VZPOMÍNKY

Moje dětství...foťák mého milovaného taťky..

Vzpomínka na doby, kdy se naše koupelna měnila v temnou komoru..Na doby, kdy jsem taťkovi asistovala a byla strašně důležitá..vývojka, ustalovač...pak jsme tvořili fotky, malé , velké, vzpomínám na ten velký přístroj, a ten zázrak, když se fotografické papíry namáčely do těch vodiček a objevovaly se fotky, tváře, postavy, věci...Byla to hotová alchymie nenechat ten papír příliš dlouho nebo naopak příliš krátce...

Pak se fotky sušily..visely na šňůrách místo prádla a my je obdivovali jako malý zázrak...

Poslední fází byla leštička, kdy se fotografie vyleštily a narovnaly..

Učila jsem se to všechno od táty a byla přitom šťastná...

Štěstí pro mě bylo i to, když mě učil fotit..A to nebylo jako dne..cvak..

to se muselo tzv. naštelovat, vzdálenost, pořádně zaostřit, atd...

Mojí první fotkou byly sněženky...jako dnes je vidím..pak kotě na střeše auta a moje sestřenice(ta tehdy byla pěkně rozmazaná:o)...

Ten foťák mám nyní na poličce a hlídá naše albumy a připomíná mi krásné chvíle, 

chvíle s tátou..

a albumy? 

Tak to je další kapitola..

máme jich spoustu..z dětství dětí, ale hlavně z cest...každý rok dovolené v USA má svůj album...

Přiznám se, že dnes mi albumy chybí..né, že bych se utápěla denně ve fotkách...ale je to pro mě taková hmatatelná vzpomínka..

Vloni se mi rozbil notebook ve kterém jsem měla fotografie snad za poslední 3 roky a neměla jsem je zazálohované...V ten okamžik jakoby se mi ty 3 roky ztratily...Obrečela jsem je ..Naštěstí se je nakonec podařilo znovu objevit...zazálohovala jsem je..

Ale co myslíte...letošní dovolená je ještě na SD kartě ve foťáku...jsem nenapravitelná...

černobílý svět..

zachycené dětství našich dětí..

a už se mi chce  pomalu brečet...

Místo nafocení pár fotek ze starých albumů jsem strávila přes hodinu jejich prohlížením..

malý návrat do minulosti...

A tak se ptám?

Není to nespravedlnost, že si ty naše děti tak nezřízeně rostou, 

až úplně dospějí ?

Kdo jim to dovolil?:o)))

Ptaly se  vůbec?

Chtějí mi tím snad dokázat, že jsem už stará?.o))

Asi na tom něco bude,už jen tím, že ve stáří se často vzpomíná na to, co bylo kdysi...

A já to tak občas mám...

a vzpomínám moc ráda..

Vzpomínám, protože mám na co, na svoje  úžasné dětství,

 na nádherné mládí,

bezstarostné a krásné dětství mých dětí..

Mám veliké štěstí, měla jsem a mám ty nejlepší děti..

a jsem za to moc ráda..

Přeji Vám krásný den...

Inka