PONDĚLNÍ PELMEL...

 Dnešní všehochuť...

Původně jsem si myslela, že těch příspěvků bude víc..

ale už se roztočil kolotoč školních povinností

a já zas tak nějak nestíhám..

Protože pondělí začínám květinou,

tak dnes hned dvě.

Z toho hned ta první není moje,

ale jelikož žijeme s manželovou mamkou

a ta má zítra narozeniny,

tak stůl zdobí její kytice..

Druhá květina je ta, po které jsem už hodně dlouho pokukovala.

Zahrada na niti se mi moc líbí..

Ač jsem si sama ještě neobjednala,

tak jsem v pátek jednu krásnou dostala..

Jeden můj žák odjel na dva roky do Brazílie

a jako dárek mi přinesl tuto úžasnou rostlinu.

Mám  z ní obrovskou radost!

Jediné, z čeho mám strach, je to,

že už mi v hlavě běží,

že by tato rostlina potřebovala další  kamarádky,

po kterých už pokukuji...

PRÁVĚ TADY

.....

Tak a dnes konec s květinami

a jde se na jídlo!

...

Jak už jsem psala,

chodím v pátek randit..

respektive jídlem podporovat naše čtyřicetileté manželství..

Vždyť láska prochází žaludkem :o)

...

Páteční rande bylo v restaurantu N°10

neboli Desítce.

...

V Boleslavi jsou dvě..

Tentokrát jsme navštívili restauraci na sídlišti poblíž Tesca..

Přiznám se, že jsme chvíli hledali,

kde přesně se nachází.

Ač je tam plakát jako hrom,

tak cesta je jakoby do dvora a je trochu složitější ji najít..

Jedná se o jednoduchou stavbu,

poměrně rozlehlou...

¨

Fotky nejsou moc kvalitní, nejsem profík

a manžel se za mě tak trochu stydí,

když všude fotím :o)..

Takže to činím nenápadně 

a podle toho to vypadá.

Navíc jsou většinou místnosti hodně osvětlené 

a špatně se do osvětlení fotí.

Mimochodem lustry zde byly krásné, jednoduché, ale dokonalé!

Vnímala jsem její rozdělení na jednotlivé části..

Interiér na mě působil velmi příjemně.

Mám ráda jednoduchost

a tento styl mi vyhovoval..

....

Manželovi jsem u stolu sdělila, že by bylo fajn, 

kdyby mi na rande nosil ještě květinu..

Tak mi přisunul kytku,

která byla na stole 

a bylo to :o))!

Ke stolu jsme usedli ve 13:07 hodin..

Obsluha u nás byla vcukuletu

a byla velmi příjemná.

Během chvilky jsme byli obslouženi 

a bylo nám doneseno objednané pití.

....

Jídelní lístek byl přehledný..

Doba čekání na jídlo byla podle mého akorát.

Pro mě ideální čas je okolo 30 minut..

což se téměř podařilo..

Bylo to přesně o minutu dříve..

Tak to je na jedničku!

Navíc naservírováno s úsměvem.

....

Naservírováno také hezky, i když miska se salátem coleslaw

mi malinko na talíři překážela.

Na druhou stranu mi salát nepadal :o)...

Ocenila jsem, že hranolky byly zvlášť 

a člověk si mohl přidávat podle potřeby..

Příbor - tak ten byl na mé ruce tak nějak těžký...

Nůž krásně řezal,

ale opravdu jsem pociťovala křeč v levé ruce..

To byl ale jen můj pocit..

...

Co se týká ceny,

tak odpovídala kvalitě jídla..

Toto jídlo bylo nejdražší, co jsme doposud byli..

Přesto mohu doporučit..

...

Ještě toalety..

Krásné, čisté a voňavé..

Kdybych měla " Desítku" ohodnotit,

tak by dostala určitě 9,5 z 10.

Zajímalo by mě,

kolik by mi dal ptáček ,

co mi létá na okno :o))??

