DEN MATEK

Slovo matka mě tak trochu děsí.

Nikdy v životě bych o své mamce neřekla, že je matka.

V mých očích je matka zlá

a to by se o té mojí ani v nejmenším nedalo napsat!

Měla jsem tu nejúžasnější mamku na světě.

O to víc mě mrzí, že naše společné štěstí 

netrvalo příliš dlouho..

Nevím, proč něco krásného nemůže trvat věčně.

A když né věčně,

tak alespoň dlouho.

Nás osud a nemoc rozdělila

a já už se 32 let nemám s kým radit,

nemám se komu svěřit..

Samozřejmě jsou kolem mě lidé,

kterým důvěřuji, kam chodím pro radu,

ale není to mamka..

Někde jsem četla, že když člověk ztratí maminku,

tak přestává být dítětem. 

Je to přesně tak..

alespoň já to tak cítím..

...

Jsou chvíle, kdy mi vážně chybí..

občas se podívám do její kuchařky

a vzadu vidím její písmo, 

ne příliš úhledné, ale její..

Spoustu věcí o ní vůbec nevím,

kdysi jsem se neptala na věci,

které by mě dnes tak moc zajímaly..

..

Právě dnes jsem přemýšlela,

jakou kytičkou bych jí udělala největší radost

ke Dni matek,

který jsem s ní nikdy neměla možnost oslavit.

Na MDŽ se jiná kytka než karafiáty snad ani nedávala...

A já marně přemýšlím,

jakou kytičku měla nejradši.

Vždycky jí udělaly radost konvalinky,

které jsem jí nosila z lesa,

fialky nebo kopretiny z louky,

jiřiny, které rostly na zahrádce,

floxy, které také pěstovala..

Vážně nevím..

A přitom moje mamka kytky tak milovala.

Hlavně ty, které si mohla sama vypěstovat.

Její zahrádka se pyšnila krásnou skalkou,

kytky, kam se podíváš.

Na zahrádce jsme měli i malé jezírko s lekníny

a zjara se nedalo ani spát,

jak se u nás v jezírku množily žáby

a hrozně moc kuňkaly.

Kromě jezírka měla mamka i skleník,

kde pěstovala kaktusy.

Kvetly krátce a krásně..

Ráda se rýpala v hlíně 

a já to nenáviděla!

Pro mě muset pomáhat s plevelem

byl nejhorší trest.

Raději jsem doma vařila nebo pekla,

jen nemuset na tu pitomou zahradu.

A to jsme ji neměli zdaleka velikou.

Kvetla ale pořád,

od prvních sněženek po poslední astry a jiřiny.

U vchodu byl krásný klemátis, který pořád kvetl

a je tam dodnes.

...

Na stole mám ve váze tulipány

a přemýšlím,

jestli byly jejími oblíbenými..

Nevím,

určitě by si zasloužila plnou náruč kytek,

možná bych jí dnes koupila od každé jednu..

..

Vzpomínám

a v hlavě mám tolik otázek..

Na ně mi už mami nikdy neodpovíš..

Nebo možná, snad jednou...

Věřím na šťastná shledání,

věřím na osud

nikam nepospíchám...

...

Nikdy v životě nepřestanu děkovat 

za krásné dětství, za lásku,

kterou jsem od Tebe dostala,

za pozitivní přístup k životu,

za radost, že jsem milovaná..

..

Nejsi se mnou,

ale jsi ve mně!

Napořád!

Pro všechny úžasné maminky!

Užijte si dnešní den!

Inka

💓