Musím napsat, co se mi stalo
a určitě poprvé v životě.
Doufám, že i naposledy.
Ztratily se mi písemky z češtiny!
Prostě nejsou!
Když jsem to řekla dětem,
že je nemůžu najít,
radovaly se.
Když jsem jim řekla, že si budeme muset napsat jiné, pokud je nenajdu,
ozvalo se hlasité nééééé.
Ani s nedivím.
V hlavě mi pořád hučí má oblíbená věta,
když někdo ztratí sešit nebo knížku.
" Najít se musí, copak má ten sešit nožičky? "
..
Představuji si naše onožičkované písemky,
jak mi utíkají pryč!
...
Naposledy vím, že jsem je opravovala ve sborovně
a pak utekly.
Kam?
No to kdybych věděla.
...
Jsem ale poctivá,
dokonce jsem to na sebe dneska práskla i rodičům.
Přece nebudu lhát,
ostatně jsem jen člověk.
Člověk s onožičkovanými písemkami.
..
No nic, držte mi palce,
aby se ke mně chtěly zase vrátit!
..
A já jdu hledat!
Krásný večer
Inka
💓
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.