Chtělo by to zase po dlouhé době něco "vtipnýho".
No jo, jenže stalo se mi v poslední době něco legračního?
Něco o čem bych chtěla psát?
Něco, co si chci zapamatovat?
...
Rozesmála mě řeka Radbuzna,
ale co dál?
...
Teď mě něco napadlo,
ale zase nevím, jestli je to dostatečně vtipné,
možná spíš smutné.
...
V úterý ráno stojím u zastávky autobusu,
je brzo ráno, chvíli po 6 hodině.
Na zastávku přijde takový starý pán
a nějak divně si mě prohlíží.
Mám sukni, že by si prohlížel moje nohy?:o)
Jeho pohledy rozhodně neopětuji, každopádně je starý.
(Tedy né, že bych je opětovala,
kdyby byl mladý:o).)
Nastupuji do autobusu,
pán také.
Sednu si kousek za řidiče
a pán se začne se řidičem bavit.
Ten hlas se mi najednou zdá nějaký povědomý.
Začnu si po očku pána víc prohlížet.
...
Ne, to není možné,
to přece nemůže být on.
Nebo že by?
Přistihuji se, že teď už na něj zírám já.
Můj spolužák ze základky!
Už jsem si skoro jistá.
Tak proto si mě tak prohlížel.
...
Jakmile vystoupím,
tak ho oslovím..
Jenže on vystupuje o 2 zastávky dříve,
možná to ani není on.
...
Ale je.
Řidič na něj ještě volá:
" Radku, pozdravuj je!"
..
I jméno sedí.
Neviděli jsme se skoro 40 let.
...
Přijela jsem do práce
a procházím kolem zrcadla.
"Fakt jsem taky tak stará?"
...
Asi jo!
:o))
Tak je to vtipný nebo je to smutný? :o)
Mějte se moc krásně
a užívejte si života.
Je krásný
a čím je člověk starší,
tím víc si to uvědomuje!
Inka
💓
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.