Jak už název napovídá,
rozhodla jsem se s Vámi podělit o zážitek z mé první a poslední psí výstavy.
Je to už téměř rok a půl,
ale mám to v tak živé a děsivé paměti,
že to hned tak nevyprchá..
A kdyby to vyprchalo, tak si to budu moci přečíst na blogu :o))
Taková výstava, to není údajně jen tak..
A opravdu..
Naše Anie musela podstoupit kadeřnickou kúru..
Jeli jsme až k Benešovu...
Všechno, co se mi na naší milované Anynce líbilo, zmizelo...
její konečně narostlé krásné chlupy byly vzorně sestříhány,
její rozkošný chundelatý ocas byl sestřižen do tzv. praporu...
Popravdě, mně se líbila víc zarostlá..
prý to tak ale musí být..
....
Další fáze přípravy spočívala v trénování povelů
a běhání po zahradě dokolečka...
Dokolečka a do zblbnutí..
Pamlsků plná kapsa a trénování postoje..
Žádná sláva,
ale vše dopilujeme...
to jsem si myslela
a už to i vypadalo hooodně nadějně!
Nejhorší bylo srovnat můj běh s ladným během naší fenky..
Ona se jakoby vznášela,
což o mně se říct nedalo..
Moje prsa se natřásala
( chce to nějakou dobrou pevnou podprsenku!! ..řekla jsem si!
Ani ta mi nepomohla! )
...
Konec tréninku,
jde se na věc!
...
Výstava byla rovnou mezinárodní!
Proč ji nevyužít,
když se konala přímo v Mladé Boleslavi,
což je od nás coby kamenem dohonil.
Asi právě proto jsme nijak nepospíchali..
Můžeme klidně dorazit až na poslední chvíli.
Jako předvoj tam jela moje dcera s rodinou a jejich psem Bailym,
který se také účastnil výstavy.
Jelikož psí kluci mají přednost, tak šel dříve než naše Anie..
Dcera slíbila, že zavolá a řekne,
kdy jdeme na řadu..
Zavolala:
" Kde jste? Za chvíli už půjdete na řadu!"
Zapnula jsem obepínající podprsenku,
prsa se vzedmula, vylezly špeky ...
Rychle na sebe hodit něco volnějšího!
Ještě kabelku s pamlsky pro Anie a taky párek za odměnu!
A už se jelo...
téměř pozdě..
prostě na poslední chvíli.
Navíc manžel zjistil, že tamtudy co chtěl jet,
se jet nedá a tak mě i s Anie vyhodil z auta, ať tam dojdeme,
že on někde zaparkuje a najde nás.
Jakmile jsme vyskočily s auta- já a Anie,
tak Anie chytla stopu!
Před námi šlo asi tisíc psů
a ty jejich pachy udělaly z naší Anie chrta,
ač je to zlatý retriever.
Být v tu chvíli závody chrtů,
tak určitě vyhraje..
Já bych si to klidně mohla rozdat s Usainem Boltem..
Asi by mě smíchy nechal vyhrát...
Tak si představte psa....dlouhé vodítko a na konci já!
Zapomněla jsem napsat, že údajně i na psí výstavu se chodí pomalu ve společenském oblečení - kostýmky, šatičky atd.
Já -světlá tunika a světlé úzké kalhoty...
Děsila jsem se, že projedu křovím, do kterého se Anie hnala..
Naštěstí se jí mě zželelo a vzala směr opět cesta..
Málem jsem ani nemohla zaplatit vstupné,
když jsem procházela respektive probíhala kolem pokladny.
To už byly psi všude!
A nejen psi, všude bylo tisíce jejich nastrojených upravených páníčků.
Další údaj, který je dost důležitý
a který jsem nenapsala, je ten,
že byl červenec a hrozné vedro!
I když to vypadalo, že bude každou chvíli pršet, bylo strašné dusno!
Já se modlila, aby lilo
a všichni na mě nekoukali .
Já totiž vypadala jako když už jsem nějakým ohromných slejvákem prošla!
Z vlasů mi kapala voda a propocená jsem byla snad skrz naskrz..
No a hádejte!
Nepršelo!
Ani kapka.
Jediný, kdo byl nadšený a ve svém živlu byla naše Anie...
tolik psů pohromadě!
Ona snad každého chtěla očuchat..
A to ještě nebylo to nejhorší..
Jakmile uviděla svého milovaného kamaráda Bayliho,
tak se mohla zbláznit..
A to měla být v klidu..
Byla tak ze všeho rozrušená( já ještě víc),
že jsem ji nemohla uklidnit.
Jakmile jsme přišly k výstavnímu kruhu,
tak už hlásili naši kategorii a měli jsme se řadit.
Nikdy jsem to nedělala a myslela jsem,
že budu pokukovat po ostatních,
jak to dělají a co po nich chtějí
a pak to opakovat!
To bych ale nesměla pojmenovat našeho psa Anie, ale třeba nějak od Z,
abych šla s ní jako poslední!
Už tušíte!
Šly jsme první!
Rozhodčí byl Slovák.
Koukal na mě jak zjara a zjevně netušil,
proč jsem si dala před výstupem sprchu!
Tak jsme vyběhly...
kabelka z pamlsky se mi zasekla na jednom prsu..
Mimochodem Ani měla zájem o psy a ne o pamlsky..
Po oběhnutí dvou koleček jsem dýchala jak lokomotiva,
poté mělo dojít k tomu, abychom zaujaly výstavní postoj.
Už to vypadalo nadějně,
ale v tu chvíli se mi za zády objevila dcera
a naše Anii ji chtěla přivítat..
Ufff, udržet ji v tom kruhu dalo fakt práci
a to už se k nám blížil rozhodčí..
O postoji nebyla ani řeč...
Naštěstí si nechala sáhnout do tlamy
a rozhodčího nepokousala.
To by ještě scházelo..
Když už jsem si myslela, že bude klid, tak rozhodčí zavelel, ať si dáme s Anii
ještě další kolečko a pak sem a tam napříč..
Zřejmě to byl tyran!
Musel vidět, jak toho mám plný zuby!
To už mezitím dorazil můj muž,
kterému se podařilo zaparkovat
a za tím provazem řval doslova smíchy.
Myslela jsem, že ho zabiju!
Ze mě se lilo, že i konev by mi záviděla.
Pak mě rozhodčí už nechal a šel se věnovat jiným pejskům.
Já držela Anie, která se konečně trochu zklidnila..
Modlila jsem se, ať už je proboha konec!
Hádejte? Nebyl..
Rozhodčí nás nakonec seřadil.
Mě vyhodil z prvního místa a dal mě na předposlední..
A asi pro radost si dáme ještě další kolečko..
Fakt jsme toho měla plný kecky..
Nakonec hodnocení...
Anie byla prý velmi dobrá..VD
Já bych se ohodnotila nedostatečnou,
ale přesvědčenou,
že na další výstavu už Anie bude beze mě.
Ten pes, co byl až po nás nebyl oceněn vůbec,
protože se prý neuměl chovat..
Ha! Mohl být snad někdo horší než my??
Asi ano, škoda, že jsem to nemohla sledovat..
Já přes pot neviděla skoro vůbec nic!
|
Tak tady je vidět, jak jsem úplně hotová...a mokrá jak slepice! |
....
Během tak půl hodiny si Anie zvykla na přítomnost všech těch pejsků
a byla v pohodě..
Já už chtěla domů,
do sprchy..!
Odjížděli jsme
a hádejte?
Začalo pršet!
...
Užijte si krásný víkend
a snad vás moje výstavové story pobavilo :o)!
Inka
💓