Dělá kolem talíře pěkný nepořádek..

To já jedla slušněji :o)

Mějte se moc krásně..

Já zítra jedu s dětmi do kina a pak rozdávám vysvědčení..

( byla jsem moc hodná! )

Ona ta škola není ani tak o známkách, 

ale o tom, co známe a umíme použít v životě..

...

Inka

💓

PONDĚLNÍ KVĚTINOVÝ

 Přeji krásný pondělní den!

O tom, jak to letí, psát už nebudu...

byla bych jak kolovrátek...

Mám pro vás novinku!

Kromě mého pravidelného květinového pondělí,

budu mít ještě pravidelný pátek!

Teda, popravdě nevím,

zda zvládnu napsat hned v pátek příspěvek,

ale každý pátek budu mít rande :o)!

Ty z vás, které čekáte nějaké pikantnosti,

tak hned v úvodu hooodně zklamu! :o))

Už od začátku ledna randím se svým manželem,

se kterým jsme v prosinci oslavili už 40. výročí svatby.

Začalo to na konci prosince..

Manžel dostal před rokem poukázku do restaurace Pod věží

a jelikož jsme zjistili, že poukaz propadá,

tak jsme honem jeli na oběd..

Při té příležitosti jsme si uvědomili,

že jsme v této restauraci byli asi před sto lety:o)

a vše je úplně jiné..

Navíc jsme konstatovali,

že vlastně vůbec nikam nechodíme

a ani netušíme, jaké restaurace a podniky jsou v našem okolí.

A tu se zrodil nápad!

Hádejte čí?? :o)

Manželův ne, asi tak:o)!

........

Manžel v pátek nepracuje ( má to tak někdo štěstí)..

ani netušíte, jak mu to závidím ( o tom někdy příště)...

Každý pátek mě manžel vyzvedne ze školy 

a vyrazíme někam na oběd..

Rande s kyticí to není,

ale po 40 letech i společný oběd je událost..

Už jsme byli ve třech restauracích..

Tu první jsem nenafotila a ani jídlo si nevyfotila,

tak tam budeme asi muset znovu :o)).

Ty ostatní už si fotím 

a udělám si tady na blogu hezky přehled, jak se mi kde líbilo.

Snad se přede mnou nebudou majitelé restaurací třást¨

až je podrobím kritice :o))..

Já jsem ale pozitivní kritik,

tak se asi nemají čeho bát...

Musím vymyslet kritéria svého hodnocení

obsluha

doba čekání

útulnost prostředí

soukromí

prostírání

talíře, příbory

jídlo - chuť, servírování

pití

cena

toalety

..co ještě asi tak může vypovídat o dobrém podniku?

Když tak o tom přemýšlím,

tak manžel by měl jen jedno kritérium!

Chutná! - nechutná!

:o))

......

A teď zpátky od pátku k pondělí..

Kytka tohoto týdne je opět a stále stejný hyacint..

Jen místo v květináči skončil ve váze.

Lidičky on se mi v tom květináči rozjel na všechny strany

a nakláněl se tak moc, že se dokonce převrhl

a vysypala se hlína!

Tak to mě teda naštval!

Popadla jsem nůžky - šmik

a je ve váze...

A ta vůně! Vyvolává ve mně touhu po jaru a sluníčku

a přitom je zahrada plná sněhu..

Včera tu všechny moje vnučky bobovaly..

Užívaly si náš kopec u domu..

Přiznám se, že kdyby mi nebylo líto bobů, že prasknou,

tak jsem jela taky...

Cedulka s váhovým limitem 50ti kilogramů mi to však zakazovala...

Tolik kilo neshodím,

asi budu muset pořídit bytelné saně :o))

Vidíte tu radost ze zimy, ze sněhu?

To je krása..

umět se tak naladit na zimu mi už chybí...

asi by se mi líbilo zůstat navždy dítětem :o)

....

Užijte si krásný nový týden

a hlavně buďte zdraví!!

