středa 20. ledna 2016

MLČENÍ

k smíchu ..
V pondělí jsme vezli vnučku Aničku z gymnastiky.
Než jsme vlezli do auta,
tak jí povídám, že pojedeme ještě na nákup 
a ať mi připomene, že chci koupit citróny..
Anička si sedla vzadu do sedačky 
a my vyrazili.
Po cestě nám vždycky vypráví, 
co dělali na gymnastice,
co se učili, jak se jí tam líbilo a tak..
Tentokrát ani slovo.
Ptali jsme se jí, co jí je,
proč nemluví
a ticho.
Měli jsme i obavu, zda se jí něco nestalo.
Manžel už i uvažoval, jestli nemá zastavit
a podívat se, co se jí stalo.
Netečně koukala z okýnka 
a prostě s námi přestala komunikovat.
Dojeli jsme k obchodu
a Anička se mnou vylezla z auta 
a řekla:
"Babi, potřebuješ citróny!
A příště, až budeš něco chtít připomenout, tak na mě prosím tě  nemluv
nebo to zapomenu! "
Ona si chudák asi celou cestu opakovala citróny, citróny...
aby na ně nezapomněla!
Holčička moje malá:o)!
..


Výsledek obrázku pro ticho

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.