LOUČENÍ II.

4. června jsem psala o loučení a dnes můžu napsat, že shledání se blíží..

Toto je můj poslední příspěvek před odletem..Už se těším jak si holky pomačkám..

.Na co se však moc netěším, tak to je na dlouhatánské cestování...budu na cestě cca 24 hodin a spaní v letadle mně moc nejde...Paříž, Atlanta, Orlando..pak ještě cesta autem....

Až trošku ožiju, určitě napíšu..Podělím se o zážitky z cest..

Teď se na chviličku rozloučím, abych Vás pak mohla přivítat z jiného světa..

Mějte se všichni moc krásně...

Inka

MALÉ,VELKÉ RADOSTI

Určitě to znáte, to co nečekáte, vás dokáže mile překvapit a udělat velikou radost..

A právě to se mně stalo ve čtvrtek ráno před vyučováním.

Připravovali jsme s dětmi představení .- dětskou operu "Červená Karkulka", když se do sálu našeho zámku otevřely dveře a v nich stála Lucinka se svou maminkou ..

Její maminka Raduška je úžasně šikovná a má také svůj blog přes který jsem se s ní seznámila..

http://radunka1062.blogspot.cz- určitě se podívejte- stojí za to!!

Přišly mi poděkovat za kroužek flétniček, který na škole vedu a kam chodí Lucinka..

Měla jsem velikou radost...

moc, moc děkuji..

Radu , levandulové sušenky jsou vynikající!!:o))

a kytičku si pověsím na svou letní kabelku...a pojede se mnou do Ameriky..

přeji krásné léto..Lucince úžasné prázdniny...a všem nádherné zážitky...

Inka

ZAVAŘUJI

Milujeme meruňkový džem, do jogurtů, palačinek, koláčů..Samozřejmě ten nejlepší, domácí...Protože v pondělí odlétám, měla jsem poslední šanci džem udělat. Až se vrátím zbydou už jen pecky...a tak jsem začala shánět co možná nejlevnější meruňky..u prvního stánku stál 1 kg 85 Kč...u druhého 90 Kč ..hrůza..

Nakonec jsem sehnala meruňky v Tescu. Měli kilogram za 25 Kč..Zázrak..koupila jsem tedy 5 kilo a teď zavářím jako divá:o))..zima je dlouhá a až se zeptá ?....Však vy víte:o))...

První várka už je na světě..a je výborná!

ČERVNOVÉ UČITELKY

Našla jsem na jednom blogu odkaz a nedá mi to nedat do příspěvku s mým příběhem. Předposlední školní týden jsem pořádala pro rodiče s dětmi turnaj v kuželkách. Napsala jsem dětem na tento den pozvánku. Druhý den přišel Tomáš(prvňáček) do třídy a povídá: "maminka říkala, že byste už vážně potřebovala prázdniny, udělala jste pěknou hrubku v té pozvánce. Na češtinu si docela potrpím, ale stát by se to mohlo, kdo z nás nechybuje?!...Tak jsem se hned šla podívat, co jsem to napsala. A tam stálo: Milí rodiče zvu Vás na náš I. ročník Turnaje o zlatou kuželku. S sebou si vezměte  boty s bílou PŘIHLÁŠKOU. Ten den jsem totiž předtím vyplňovala přihlášku..tak jsem to slovo asi měla v hlavě. Trochu se mi ulevilo..že to vážně nebyla hrubka. Pointa tohoto příběhu spočívá však v tom, že si toho nikdo jiný kromě oné maminky nevšiml. Takže, když já vtipně začala turnaj s tím, že doufám, že všichni mají boty s bílou přihláškou, koukali na mě rodiče jako na blázna:o)..to se už tak stává...a tak ta písnička asi sedí..Kdo je učitelka, nechť si ji pustí , snad se dokážete ještě zasmát samy sobě:o))...

http://www.zpivajiciucitelka.cz/cervnove-ucitelky/

SLUNEČNICOVÁ..

SLYŠTE...

Dnes nově otevřené květinářství:o))

za všechny kytičky moc děkuji...

Slunečnice ve mně evokuje představu slunečného léta.

