ŠKOLENÍ

Dnes jsem byla celý den na školení v Praze.

 Samozřejmě zbyla chvíle na nákupy..a tak jsem se stavila v Nanu Nanu a nakoupila..

zítra se možná pochlubím:o)).

Vzpomněla jsem si však na jednu příhodu, která se mi stala při předchozím školení. 

Školení tehdy probíhalo od ráno do odpoledne a jak už to bývá byla polední pauza. 

Já nelenila a snažila jsem se oběhnout alespoň pár obchodů.

 Před návratem zpátky na školení jsem se zastavila ještě v zelenině, doplnit nějaké vitamíny, 

abych vydržela:o)).

Vejdu do obchodu, kde byl postarší prodavač a už z dálky mě vítal. 

"Tak co to bude dneska Jiřinko?"

Zůstala jsem jako opařená. 

Viděla jsem ho poprvé v životě.Nebo jsem si to alespoň myslela.

 Hlavou mi vrtalo, odkud mne zná. Napadl mě i blog, který jsem si čerstvě založila..

Nedalo mi to a zeptala jsem se ho. Odkud pak mě zná?

Usmál se a pokýval hlavou..znám, znám...

Já vážně byla v rozpacích..

Znáte ten pocit, když o vás někdo něco ví a vy ne a ne ho někam zařadit?

Pak už se slitoval a začal se smát a ukázal si na hrudník..

Já blondýna nechápavá..pak ukázal na můj hrudník a já v tu chvíli pochopila. 

Kdo byl už na nějakém týmovém školení, tak ví, že často se píše jméno na cedulku,

 kterou si nalepíte na viditelné místo tak, aby byla dobře čitelná 

a všichni jste se vzájemně poznali. 

Mně poznala navíc celá jedna pražská čtvrť, 

protože já hrdě prošla všechny ty obchody s polepenou hrudí. 

A to opravdu nebyla žádná malá cedulka:o))). 

Školení probíhalo i druhý den.

 Když jsem procházela kolem zeleniny, prodavač stál venku a už z dálky volal:

 " Krásný den , Jiřinko!":o))

Od té doby si už dávám pozor:o)!

Pěknou noc a zítřejší den začněte s úsměvem

Vaše Inka-Jiřinka