💓

Inka

JEN TAK

 A PRO ZASMÁNÍ..

Toto je úplně neplánované a taky nevím, zda to přijde vtipné i vám..

No, možná si mnohé z vás pomyslí něco...ale i tak..

Jedu ráno autem a poslouchám ranní "šou" Evropy 2,

kdy se Mareš s Hezuckým baví o počátcích dabingu,

respektive překladů z angličtiny...

M: How do you do?

H- překlad: Jak si to děláš?

M: All right!

H - překlad: Vždy pravou!

...

Tak asi tak,

prostě jen tak...

Prima den s úsměvem..

😅

Inka

VLASY

 Nejdřív chci moc poděkovat za to, že moje příspěvky čtete..

Dnes jste mě doslova " nakoply" 

a má múza začíná opět fungovat.

Mám radost, že se smějete

a že vám dokážu zpříjemnit den..

Tak jdu opět na to,

protože i dnešní příspěvek bude stát za to! :o))

Vlasy - ach moje vlasy,

to je kapitola sama pro sebe!!

A byla by to pěkně dlouhá kapitola,

i když mně dlouhé vlasy nikdy nenarostly.

Přitom jsem po nich vždycky moc toužila.

Moje kamarádka Jarka měla právě takové,

jaké jsem si přála já - dlouhé, husté , světlé a vlnité..

Moje byly jemné, kratší, barva jak ( teď mi promiňte to slovo, ale kdysi se to říkalo)

pochcaná sláma a rovné jako hřebíky..

Moje kamarádka Jarka svoje vlasy nesnášela.

Dodnes si pamatuji,  když jsme začaly asi v šestnácti letech chodit na první zábavy,

jak jsem na ni čekávala než si vyžehlila vlasy žehličkou na žehlícím prkně.

Já zase doma kroutila vlasy na kulmu,

aby byly naopak zvlněné..

A tak to bývá, každý chce právě to,

co zrovna nemá..

...

Ještě zdaleka nekončím.. můj příběh vlastně začíná..

Nastává období mých trvalých...

Ano, ano, neminulo mě to ...

U nás na vesnici byla právě vyučená kadeřnice

a ta podle mého na nás zkoušela svůj kadeřnický talent.

Nechtěla bych jí křivdit, 

ale všechny, co jsme podlehly jejímu umu

jsme o kvalitu svých vlastních vlasů přišly.

( u mě se teda o kvalitě nedalo mluvit ani předtím :o)

...

Nevím, jestli to někdo znáte, 

ale kdo si dal trvalou, tak by si nějaký čas neměl mýt hlavu..

Já si ji myla okamžitě jak jsem přišla domů,

protože při pohledu do zrcadla jsem šla do mdlob.

Z trvalé se vzápětí stala " krepatá",

ale pořád jsem si připadala hezčí než po právě prodělaném kadeřnickém zákroku.

...

Dodnes mi není vůbec jasné,

proč jsem tuhle proceduru podstupovala s pravidelností nejméně 3x do roka.

...

Ani po svatbě tomu nebylo jinak

až na rozdíl,

že mě manželova maminka poslala k jiné,

zaručeně lepší a zkušenější kadeřnici.

...

Možná jsem to tu už někdy psala,

ale zážitek to byl jako hrom!

První co se stalo, bylo to,

že se kolem mě postavily všechny kadeřnice 

a hodnotily mou kvalitu nekvalitních vlasů..

...

Zkušená kadeřnice se jala všechno napravit 

a dopadlo to tak,

že kromě spálené pokožky hlavy,

jsem měla i spálené boltce uší.

...

Doma jsem si okamžitě opět umyla hlavu..

...

Řekne mi někdo, proč to bylo módní??

...

Naštěstí období trvalých skončilo 

a trvalo hodně dlouho než se mi vlasy " zahojily"..

Bohužel nikdy jsem neměla tu vytouženou hřívu hustých vlasů.