Tak se  všichni  mějte sluníčkově!

Inka

VÁNOCE V LÉTĚ

Každé léto máme nové Vánoce...

učitelské Vánoce...

hodnocení práce, vysvědčení a mnohdy ocenění i naší práce...

Za celoroční doučování matematiky jsem dostala tuto úžasně levandulově voňavou nádheru..

Štěpánko, moc díky!

Krása....voní mi celá chodba..

levandulové pohlazení..

Miluji levanduli...její vůni,

i věneček je naplněný levandulí...

až se vrátím z dovolené..bude na mě čekat její krásná vůně,

 která mi provoní byt..

a návrat bude příjemný..

VYŘAZENÍ DEVÁŤÁKŮ

STÁVÁ SE TO KAŽDÝM ROKEM..OPOUŠTÍ NÁS...

naši deváťáci..když už člověk, začne mít pocit, že dostali rozum, odchází..

dá se s nimi krásně povídat, mají své názory, umí argumentovat a dokonce dokážou už být i vděční..

většina z nich už na nás kouká shora...nějak poslední dobou rostou a rostou...

když je člověk vidí v těch oblecích, krásných šatech...

dokonalí mladí lidé...

bude se mi po nich stýskat...

tak jako po všech, kteří odešli.

Prvňáčci je vyprovodí na cestě k poslednímu zvonění...

vyměnili si role, v září je deváťáci přiváděli do naší krásné školy..

má to však happyend...

oni se k nám i rádi vrací...

dnes jsme měli takový návštěvní den...

a je moc milé a příjemné, když "odešlí" přichází, vítají se s námi, vzpomínáme a těšíme se z jejich výsledků..

Je to jeden z mnoha krásných důvodů,proč dělám to, co dělám...

a proč jsem šťastná ve své práci..

KONEC ŠKOLNÍHO ROKU- SOVIČKY

LOUČENÍ A SOVIČKY...
Tak nám skončil školní rok...neskutečný školní rok, tak jako vždycky, když mám první třídu...Neskutečný proto, že děti umí číst, psát a počítat..všichni, kromě jediného:o(....můj první pedagogický neúspěch - první dítě, které se nenaučilo číst...psát ano, sice jen opisovat...a to dokonale:o))..Fabián je romský kluk, který umí 3 písmena S,P a M....další ho nebaví, takže je neumí...Přesto to byl takový třídní " milouš"...pořád vyprávěl, nikdo jsme mu nerozuměl, ale do školy chodil s takovým nadšením jako žádné jiné dítko..Ještě před první hodinou stihl sníst celou pořádnou svačinu, během první přestávky stačil udělat takový nepořádek kolem celé své lavice, o velké přestávce už měl svou tašku prázdnou a o poslední přestávce už nebylo na jeho lavici žádné místo..neskutečný bordelář...i přesto nám bude chybět..třídu si totiž musí zopakovat..dostal od nás na památku Jeníčka(naši loutku), aby mu zůstal aspoň jeden kamarád z naší třídy..
A teď moje sovičky..jak už jsem psala rozhodla jsem se uháčkovat všem sovičky...včera ráno už byly všechny doháčkované, jen jim chyběla křidýlka..myslela jsem si, že na ně mám celý večer..to jsem ovšem netušila, že si půjdeme večer " na chvíli" posedět k mé kolegyňce. Čas prímově utíkal a v momentě, kdy jsem sedala do auta, mě málem ranila mrtvice. Bylo totiž půl hodiny před půlnocí. A mě čekalo doma 28 nedodělaných soviček..už předem jsem věděla, že to nestihnu..doma jsem však našla filc a tak místo háčkování jsem sovičkám křidýlka našila...šla jsem spát ve čtvrt na 2, ale bylo hotovo..
Děti měly velikou radost...Nejen ze samých jedniček, ale i z dárků. Každý dostal sovičku, pak velký zarámovaný obraz, tašku se všemi výkresy, další sovičky, které si samy vyráběly..bylo toho hodně...Teď si představte, že po celou dobu mi ležel na stolku foťák a čekal, až ho vezmu do ruky a vyfotím si tu dětskou radost a jejich výrobky...Jak to dopadlo? Za posledním žáčkem, když se zavřely dveře...mi to došlo! Tak nic...ještě máme další roky...snad to někdy stihnu...sovičky jsem si vyfotila doma..i když ve čtvrt na 2 už nebylo to správné světlo:o).
 Já jsem také zjistila, že jsem byla moc hodná paní učitelka, protože jsem dnes slavila další Vánoce..tolik krásných dárečků.. všem moc děkuji...

