechny mužské:o).
Oslovovala v autobuse převážně muže a leckdy mě uváděla do rozpaků.
Když byl  manžel přeložen k posádce do Benešova,
měla jsem velikou radost, že je blíž a že ho budu moct navštívit.
A tak jeden víkend, kdy napsal, že bude mít opušťák, jsem si zařídila hlídání 
a vyrazila za ním.
Když jsem tam dorazila, čekala jsem na bráně. Po chvíli ke mně přišel voják, který měl službu a oznámil mi, že jestli na někoho čekám, tak mám smůlu, 
protože došlo k nějakému náhlému cvičení a posádka odjela.
Chtělo se mi brečet,
přespala jsem na hotelu, kde jsme měli zarezervován pokoj 
a druhý den odjela domů.
Asi po měsíci jsem opět natěšená vyrazila směr Benešov.
Tentokrát jsme měli štěstí.
Ale..
neměli jsme objednaný hotel a nemohli žádný volný pokoj sehnat.
Obešli jsme snad všechny hotely a nic.
Manžel pak dostal nápad. 
opsal si telefonní číslo posledního hotelu a zavolal z telefonní budky.
Představil se jako doktor a najednou pokoj byl.
Dokonce nás na recepci vítali.
"Pane doktore sem, pane doktore tam.."
Dostali jsme tehdy pokoj v přízemí.
Když jsme chtěli jít na večeři, zjistili jsme,
 že hotel je až po strop plný,a teď se podržte, Kubánců.
 Nějaký festival kubánské hudby.
Dodnes mi je jasné, kde vzal můj syn tolik energie
a proč byl jako dítě hyperaktivní.:o).
Celou noc se kolem nás ozývalo bubnování 
v latinsko- americkém rytmu.
Také si vzpomínám, že jsem se tam hrozně bála,
že pokoj neměl závěsy a že to odnesly obě lampičky,
přes které jsme tehdy přehodili ručníky ve snaze utvořit si intimní osvětlení. 
Ráno, z původně plastových koulí,
byly dvě plastové placky:o).

A toto je další výsledek:o)!
Syn Petr.
Miluje slunce, ale raději než Kubu má Floridu.
Letos se už bude ženit a jasně mi dává najevo, že ten čas neskutečně letí..
Jak je vidět, vzpomínky nám však nikdo nevezme!


Navíc, když si ty vzpomínky zaznamenám,
neselže internetová síť, nesmaže se mi blog, 
tak se nemusím bát ani sklerózy..:o)
------

Citace: 
"Vzpomínky nám zkrášlují život,
ale jen zapomínání ho činí snesitelným."
Honoré de Balzac
---
Mějte krásný večer..
Inka