Musím napsat, že po včerejšku si myslím,
že na tom my jako lidi nejsme ještě úplně špatně.
Jak to myslím?
Včera jsem jela na konferenci do Prahy.
Ranní cesta autobusem uběhla docela rychle,
většina lidí klimbala a dospávala noc.
Hlavně ti, kteří jeli z větší dáli než já.
Autobus vyjížděl totiž až z Rokytnice.
...
Co mě utvrdilo v tom, že si myslím to, co si myslím?
Ranní cesta metrem.
Nevím, zda jsem si zrovna nesedla do intelektuálního vagónu,
ale velmi mile mě překvapilo osazení vozu.
Převážná většina lidiček vytáhla místo mobilu knihu
a začali číst!
To je taková nádhera!
Já litovala, že nemám aspoň časák..
Pravda pár jedinců,
(slovy čtyři )vytáhlo mobil
( tím, že jsem neměla knihu, měla jsem čas počítat).
Naproti stál postarší pán,
který neměl ani knihu ani mobil,
ale smály se mu oči.
Fakt smály!
Z jeho výrazu bylo tak patrné,
že je na světě rád!
Možná, zrovna tak jako já,
přemýšlel o tom, že na tom nejsme tak špatně.
Dívala jsem se na něj
a zjistila jsem,
že se také usmívám..
Když jsem vylezla z metra na I.P. Pavlova,
tak nádherně svítilo slunce
a to bylo teprve něco málo po 8 hodině..
Další důvod k nasazení úsměvu!
Další nádhera - slunce!
….
Teď něco přízemního,
leč ve mně to opět vyvolalo pocit radosti.
Výloha s obuví.
Za ní "růžové" jarní boty.
Ano, vážně růžové ( neviděla jsem je růžovými brýlemi!
A mně se líbily! Moc!
Krok od toho udělat krok
a vejít dovnitř
a zjistit, že je v mé obří velikosti 41 nemají!
Světe div se!
Měli!
Moje chtěla jsem napsat nožky,
ale spíš skoro ploutve vpluly do botiček
a já si libovala, jak jsou pohodlné.
Odešly v krabici na konferenci se mnou!
Konference mohla začít!
Po cestě jsem se ještě jednou v duchu dost smála.
To bylo v momentě,
kdy jsem míjela na přechodu Uršulu Klukovou
a okamžitě jsem si vzpomněla na její smích.
V tu chvíli si člověk uvědomí,
jak člověk může působit na lidi.
Stačí chvíle, vzpomínka
a necháte za sebou stopu.
A je jen a jen na nás,
jaká ta stopa bude..
jestli na nás někdo bude myslet v dobrém,
s úsměvem, s radostí
anebo námi bude pohrdat..
Já si ze včerejška odnáším jen samé pozitivní stopy,
pozitivní vzpomínky
a taky ty boty!
Vám přeji krásnou noc
a užívejte!
Inka
💓
PS: Dnes jsem měla taky krásný den,
ale o tom až zase zítra!
Ono někdy moc radosti, krásy a pozitivna
u některých lidí může vyvolávat depresivní stavy.
(například u mého manžela:o))
I tady platí,
že protiklady se přitahují :o).
nejsou křiklavě růžové :o))
Moc pěkně napsáno, já nosím knihu kam jdu, kde vím že budu čekat.Boty se mi moc líbí -tak krásné vykročení do jara.Hanka
OdpovědětVymazatNádhera - nejen to, že lidi čtou, ale vůbec ta nálada...… ale pozor pozor, podle mého dědy, který býval ševcem, se nesmějí nové boty pokládat na stůl, bolí v nich prý pak nohy..... ať se v nich dobře šlape po světě mezi samými prima lidmi přeje z Jizerek Olina
OdpovědětVymazatPrajem Vam este vela takychto radosti. A este mi napadlo, ze ti styria mozno mali eknihu. Mozno to nie je az take pravdepodobne,ale ja tiez vzdy v autobuse alebo cakarni cumim do mobilu alebo tabletu. Ale vzdy mam otvoreu citacku a citam nejaku knihu. Ja osobne uprednostnujem tuto formu kvoli zivotnemu prostrediu. Klasicke papierove knihy kupujem iba synom, lebo predsa len male deti to potrebuju vnimat vsetkymi zmyslami. A sebe obcas zajdem do kniznice. Prajem Vam krasne i.
OdpovědětVymazatTakový krásný pozitivní příspěvek. Usmívala jsem se, když jsem si Tvoje písmenka četla.
OdpovědětVymazatA botičky? Tak ty se mi líbí hodně. Úplně vidím, jak jsou pohodlné.A vypadají dobře.
Měj se hezky!
Hanka
Tak to je opravdu moc hezké, pěkně se to čte!
OdpovědětVymazatInko, posílám pozdravy a moc chválím botičky!
Helena
Inko, tvůj pozitivní příspěvek mě příjemně naladil.
OdpovědětVymazat... nádherné počteníčko, pohlazení po duši. No a ty botičky jsou parádní, vypadají pohodlně. Tak ať se Vám v nich dobře chodí životem. Pohodové dny Miluška
OdpovědětVymazatZdravím, díky za optimistický příspěvek. Já si zas říkám, že není tak zle, když vidím děti, jak lezou po stromech. I když správce parku by asi nebyl tak nadšen. :-D Hlásím se k těm, co mají na mobilu i e-knihy. Nebo blogy. Když jsem jela v metru naposled, nebyl tam internet, tak třeba fakt něco četli. :-D
OdpovědětVymazatHzeký příspěvek i nové boty. Já čtu v metru noviny a časopisy, na knížku se tam hůř soustředím a je těžká na nošení. Ta má místo na mém nočním stolku.
OdpovědětVymazatMôj úžasný zážitok z pražského metra je jak vysoký mladík má položenú knihu na ramene nižšieho pána a obaja zaujatí čítaním si to možno ani neuvedomovali
OdpovědětVymazattopánočky super a potešila si ma že nie som výnimka čo žije na "veľkej" nohe
pozdravujem, Irena