MOJE SOVIČKOVÁNÍ...

SOVY, KAM SE PODÍVÁŠ...

ODCHÁZENÍ

I to patří k životu, i když je to neskutečně smutné....i mě dnes čekalo loučení ..Od  doby, co  zemřeli mí rodiče, nemám pohřby ráda...přiznám se, že pokud nemusím, nejdu..Dnes jsem se však loučila s člověkem, který byl mému srdci blízký a nedokázala bych nejít..Tatínek mé nejlepší kamarádky odešel navždycky..dlouho jsem ho neviděla, ale okamžitě se mi vrátily vzpomínky na nádherné dětství, na jeho věčné provokování nás holek..

Jako dnes slyším, jak mi pořád říkal: "Žížo, jsi pořád o bramborovou placku větší než naše Maru"..

 Moc často se s Maruškou nevidíme, každá bydlíme jinde. Maruška  zůstala na vesnici, kde jsme bydleli.

Já, co mí rodiče nežijí, tam nejezdím často, spíš málo. Dnes jsem viděla spoustu známých,kamarádů z dětství a je mi vlastně moc líto, že se vidíme jen při těchto příležitostech...nějak není čas. 

Když člověk něco potřebuje, vezme telefon, napíše email a osobní kontakt se tak nějak vytrácí. 

Stěžujeme si na moc práce a hledáme výmluvy, proč nemáme čas...

a nakonec je to veliká škoda a je mi z toho hodně smutno...

Vám přeji krásný den...

tady je celý upršený a na náladě to nepřidá...

NAROZENINOVÝ PŘÍSPĚVEK

Opravdu mi to nedalo..před chvílí jsem dostala video naší Emičky...z oslavy...tohle se nedá nepublikovat:o)..Jinak jí celkem pravidelně, hlady jí netrápí:o))

https://www.facebook.com/photo.php?v=10202889056968581

1 ROK

Přeji Všem krásný začátek týdne...

já už finišuji, tzn. háčkuji, háčkuji, háčkuji:o))...do toho píšu slovní hodnocení dětem na konec školního roku a když jich je 28, tak to pěkně bolí ruka:o)..K tomu všemu dětem  rámuji sovičkové obrazy a manžel jen kroutí hlavou:o).Naštěstí za tu dobu co mě má, si už zvykl..Navíc jak už jsem psala, mi nahrává MS ve fotbale..on se dívá a nevyžaduje takovou pozornost..

Oba už se moc těšíme na dovolenou...a pomalu odpočítáváme..(kdo přečetl odpočíváme...tak se spletl:o)!)

Zítra naše Emička slaví v Americe 1. narozeniny.

Tak Eminko na dálku...všechno nejlepší.o)!!! 

....Emičce bylo 8 dní...

 a takhle se utíká 1 roku:o)

Ať se ti krásně, radostně vykračuje i v dalších letech.

Ať jsi šťastná a hlavně zdravá 

a ať Tě pořád mají všichni rádi!

Krásné narozeniny!

Inka

KDYŽ SE DAŘÍ...

Tak jsem opravdu nenapsala ani řádek. Nebylo to však háčkováním, ale tím, že jsem odjela na chalupu a zapomněla doma notebook. A že jsem z toho byla pěkně špatná:o))..manžel se mi smál. Bodejť by ne, jemu teď k radosti stačí fotbal:o)..Když nic jiného, tak jsem vyfotila pár fotografií, s tím, že si je přidám na blog. Nepřidám! Aby té smůly nebylo málo, tak jsem po cestě vymazávala z foťáku nějaké fotografie, protože jsem měla už skoro zaplněnou kartu. No a hádejte, jak moc jsem šikovná! Omylem jsem vymazala všechny. Skoro se mi chtělo brečet. Ani ne kvůli pár fotkám z chalupy, ale kvůli neuloženým fotkám  z knihovny, kde jsem byla s dětmi a ty fotky jsem slíbila paní knihovnici...ach jo...Prostě, když se daří, tak se daří. Jinak jsem ale poctivě háčkovala a vypadá to, že těch 28 soviček stihnu dokončit..

