tak takhle to nějak začalo..otevřela jsem ve škole okno a uviděla, jak opravují zámeckou zeď..kolem zámecké zdi rostly různé keře.. a jak vidíte..všechno byla vytrháno..
Můj pohled utkvěl na té zkáze..další pohled jsem už ale věnovala těm pařezům a rozvětveným kořenům..
v tu chvíli přišel do třídy můj manžel a došel až k oknu..
v tu chvíli řekl: "Ne, to nemůžeš myslet vážně"..
a to aniž bych řekla jediné slovo..už mě vážně po těch 31 letech manželství zná:o)
Já jsem jen kývla a řekl: Proboha! :o)
Pak už jsem začala shánět pilku a samozřejmě od pana školníka sehnala..
Manžel je miláček..přelezl plot..a řezal.. a řezal...
děkujůůůůůůůů:o))
a tady je výsledek jeho snažení...
už ty kořeny úplně vidím
samozřejmě musí být upravené, ale už teď jsou dokonalé nebo ne?:o))
Mějte krásný večer..
já musím přemýšlet, jak a čím je obalím,
protože v takhle surovém stavu mi je manžel nechce vzít do auta:o))
navíc jsou doóóst velké..
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.