ČERVENEC

je  už minulostí
a já
ze všeho nejdříve musím napsat, 

že žiju, že jsem na blog nezanevřela 

a že rozhodně nemíním s jeho psaním přestat,

protože mi doposud vždy víc dal

než vzal..

Nějak mi tu ale chybí nejen čas,

ale i náplň mého psaní.

Popisovat, co denně děláme

jako babička a děda,

co jíme, jak spíme:o)

mi nějak nepřipadá zábavné ani pro mě

a určitě ani pro vás.

toto je vchod na úžasné hřiště pro děti

Můj syn mi už řekl, že konečně,

když by si chtěl denně číst, co tu dělám,

jak se mám a kde všude jsem byla,

tak že nepíšu..

Popisovat nákupy mě nejak přestalo bavit.

Přestává mě totiž bavit i nakupovat,

protože vím, že se mi to nevejde do kufru.

Omezená váha kufru je pro mě něco příšerně děsivého

a když vám napíšu, 

že odlétáme za 10 dní 

a já už mám sbaleno 

a převažuji každý kousek,

který bych chtěla ještě vtěsnat do kufru.

Vtěsnala bych ho,

ale nechci připlácet za zvýšenou váhu kufru.

Kdysi jsme mohl mít každý 2 zavazadla.

To byly časy, když jsme si odváželi 8 kufrů:o).

Vidíte a to jsem nechtěla psát o nákupech:o).

A jsem v nich.

Co musím ale napsat, že tady nakupuje i moc rád můj manžel.

Zde se z něj stává hledač pokladů a fakt dokáže najít hotové skvosty.

Navíc tady vůbec nefrflá,

když si cokoli koupím

a že si toho nakoupím fakt docela dost.

Mamka má někdy pocit, že doma nemůžeme mít ve skříni snad žádné oblečení,

protože tady nakoupíme snad úplně všechno.

Tak úplně pravda to není ,

ale malinko na tom něco bude..äž na ty skříně doma.

...

Jsou tu úžasné obchody plné úžasných věcí  i do mé práce.

Tak ty nenávidím ze všeho nejvíc!

Tolik kreativního materiálu, 

tolik pomůcek, tolik všeho, co bych ve škole využila 

a bez čeho snad ani můj školní rok nemůže začít..

A všechno je to jako na potvoru těžké nebo absolutně neskladné.

Pokud to není těžké, není neskladné,

tak pak je to nehorázně drahé 

a ač mi můj manžel toleruje nákupy,

tak šílí při čemkoli, co investuji do školy,

protože mi na to, jako on říká nikdo nic nedá.

To má pravdu,

ale já nemůžu žít bez toho krásného interaktivního kalendáře,

který bude celý rok zdobit mou třídu,

no a přece tu nenechám ty nádherné samolepky, 

které budou děti po celý rok získávat.

A ty desky, no tak to ne,

ty určitě se mnou musí do Čech.

Moji prvňáčci by bez nich určitě nepřežili.

Myslím, že i záložky do knížek se jim budou určitě hodit!

Mám zákaz!

Zákaz cokoli školního dát do kufru vnuček,

kam by se toho možná ještě trošku vešlo:o).

No jo, no...tak už jen jít ještě do slíbeného Hobby Lobby

a něco malinko...:o)

Kdo učí a je trochu blázen,

tak to určitě chápe:o)..

Ostatně všechny tvořilky by tu šílely:o)..

.....

Co se týká počasí,

tak to mě tady teď taky pěkně štve!!!!

Proč?

Protože je stvořené hlavně jen a jen pro ty nákupy.

Denně tak do max 14 hodin je slunce, 

tudíž si užíváme bazénu, oceánu, sluníčka.

Po 14 hodině se však zatáhne 

a zuří pěkné bouřky, lije jako z konve a nezastaví se to ani kolem 4 hodiny,

což tu bývalo normální.

Ono si to tady klidně prší dál a mnohdy i celou noc.

To, co vám v Čechách tak moc chybí,

tak toho je tu tolik,

že bych to šupem hnala do Česka.

Jenže jak?

....

Proč to nesnesitelné vedro, které je v Česku není tady, kde se dá díky vánku u oceánu, 

díky klimatizaci  v pohodě přežít?

.....

Jak jsem psala, je to čas stvořený na nákupy,

ale na jaké?

když už na ně není místo 

a co hůř, za chvíli ani peníze:o)?

A zabavit doma dvě malé treperendy?

Hrajem Černého Petra, Uno, s panenkami,čteme..

...

Tak to vidíte

a to jsem si myslela, že toho moc nenapíšu

a ejhle...

...

Kdo dočetl až na konec,

má můj obdiv 

a rozhodně mu přeji krásný den

přeživší alespoň s chladnou hlavou.

Inka

❤

to jsem si nekoupila:o)), to je jen důkaz, že žiju
a občas si ze sebe udělám i legraci