Mějte krásný nový týden a užívejte si...

pro mě je to poslední týden ve škole, takže spousta práce, 

navíc spousta zařizování před cestou..

.tak mám občas pocit, že se asi ze všeho zblázním:o))...

ještěže ten kopeček máme blízko( myšleno blázinec):o))

NEPÍŠU - HÁČKUJU..

Moc se omlouvám, že nestíhám odepisovat na krásné komentáře a že já, která byla schopná napsat několikero zbytečných článků za den:o), zaostávám..Touto cestou za milé komentáře mooooc děkuji!

Nejvíc mě štve, že nestíhám pořádně ani přečíst Vaše krásné příspěvky..ale já to doženu. Musím napsat proč..Nedávno jsem navštívila blog Barči http://bandorka.blogspot.cz, která publikovala svoje nádherné háčkované sovičky, které dělala dětem do mateřské školky. Moc se mi líbily a tak jsem Barče napsala do komentáře, že moc děkuji za návod, a že určitě během prázdnin je udělám svým dětem do školy, protože letos jsme byli sovičkovou třídou. Barča mi napsala, že svých 24 soviček udělala za pouhé 4 dny. No to byla pro mě výzva! Jenže to obnáší pro mě křeče v prstech:o)) a celé večery s háčkem pozdě do noci..Ještěže dávají fotbal a já dělám manželovi společnost..on zadívaný na televizi, já do přízí..tak už mám těch soviček 20, ještě mi jich chybí 8. Pak ještě je dozdobit a doufejme, že to do pátku stihnu..

Už teď ale vím, že příští rok jsme žabičkovou třídou- skočíme do druhé třídy - a já začnu háčkovat žabky v dostatečném předstihu. Musím vyseknout Barče poklonu, protože za 4 dny bych to já určitě nestihla!

Mějte se moc krásně a já slibuji, že jakmile odložím háček..

odepíšu všem a na všechny příspěvky se podívám..

krásný večer a krásný páteční den...

Inka

O STÝSKÁNÍ A O TĚŠENÍ..

Nedá mi to, abych neukázala fotky, které jsem  dnes dostala..jsou na nich šťastné tváře...užívají si dovolené a já se už nemůžu dočkat, až budu s nimi..už se to blíží..za necelých 11 dní nasedneme do letadla a poletíme za sluníčkem, ale hlavně za našimi vnučkami, po kterých se nám už stýská..(i po dceři, zeťákovi a mamce)

Denně si sice voláme...ale už se moc těším, až si je všechny pomačkám:o)).

Těším se, že si budu moct stavět hrady z písku, těším se na plavání, na rozečtené knížky, na odpočinek, na radost z objevování nových věcí, těším se na nákupy, na Disney World, kam pojedeme s Aničkou, těším se na oceán, těším se, až poprvé zahlédnu delfíny,na tulipány(tak říkal můj syn pelikánům, když byl malý), těším se na "rozkošatělé stromy", jak říká dodnes můj muž, těším se na stovky veverek, na milé lidi okolo, těším se na zmrzlinu Chocolate Almonds z Publixu a nejvíc se těším, že mi skončí stýskání...

Takhle je vidím úplně nejraději..s úsměvem na tvářích..

přesně takovou fotku máme s Aničkou před 3 roky..

je pro mě až neskutečné, jak se všechno opakuje...

pamatuji na úplně stejný výraz Aničky..

Emičce bude teprve příští týden 1 rok.

