JÁ A KADEŘNICE

Můj vztah ke kadeřnicím se vyvíjel velmi pozvolna..

Jako dítě jsem chodila k tetě, vyučené kadeřnici.

Ofinka - střih podle hrnce..hrůza.

Dokládá to spousta mých dětských fotek...
Vzpomínka na  první tábor  a na  tetu, která  mě  ostříhala skoro dohola, 

protože s námi jely děti z dětského domova, kde prý často byly vši..

Fotka z tábora mluví za vše:o)

/ten, kdo ji viděl, jistě ví, proč ji nikdy nezveřejním:o)/

A jak šel čas..?

Mé vrstevnice jistě rády zavzpomínají..

Naše mládí..doba " smrdutého" kadeřnictví

a s ním trvalá!

Moje první byla asi v 15 letech a byla děsná!
 První cesta z kadeřnictví vedla rovnou do koupelny ke sprše..

Co z trvalé zbylo, si dovedete mnohé představit..

krep a zničené vlasy,

ale já se nepoučila

a ničila si vlasy dál a dál..

Barva mých vlasů-seno, sláma:o)
 a já poznala, co to je odbarvovač...

A tak  ve věku 16 -18  jsem vehementně odbarvovala:o)).

Co si budeme povídat, na kvalitě vlasů to rozhodně vidět nebylo.

 Ba právě naopak.

Každoroční trvalá byla skoro povinností:o)..

Vzpomínka vyhřívané kukly v kadeřnictví ve mně doteď vyvolává  úsměv...

Další šok utrpěly moje vlasy,

ale i moje JÁ 

v 19 letech..

- před mou svatbou..

Manželova mamka mě objednala k nějaké kadeřnici, která byla známá její známé:o)).

Však víte, jak to chodilo:o)

Do smrti na ni nezapomenu..

Kadeřnické křeslo pro mě bylo něco jako křeslo smrti..

a tehdy doslova,protože nade mnou vynesly ortel!

Posadila jsem se, kadeřnice mi hrábla do vlasů 

a zvolala:

" Holky, pojďte sem, to musíte vidět!"

Zběhly se všechny kadeřnice 

a proběhl soud nad mými vlasy..

Posoudily kvalitu i kvantitu 

a shodly se nad tím, že tohle je teda hrůza!

Kadeřnice  mi poté napatlala na hlavu tu smradlavou trvalou 

a pravděpodobně šla dořešit stav mých vlasů s kolegyněmi.

Řešily to tak dlouho, že mě pálila hlava jako čert 

a nejen hlava, i uši. 

Nebýt to mamky známé známá, tak bych ji musela zabít,

 protože jsem měla hlavu a i ucho samý puchýř!

Asi za to mohly ty mé vlasy!

Od té doby jsem se kadeřnictví vyhýbala obloukem..
Vlasy zásadně zastřihávala doma 

a manželova mamka mi dělala podomácku trvalou..

Každý rok jsem odjížděla z Ameriky jako ovečka:o))..

Taková to byla doba!

Po dlouhé době, 

kdy se moje sestřenice vyučila kadeřnicí,

jsem se rozhodla, že vyzkouším kadeřnictví..

Nebo spíš sestřenice občas potřebovala někoho, na kom by se mohla učit..

Já v té době byla na mateřské, a tak proč ji nevyhovět..

Trvalá trvala u Lenky tak cca 4 hodiny, 

protože mi mistrová několikrát sundala natáčky a Lenka to musela předělávat..

A to prý mám na hlavě pár chlupů:o))..
------

Přišla revoluce a s ní mám pocit i skončila éra trvalých..

Huráááá! 

Nevím, čemu vděčím, za ten zázrak, ale konečně ze mně přestala být ovce...

šedostříbrné melíry jsem vyměnila za blond a změnila kadeřnici..

Mám svou kadeřnici Mílu..

A vypadám jako ve svých 14 před všemi těmi trvalými..

Nemůžu sice dělat na hlavě žádné experimenty,

protože není na co:o)),

vlasy mám jemné a jejich množství je tak akorát,
aby mi porostla hlava:o),

takže ,když já jdu ke kadeřnici,

mnohdy ani nikdo nezaregistruje změnu:o)..

Mně to ale nevadí...

Jsem šťastná, Míla mé vlasy nekritizuje,

 ona je s láskou oplachuje, omývá, maskuje,

 matlá mi tam všelijaká zkrášlovadla 

a když přijdu domů, tak se nemusím vrhat hned do sprchy:o)!

Jsem vděčná..

A na závěr?
Abych nezapomněla,
teď mám novou vychytávku!

Na lepší vlasy!

Používám šampon na koně :o)!

Vlasy jsou pevnější 

a čekám na tu hřívu...

Doufám, že dřív nezačnu řehtat:o))!

Mějte krásný den 

a s úsměvem!

Inka

fotka z www.vlasy.cz