ODCHÁZENÍ

I to patří k životu, i když je to neskutečně smutné....i mě dnes čekalo loučení ..Od  doby, co  zemřeli mí rodiče, nemám pohřby ráda...přiznám se, že pokud nemusím, nejdu..Dnes jsem se však loučila s člověkem, který byl mému srdci blízký a nedokázala bych nejít..Tatínek mé nejlepší kamarádky odešel navždycky..dlouho jsem ho neviděla, ale okamžitě se mi vrátily vzpomínky na nádherné dětství, na jeho věčné provokování nás holek..

Jako dnes slyším, jak mi pořád říkal: "Žížo, jsi pořád o bramborovou placku větší než naše Maru"..

 Moc často se s Maruškou nevidíme, každá bydlíme jinde. Maruška  zůstala na vesnici, kde jsme bydleli.

Já, co mí rodiče nežijí, tam nejezdím často, spíš málo. Dnes jsem viděla spoustu známých,kamarádů z dětství a je mi vlastně moc líto, že se vidíme jen při těchto příležitostech...nějak není čas. 

Když člověk něco potřebuje, vezme telefon, napíše email a osobní kontakt se tak nějak vytrácí. 

Stěžujeme si na moc práce a hledáme výmluvy, proč nemáme čas...

a nakonec je to veliká škoda a je mi z toho hodně smutno...

Vám přeji krásný den...

tady je celý upršený a na náladě to nepřidá...