A už si vykračuje...

prý moc nechodí..ona totiž běhá..

a moc jí chutná floridský písek:o))

Na Floridě nemohou děti  ani nejmenší miminka chodit nahá.Všichni musí mít plavky.Jednou se nám stalo, že nás chtěli zavřít. Tehdy se děti koupali u bazénu mamky nahé. Nikdo je neviděl, manžel tehdy nahrával na video, já jsem fotila. Vůbec by nás nenapadlo, že dělám něco špatně. Jelikož u nás byl jiný systém PAL/SECAM a my museli nechat video kazetu, kterou manžel nahrál nechat přetočit. Když jsme si pro ni došli, čekal na nás vedoucí a že nám kazetu nedá, že jsme porušili zákon. Museli jsme vysvětlovat, že jsme z Evropy a že u nás je normální, že malé děti se koupou nahé. Nakonec jsme to nějak usmlouvali, tak nám kazetu dali. Ale přiznám se, že jsme měli docela nahnáno. Od té doby jsme si dávali pozor..

PUNTÍK NEBO PUNTÍČEK II.

Docela nedávno jsem dala na blog příspěvek s tímto názvem. Ten, kdo čekal odpověď se dosud nedočkal, protože já na ni zapomněla. Ale ne úplně...dnes se to dozvíte. Vybral si puntíček:o)). Můj manžel je totiž neskutečně skromný:o) a navíc mu je nebo bylo úplně jedno, jestli je to puntík nebo puntíček.

 Samozřejmě jako každému chlapovi mu šlo  především o obsah. Kdyby v puntíkové  misce byl guláš, tak by vyhrála:o)..Jaký je tedy můj závěr? Ať puntík či puntíček, zvítězí  vždy Staníček :o))/ tak se manžel jmenuje:o)/

Mějte krásný večer a netestujte své manžely

 nebo si to přečtou a dopadne to jako u nás:o))...

Jak ? To si raději nechám pro sebe:o))

Inka

MALÉ MILÉ RADOSTI

Dnes mi došel balíček s dvěma malými komodami, které se mi moc líbily už na obrázku. 

Předčily mé očekávání.

Teď už jim jen vybrat to správné místo 

a naplnit mými malými poklady:o)

BÍLÁ PIVOŇKA

Tak už konečně vykvetla i moje bílá pivoňka..je krásná..ve váze i na zahradě...

z pivoňky už je pořádný keř..

Z NÁVŠTĚVY V ZOO

Tentokrát ale bez zvířátek...

STŘÍPKY ZE ZAHRADY

každý týden nacházím něco nového...

především plevel nebo něco uschlého..

přesto mně dělá cokoli nově rozkvetlého radost..

ZÁKOUTÍ S HORTENZIEMI

ANEB HRAJI S FOTOGRAFIÍ..JEJICH ÚPRAVA

ZVÍTĚZIL ŠTRŮDL

můj manžel ho prostě miluje ..

 a  já miluji mého manžela, tak dobrou chuť.....:o)

SeaWorld Manta - horská dráha v Orlandu

A v Orlandu v Sea Worldu mě naučili létat....

opět varuji  :o)...

JÁ A POUTĚ

Zavzpomínala jsem na své dětství...

Když jsem byla malá milovala jsem poutě . U nás bývaly každým rokem dvě. Jedna na sv. Jiří a jedna na sv. Václava..ta byla posvícenská. Na tu si dodnes pamatuji nejvíc. Chodila jsem asi do čtvrté třídy, kdy pro mě poutě dá se říct skončily. A proč? No právě. S atrakcemi(kolotoč a houpačky, střelnice) k nám jezdila rodina Kočkových. Měli krásného modrookého syna. Jmenoval se Emil. A my holky jsme se do něj přímo zamilovaly..Houpačka, kterou Emil obsluhoval, stála tenkrát 2 koruny..není to moc, ale abych tam mohla být od rána do večera a mít Emila na očích, tak tolik peněz jsem neměla. Emil však věděl, že tam být chceme a tak řekl: " Hol ky, pokud seženete nějaké ořechy, tak se můžete houpat zadarmo." Nebylo nic snažšího! Moje mamka měla na dvorku plnou bedýnku ořechů a tak jsme je s mojí kamarádkou odnesly Emilovi. Od té doby byl náš. My rozdávaly úsměvy od ucha k uchu..Teprve večer jsme slezly z houpaček a šly domů. Nebudu vám popisovat, jak se mi usínalo. Určitě jsem prousmívala celou noc. Ráno mě však úsměv přešel. Mamka řádila jako tajfun. Prý ji kolotočáři ukradli všechny ořechy, co měla na Vánoce, a že to tak rozhodně nenechá! A já musela s pravdou ven. Moc jsem si přála dostat na zadek, aby byl klid. Ale ne, mamka mě popadla za ruku a vyrazily jsme na pouť. Já si musela říct, že potřebuju ořechy zpátky. Stará Kočková po nás hodila bedýnku a mamka tam tehdy za mě nechala stovku. Od té doby jsem se poutím vyhýbala obloukem. Strašně moc jsem se styděla.Emila jsem od té doby neviděla. Naštěstí!

