Včerejší slib plním a napíšu vám příběh,
tak trochu neskutečný
a přesto pravdivý.
Před více než deseti lety mi ukradli před naší školou auto.
Za bílého dne.
Auto, které jsem si chvíli předtím koupila od manželovy maminky,
zrušila jsem pojištění
a nestihla ho znova pojistit.
Vzpomínám, jak jsem tehdy byla strašně nešťastná.
130 000 zmizelo a já byla bez auta.
Den předtím jsem si ještě v nově otevřeném zahradnictví
koupila 4 lávové kameny.
Tehdy mě stály skoro dva tisíce.
Koupila jsem si je tajně,
protože manžela by asi ranila mrtvice,
kolik jsem za ně utratila.
Už jsem je tehdy viděla na zahradě na chalupě
a v nich různé sukulenty..
No představa to byla krásná,
bohužel neuskutečnitelná, neboť auto zmizelo i s kameny.
…
Vzpomínám, jak jsem to tehdy zjistila
a nevěřila svým očím.
Několikrát jsem se šla podívat, zda jsem nezaparkovala jinde..
Pak jsem dlouho čekala než přijela policie
a po tu dobu jsem pořád brečela.
…
No a teď to vtipnější..
tedy jestli je to vlastně k smíchu.
V úterý mi volali z policie,
že se našly kusy z mého auta
a že si je mám přijít převzít.
Tak pro zajímavost,
jsem nyní majitelkou tachometru a hodin z palubové desky
a také mám nějakou řadící jednotku.
Vše, co zbylo z mé nakrátko milované červené dlouhé Fabie.
I když kdo ví,
třeba se mi bude vracet po kouskách..
Kdo mi ji složí?
není tu nějaký kupec:o))))?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.