pondělí 21. ledna 2019

NASYPÁNO

můžete přiletět!







Kromě stabilních krmítek visí všude po stromech lojové koule.
Můj manžel nechápe, co prý s těmi ptáky mám.
Mám je ráda,
líbí se mi to ptačí kino,
ráda je pozoruji
a nikdy jim nepřestanu závidět,
že se vznesou.
Já se vznáším jen ve snech.
Nevím, zda jsem tu už psala,
jak jsem kdysi dávno
( nejméně 30 let zpátky)
měla tak živý sen,
že létám.
Manžel mě našel v koupelně,
jak roztahuji paže,
jsem na špičkách,
mám zavřené oči 
a soustředím se na to,
že se vznesu.
Určitě by to šlo,
kdyby to nezkazil slovy:
" Myslím, že kdybys to zkusila z balkónu, 
tak bys určitě na chvíli letěla."
/Tehdy jsme bydleli v garsonce v 8. patře./
Nepovedlo se to
a od té doby jsem tak živý sen neměla.
Přesto se ráda vznáším
nebo aspoň se povznáším.
Nad vším, co mi přijde zbytečné, malicherné 
a nedůležité.
Tak aspoň tak!
:o)
Jo a letos pořád čekám na sojku!
Krakonoše jsem už viděla,
ale kam mu uletěla sojka,
to vážně netuším!
...
Krásnou noc
a zítra ještě jedny fotky 
ze sobotního stmívání.
Inka
💓

Teď,  když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jen jediné - naučit se žít na zemi jako lidé.
 


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.