V dospělosti se mi díky mým dětem radost z poutí vrátila..horské dráhy se staly mým velkým adrenalinem. V Americe jsem si jich užila dosytosti. Projela jsem co se dalo..můžete se zkusit i podívat

 v příspěvky ,které jsem sdílela na youtube.com.

Snad se Vám neudělá špatně:o)

Kumba Roller - horská dráha v Bush Gardens v Tampě

při shlédnutí Vám přeji krásnou jízdu:

je to úžasný adrenalin...můj manžel, když mě viděl, když jsem vylezla, tak řekl, že mě nikdy neviděl se takhle řehtat..smály jsme se s dětmi jako blázni:o).
Manžel nejel, natáčel nás dole a dělalo se mu dost špatně. On nemá rád ani kolotoč ani lodičky:o))

KDYBY TY MUZIKY NEBYLY

toto je ještě dovětek k mému předešlému příspěvku, ale nedá mi, abych to nenapsala...písnička Kdyby ty muziky nebyly společně s Dlouhou nocí od Helenky a k tomu si kávu sladí Kája...tak, zdá se, že už to graduje:o))). Počasí se mění každou chvilku, tak jako ty písničky...sluníčko, najednou chlad, vítr...jako o aprílu...já bych si přála moc déšť.. Ne snad kvůli tomu, aby přestali hrát..tu pouť jim dole přeju, možná i trochu závidím, že už nejsem malá a neužívám si taky..ale přála bych ten déšť mým kytičkám..před chvílí jsem byla na zahradě a tráva se vyschlá, některé bylinky vzaly po týdnu za své ..Déšť by mi ušetřil práci s konví...

tak se zatím  mějte krásně...

jdu vítat déšť...

Inka

POUŤ NA CHALUPĚ

Včera k večeru jsme přijeli na chalupu.

 Úplně jsme zapomněli, že tento víkend je pouť. 

Asi jinou radost by měla Anička, ale ta je v Americe a užívá si oceánu.

My z toho až tak nadšeni nejsme. 

Naše chalupa je na vršku a pouť se odehrává dole v údolí, což je fajn..ale k nám se line hudba.

.A to ne ledajaká:o))..

.mísí se nám všechny skladby dohromady...

takže všechno, co pouštějí dole, máme tady najednou...

Takže například  před chvílí Michal David a jeho Céčka, do toho Ivetka s jejím Létem a k tomu všemu  Eva a Vašek ...

a aby toho nebylo málo vytáhl manžel křoviňák...

A to není všechno..

Večer to teprve vypukne..každoročně o zdejší pouti je večer zábava..

Přijede místní rocková skupina a to je teprve nářez..chalupa se otřásá v základech:o).

 Zábava bývá totiž venku..takže mi nahoře to sklízíme se všemi zvuky...:o)

I přes dvojitá okna se nedá spát.o)..Jednou za rok se to dá ale vydržet.. 

Manželovi stejně do noci dávají fotbal a já se zabavím háčkováním..

Dělám už asi 15 sovičku a to jich potřebuji mít celkem 28 pro své prvňáčky na konec školního roku.Snad to stihnu..

Mějte se moc krásně a přeji Vám krásné klidné sobotní odpoledne..

Inka

PÁTEK TŘINÁCTÉHO

13 je moje oblíbené číslo.

 Pravdou však je, že vždycky v pátek 13. znejistíme. 