To jsem teď narychlo našla ve starém albumu..já - ovečka

..

Výhodou ale je, že mi vlasy rychle schnou :o))..

Člověk si má najít nějaká pozitiva..

Z "pochcané" slámy se za ty roky ze mě stala blondýna.

( všimněte si, že tentokrát jsem k blondýně přirovnání vynechala :o)) - úmyslně!)

....

Nyní se teprve dostanu k pointě mého příběhu..

To co mi nebylo dáno do vínku,

krásné husté vlasy,

se dá v dnešní době krásně nahradit..

Takže když potřebuji rychle vlasy, víc vlasů,

tak si nasadím gumičku - drdol :o).

Je to taková rychlá úprava vlasů

a přiznám se, že ji nejvíc používám doma o víkendu.

Nejinak tomu bylo, 

když u mě spala naše vnučka Ellie..

Večer, když už spala, jsem si gumičku sundala

a usnula jsem.

Ráno mě Ellinka vzbudila a její první slova byla:

" Babičko, ty nemáš vlasy!" A ukazovala na gumičku na nočním stolku.

Vůbec nemohla pochopit, že prostě babička má odkládací vlasy.

Jen ať si zvyká,

za čas by to mohly být i zuby :o)..

....

A víte co mě těší?

Že snad nikdo po mně ty moje vlasy nezdědil..

Občas také přemýšlím, kdyby neexistovala trvalá ondulace,

zda by nebyly lepší..

¨¨

Ale co, jsou moje, patří ke mně

a vzala jsem je na milost!

....

Mějte se moc hezky a užijte si krásný víkend..

Já už mám v hlavě další příspěvek..

A těším se, jak se o něj s vámi podělím..

Vaše 

Inka

💓

VÝSTAVA

Jak už název napovídá,

rozhodla jsem se s Vámi podělit o zážitek z  mé první a poslední psí výstavy.

 Je to už téměř rok a půl,

ale mám to v tak živé a děsivé paměti,

že to hned tak nevyprchá..

A kdyby to vyprchalo, tak si to budu moci přečíst na blogu :o)) 

Taková výstava, to není údajně jen tak..

A opravdu..

Naše Anie musela podstoupit kadeřnickou kúru..

Jeli jsme až k Benešovu...

Všechno, co se mi na naší milované Anynce líbilo, zmizelo...

její konečně narostlé krásné chlupy byly vzorně sestříhány,

její rozkošný chundelatý ocas byl sestřižen do tzv. praporu...

Popravdě, mně se líbila víc zarostlá..

prý to tak ale musí být..

....

Další fáze přípravy spočívala v trénování povelů

a běhání po zahradě dokolečka...

Dokolečka a do zblbnutí..

Pamlsků plná kapsa a trénování postoje..

Žádná sláva,

ale vše dopilujeme...

to jsem si myslela 

a už to i vypadalo hooodně nadějně!

Nejhorší bylo srovnat můj běh s ladným během naší fenky..

Ona se jakoby vznášela,

což o mně se říct nedalo..

Moje prsa se natřásala

( chce to nějakou dobrou pevnou podprsenku!! ..řekla jsem si!

Ani ta mi nepomohla! )

...

Konec tréninku,

jde se na věc!

...

Výstava byla rovnou mezinárodní!

Proč ji nevyužít,

když se konala přímo v Mladé Boleslavi,

což je od nás coby kamenem dohonil.

Asi právě proto jsme nijak nepospíchali..

Můžeme klidně dorazit až na poslední chvíli.

Jako předvoj tam jela moje dcera s rodinou a jejich psem Bailym,

který se také účastnil výstavy.

Jelikož psí kluci mají přednost, tak šel dříve než naše Anie..

Dcera slíbila, že zavolá a řekne, 

kdy jdeme na řadu..

Zavolala:

" Kde jste? Za chvíli už půjdete na řadu!"

Zapnula jsem obepínající podprsenku,

prsa se vzedmula, vylezly špeky ...

