.....:o) VÍTEJTE !

.....:o) VÍTEJTE !

pátek 12. srpna 2016

CESTA DOMŮ

odlétali jsme z Daytony Beach.

Malé , útulné letiště,
takové rodinné, říkali jsme si.
Všichni se usmívali,
kufry prošli bez problémů, 
Poradili nám, že parfém, který má 3,4 oz nemohou do letadla,
pouze do 3,00 oz, a tak jsem je honem vyndala, neboť by nám je sebrali.
A to bych se s ním radši polila celá:o)).
...
Co si budeme povídat..
každý z nás jsme měli ještě příruční zavazadlo, 
které můžeme s sebou brát na palubu.
Toto zavazadlo může mít až 15 kilo 
a taky že skoro mělo:o).
Samozřejmě si do takového zavazadla dáváme vše, co chceme mít u sebe,
například to, co má větší hodnotu nebo by se mohlo rozbít apod.
Můj muž je schopný do takového zavazadla nacpat všechno svoje oblečení,
já zaplním zbytek:o)).
...
Před vstupem do letadla jsem však zažili šok!
Do letadla na palubu se už žádné příruční zavazadlo nevejde!
Řekli nám, že se máme vzít nejnutnější 
a že vše bude odesláno do konečné destinace, tudíž do Prahy.
Co teď?
Bránili jsme se, ač marně!
Kufříky nenadepsané, 
v nich naše poklady!
Kromě nich ještě převlečení pro holky, foťáky, kamera, nabíječky, 
kosmetika a další nezbytnosti.
Co vzít?
Jediná Anička si mohla nechat svůj kufřík.
Měla ho plný hraček.
Katka jí tedy odebrala všechny hračky, 
vyměnila je za elektroniku
a pak nabrala oblečení na holčičky.
Na sebe chudák zapomněla 
a po celou cestu mrzla.
....
Manžel konstatoval, že jestli mu nedojde jeho napěchovaný kufřík se vším,
tak mu zůstaneme jen my čtyři:o)!
...
Takže jsme si museli říct, 
děj se vůle boží 
a odletěli načisto s prázdnou.
...
Pravda je, že jak na letišti v Atlantě, kde jsme čekali 4 hodiny,
 tak i v Amsterodamu  to bylo prima, že jsme se nemuseli tahat s kufříky.
....
Jediný kufřík, berušku, vozil po letištích manžel :o)).


...
Naštěstí musím napsat, že všechna letadla letěla ON TIME, 
na čas a my neměli další problémy.
Holčičky byly úžasné, jsou to už ostřílené cestovatelky
a na cestě z Atlanty do Amsterodamu krásně usnuly 
a spaly celou dobu,
zatímco my jsem skoro nezamhouřili oči, 
zadky jsme měli skoro plechové
a všechno nás bolelo,
jak jsme strnule seděli a na nás ležely holčičky.
Anička mezi Katkou a mým manželem
a já byla uspávačka Emičky.
Ne všechny děti v letadle byly ale klidné. Kousek od nás seděla malá asi 3 letá černoška,
 která byla tak hyperaktivní a řvala a řvala, 
že mi bylo líto její matky, která většinu cesty prostála
 a nosila ji na zádech, aby na chvilku ztichla..
...
V Amsterodamu se obě naše holčičky naštěstí probudily s veselou náladou
a byly schopné přejít celé letiště na náš gate.
Představa, že je nosíme, byla děsivá..
...
Při nástupu do letadla do Prahy jsme zahlídli nakládat naše zavazadla
a tak jsme i v tomto směru byli klidnější.
....
Přišla všechna!
I když byla některá dost odřená,
jeden kufr dokonce promáčklý.
Nakládací manévry s kufry jsou hrozné.
(i když tato práce je rozhodně hooodně moc namáhavá,
tak se s ní taky nepářou).
...
Na letišti čekal tatínek a náš syn,
takže i odvoz jsme měli vzorně zajištěn.
...
Dnes jsme přijeli na chalupu..
prší..
kytičky přežily..
plevelu je šíleně
a bude co dělat:o)!
Ale i na to se moc těším!
...
Mějte se moc krásně 
a užijte si pěkně víkend..
..
Inka


 V oblacích je krásně!



 Ať je to, jak je to, tak vždycky při příletu a při pohledu na tu naši krajinu mám slzy v očích.
Doma je doma!
 Člověk z letadla vidí tu naši zemi skoro celou 
a já poprvé viděla z letadla horu Říp
a to mě vážně dojalo!