Není to jen z pověrčivosti, ale má to své důvody.

Je to přesně před 30 lety, kdy v pátek třináctého nebyl zrovna naším nejšťastnějším. 

Bylo přesně 13. dubna - pátek.

Nebudu napínat, ale ten den se můj manžel podruhé narodil.

Stěhovali jsme se. 

Já holka z vesnice se poprvé stěhovala a ještě k tomu do města.

 Můj manžel stěhoval naše věci. 

Rok totiž bydlel společně se mnou u mých rodičů a tak si stěhoval i svoje věci..

Ten rok jsme také měli nové auto. 

Byli jsme šťastní a náležitě pyšní. 

Vlastnili jsme novou ŠKODA 120 L.

Celou jsme ji krásně naplnili věcmi a manžel vyjel.

Nestěhovali jsme se daleko, jen do okresního města, cca 10 km vzdáleného. 

Z mé vesnice vedou směrem do města velké serpentiny 

a právě ty se manželovi staly osudnými.

V momentě, kdy vjel do té největší,  mu vzadu ze sedadla začaly padat gramofonové desky. Nebyly to obyčejné desky!

 Byly to jeho nejoblíbenější desky.

 Tehdy pracně sháněné v zahraničí- Beatles, Kiss, Nazareth, Abba, Led Zeppelin, Tina Turner, Lionel Richie a další a další..

Manžel okamžitě začal desky jednou rukou chytat, druhou držel volant..

Bohužel chytal hodně dlouho a volant držel taky dlouho.

Tak dlouho, že už nebyla zatáčka, ale auto ještě zatáčelo.

Pak už si moc nepamatuje..jen to, že  seděl vpředu na kapotě auta( pokud se tomu dá říct kapota).

Byl v takovém malém údolí..nad ním asi tak 10 metrová stráň a až nad ní silnice.

Spočítal si ruce, nohy, začal jimi hýbat.

Byl naživu!

Najednou začal mít veliké bolesti na břiše..asi vnitřní zranění, pomyslel si. 

Bolesti se začaly stupňovat a byly silnější.

 Prý taková palčivá bolest.

Podíval se, zda nekrvácí z břicha.

Nekrvácel! 

Jen cigareta, kterou při jízdě v tu dobu kouřil, mu zapadla za bundu,

 propálila svetr a začala pálit do břicha. 

Opravdu jako zázrakem se mu nic nestalo. 

Jediné, co bylo navěky poškozeno, bylo auto.

 Díky pojistce jsme dostali úplně nové.

Pak to ještě odnesla tehdy tuzexová bunda a svetr.

A pro něj největším štěstím bylo, že se nerozbila žádná gramofonová deska!! :o)

Buďte na sebe opatrní,

ať ve zdraví přežijete dnešní den.

Mějte také  krásný a pohodový víkend 

Inka

NÁVŠTĚVA V ZOO

Mezi nejoblíbenější zvíře patřily určitě SURIKATY...

vydrželi jsme u nich stát dost dlouho..

vždycky jeden"velitel" zavelel a všichni letěly do úkrytu..museli jsme se tomu smát...

a tady jsou:

VEDRO UMOŘILO I...

světe div se..i VELBLOUDA!

padl i se svými hrby...a takhle se povaloval...

ÚPLNÝ POHODÁŘ...

takže pokud už nemůžete...padněte..:o)

ale pozor prý:

SEDÍ-LI NA GAUČI MUŽ - REGENERUJE SE. 

SEDÍ-LI NA GAUČI ŽENA - ZANEDBÁVÁ SVOU DOMÁCNOST.

:o))

STŘÍPKY ZE ZOO

POJĎTE SE MNOU PODÍVAT, 

CO JE NOVÉHO V LIBERECKÉ ZOO

I žirafy měly svá miminka..

 a další liberecké mládě..

Takin čínský..

maličký 10 denní kamzík..

V tento den se prý narodil i malý oslík...stále se schovával u maminky..

a místo chůze jen malinko poskakoval..

CELÝ DEN JSME SI KRÁSNĚ UŽILI..

V  ZOO SE POŘÁD NĚCO DĚJE..