Rychle na sebe hodit něco volnějšího!

Ještě kabelku s pamlsky pro Anie a taky párek za odměnu!

A už se jelo...

téměř pozdě..

prostě na poslední chvíli.

Navíc manžel zjistil, že tamtudy co chtěl jet,

se jet nedá a tak mě i s Anie vyhodil z auta, ať tam dojdeme, 

že on někde zaparkuje a najde nás.

Jakmile jsme vyskočily s auta- já a Anie,

tak Anie chytla stopu!

Před námi šlo asi tisíc psů

a ty jejich pachy udělaly z naší Anie chrta,

ač je to zlatý retriever.

Být v tu chvíli závody chrtů,

tak určitě vyhraje..

Já bych si to klidně mohla rozdat s Usainem Boltem..

Asi by mě smíchy nechal vyhrát...

Tak si představte psa....dlouhé vodítko a na konci já!

Zapomněla jsem napsat, že údajně i na psí výstavu se chodí pomalu ve společenském oblečení - kostýmky, šatičky atd.

Já -světlá tunika a světlé úzké kalhoty...

Děsila jsem se, že projedu křovím, do kterého se Anie hnala..

Naštěstí se jí mě zželelo a vzala směr opět cesta..

Málem jsem ani nemohla zaplatit vstupné,

když jsem procházela respektive probíhala kolem pokladny.

To už byly psi všude!

A nejen psi, všude bylo tisíce jejich nastrojených upravených páníčků.

Další údaj, který je dost důležitý 

a který jsem nenapsala, je ten,

že byl červenec a hrozné vedro!

I když to vypadalo, že bude každou chvíli pršet, bylo strašné dusno!

Já se modlila, aby lilo

a všichni na mě nekoukali .

Já totiž vypadala jako když už jsem nějakým ohromných slejvákem prošla!

Z vlasů mi kapala voda a propocená jsem byla snad skrz naskrz..

No a hádejte! 

Nepršelo!

Ani kapka.

Jediný, kdo byl nadšený a ve svém živlu byla naše Anie...

tolik psů pohromadě!

Ona snad každého chtěla očuchat..

A to ještě nebylo to nejhorší..

Jakmile uviděla svého milovaného kamaráda Bayliho, 

tak se mohla zbláznit..

A to měla být v klidu..

Byla tak ze všeho rozrušená( já ještě víc),

že jsem ji nemohla uklidnit.

Jakmile jsme přišly k výstavnímu kruhu,

tak už hlásili naši kategorii a měli jsme se řadit.

Nikdy jsem to nedělala  a myslela jsem,

že budu pokukovat po ostatních,

jak to dělají a co po nich chtějí

a pak to opakovat!

To bych ale nesměla pojmenovat našeho psa Anie, ale třeba nějak od Z, 

abych šla s ní jako poslední!

Už tušíte!

Šly jsme první!

Rozhodčí byl Slovák.

Koukal na mě jak zjara a zjevně netušil,

proč jsem si dala před výstupem sprchu!

Tak jsme vyběhly...

kabelka z pamlsky se mi zasekla na jednom prsu..

Mimochodem Ani měla zájem o psy a ne o pamlsky..

Po oběhnutí dvou koleček jsem dýchala jak lokomotiva,

poté mělo dojít k tomu, abychom zaujaly výstavní postoj.

Už to vypadalo nadějně,

ale v tu chvíli se mi za zády objevila dcera

a naše Anii ji chtěla přivítat..

Ufff, udržet ji v tom kruhu dalo fakt práci

a to už se k nám blížil rozhodčí..

O postoji nebyla ani řeč...

Naštěstí si nechala sáhnout do tlamy

a rozhodčího nepokousala.

To by ještě scházelo..

Když už jsem si myslela, že bude klid, tak rozhodčí zavelel, ať si dáme s Anii

ještě další kolečko a pak sem a tam napříč..

Zřejmě to byl tyran!

