NAŠE CHALUPA

Tak to je takové naše miminko....Starý domek na horách jsme koupili cca před 14 lety...Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí...Naše miminko už docela slušně vyrostlo...taková puberta...Jak uvažuji, tak i v našich myslích. To , co se mi líbilo před 14 lety se tak nějak okoukalo a práce na chaloupce je nekonečná. Navíc, poté, co mé děti odrostly a přestaly s maminkou a tatínkem bydlet, je chalupa místem, kde se pravidelně scházíme. TAM JE TEN SPRÁVNÝ DOMOV SE VŠÍM VŠUDY !Všichni jsme zase spolu a občas si všichni lezeme na nervy:o), ale zároveň se máme všichni rádi. Já nadávám, že pořád stojím u sporáku a v kuchyni(naštěstí je součástí hlavní obytné místnosti), ale na druhou stranu to dělám ráda. Vařím a peču s láskou:o) a taky proto, abychom neumřeli hlady:o)).

Chalupa je ale nejmilejší miminko mého muže. Srovnáním usím napsat, že tak jako já odrodila naše dvě děti. Manžel  porodil naši chalupu.Doslova a do písmene. Můj manžel, kluk z paneláku, odstupem času  zedník, klempíř, instalatér, elektrikář, malíř a natěrač, obkladač atd...Samozřejmě s pomocí "našeho "Slávka, se kterým prožil hodně chvil. Veselých i krušných, chvil, kdy už nemohl a přesto musel. Kopal, připravoval, aby se mohlo jet dál..stavět a měnit...Místní sousedé nás častovali " Z učitelského platu postavili chatu"..nakonec poupravili.." za učitelskej plat, postavili hrad" ..Jojo...nějak nás ta přestavba začala bavit  a chaloupka rostla. Když se sejdeme všichni, je nám ale malá :o)..o tom zase někdy příště...
Jen na závěr JSME TAM RÁDI!

VÝHLED Z OKEN, DOLŮ NA ÚDOLÍ, KOSTELÍK, V POZADÍ NA ŽALÝ.

MÁME PŘÍRODU NA DOSAH!