Musel vidět, jak toho mám plný zuby!

To už mezitím dorazil můj muž,

kterému se podařilo zaparkovat

a za tím provazem řval doslova smíchy.

Myslela jsem, že ho zabiju!

Ze mě se lilo, že i konev by mi záviděla.

Pak mě rozhodčí už nechal a šel se věnovat jiným pejskům.

Já držela Anie, která se konečně trochu zklidnila..

Modlila jsem se, ať už je proboha konec!

Hádejte? Nebyl..

Rozhodčí nás nakonec seřadil.

Mě vyhodil z prvního místa a dal mě na předposlední..

A asi pro radost si dáme ještě další kolečko..

Fakt jsme toho měla plný kecky..

Nakonec hodnocení...

Anie byla prý velmi dobrá..VD

Já bych se ohodnotila nedostatečnou,

ale přesvědčenou,

že na další výstavu už Anie bude beze mě.

Ten pes, co byl až po nás nebyl oceněn vůbec,

protože se prý neuměl chovat..

Ha! Mohl být snad někdo horší než my??

Asi ano, škoda, že jsem to nemohla sledovat..

Já přes pot neviděla skoro vůbec nic!

Tak tady je vidět, jak jsem úplně hotová...a mokrá jak slepice!

....

Během tak půl hodiny si Anie zvykla na přítomnost všech těch pejsků 

a byla v pohodě..

Já už chtěla domů,

do sprchy..!

Odjížděli jsme 

a hádejte?

Začalo pršet!

...

Užijte si krásný víkend

a snad vás moje výstavové story pobavilo :o)!

Inka

💓

UŽ JE TU DALŠÍ PONDĚLÍ

                                                            Už jsem to tu psala snad stokrát,

ten čas neskutečně letí!

Už jsem sem psala svoji teorii?

Prostě se s námi Země točí pořád rychleji..

24 hodin už není to co bývalo!

A mám na to důkaz :o)!

Obyčejné vejce!

Kdysi jsem ho vařila maximálně 7 minut 

a bylo úplně natvrdo.

Dnes vařím i 10 a kolikrát to nestačí...

Tak kdo mi to vysvětlí? :o))

....

Vlastně je to jedno..

hlavně že se ráno vzbudíme 

a že tu jsme...

Moje mamka v mém věku už tuhle šanci neměla..

V pátek jsem byla v IKEMU, 

proběhla jen kontrola

a v březnu mě čeká operace srdce.

Nebude to nic vážného, 

jen mi srdíčko trochu upraví 

a bude prý zase bít jako hodinky...

....

Dnes je pondělí a je čas na kytičku..

tentokrát hyacint,

který mi začíná vykvétat

a ještě znovu amarylis,

který mi tu dělá společnost..

....

Tak dlouho jsem tu na blogu nebyla,

že nemůžu pořád chytit tu správnou nit 

a navázat  na moji psací vlnu..

jakoby mi to nešlo tak jako dřív!

To jsem sedla k počítači 

a jen ťukala písmena 

a moje příběhy ze mě jen padaly..

...

Ale nebojte,

to přijde!

:o))

Alespoň já doufám...

...

Taky mám tušení, 

že někdy před dvěma lety jsem tu představila

naše šťěňátko

a dnes je z něj pěkné " tele"

Anie je už velká tříletá slečna..

Dělá nám radost, 

 někdy vám vtipně vylíčím,

jak jsem já s ní absolvovala výstavu.

Dnes k tomu napíšu,

že už nikdy víc 

a asi díky mně z ní uděláme starou psí pannu :o(.

....

Je to naše láska!

Jak říká ale můj muž,

tak je to pěkně prodejná " děvka".

Jakmile přijedou vnučky,

tak nás nezná..

Nejhorší je, že když na někoho z nich volám,

tak si to už pletu... a většinou přiběhne pes, protože něco chce :o))

Pes je Anie ( Ený), pak vnučka Emma, Ellie..a Áňa

A pro zasmání jedna její fotka ze Silvestra..

Anie naštěstí nepatří mezi psy,

kteří se bojí petard,

je to lovecký pes,

ale její výraz svědčí o tom,

že ty dělobuchy fakt nemusí..

Ostatně ani já ne!

U nás se na Silvestra zmůžeme tak akorát na prskavky

a i ty nám bohatě stačí..

Mějte všichni krásný nový týden,

užijte si ho ve zdraví

a pokud mě popadne múza,

tak si vyprávění o výstavě psů nenechám jen tak pro sebe..

...

💓

Inka

NA TŘI KRÁLE A PONDĚLNÍ KVĚTINOVÝ

 Všem přeji krásné pondělí.

Ač to není zrovna můj nejlepší den, možná právě naopak,

tak proč si ho neudělat hezčí květinou..

Tentokrát jsem si ji nekupovala,

ale radost mi dělá amarylis,

který konečně vykvétá..

Koupila jsem před Vánoci na slevě cibuli v Lidlu 

a dala jí šanci ožít..

Podařilo se..

Je krásná... a ještě dlouho bude!

Minulý týden mi dělali společnost moji keramičtí tři králové..

Ne, že bych je dělala já,

koupila jsem je kdysi v keramické dílně na Zvířeticích

 a už roky mi dělají společnost vždy 6. ledna.

 Ve škole o výtvarce jsme si je také nakreslili

a tady je pár povedených obrázků.

Přeji Vám, tak jako tři králové štěstí a zdraví...

Mějte krásný nový týden 

a užívejte!

Inka

💓

OHLÉDNUTÍ ZA VÁNOCEMI

 Co mě nejvíc mrzí na tom, že jsem nepsala téměř 2 roky pořádně blog,

je to, že vlastně neznáte moji nejmenší vnučku Ellie.

Je od mého syna.

Krásná holčička, veliká šikulka :o).

Utekly mi tu na blogu její dva roky..

Když se podívám zpátky na mé příspěvky,

tak je to jako by mi dva roky chyběly..

A to je taková škoda..

Můj blog je vlastně taková moje kronika.

...

Pozdě bycha honit..

Tak snad to trošku napravím

a budu vzpomínat na příhody,

které se během těch 2 let staly

a něco si tu zaznamenám..

Teď ale k Vánocům..

...

Tak jako téměř každý rok jsme byli zase úplně všichni pohromadě.

Už je nás deset 

a je veselo!

...

Vlastně takto se scházíme každou neděli

a já jsem šťastná,

že mám všechny pohromadě.

Manžel se pak vždycky zlobí,

že toho mám hodně na práci,

ale já si to užívám..

Nejinak tomu bylo i o Štědrém dnu..

...

Večeře byla spíš jako pozdní odpolední oběd

a dárky se začaly rozdávat už po 4 hodině..

Dárky mohla letos rozdávat i Ellinka,

protože jsem je letos nenadepisovala jmény,

ale na každý dárek jsem nalepila fotku.

....

Popravdě nevím, zda sem můžu dát fotku stromečku s dárky,

protože jich bylo fakt hodně.

Je to ale tím množstvím lidí.

Kdybychom byli sami,

tak by jich bylo jen trošku :o).

...

Každoročně se neumím krotit v nakupování dárků..

Já tak moc ráda dělám radosti

a tři vnučky, tak to je radost :o)

Kdo je babička,

tak to jistě pochopí.

...

A tady si uschovám pár fotek naší povedené rodinky,

bez nichž si nedovedu představit svůj život.

Péťa se Štěpánkou

Naše Emička

Dcera Katka, Standa a Anička s Emičkou

A tady už jsme všichni pohromadě, ani psi nechybí :o)

Moje milované vnučky

společně u stolu

radost z dárků

Všechny holky se mají moc rády...a to je super!
Malá Ellie se v nich jen vidí...


Mějte se krásně a užívejte i radosti všedních dnů..
Inka
💓