Můj první domov, dům v rodné vesnici...už mi nepatří..ale vzpomínky na to nejkrásnější dětství si nosím pořád s sebou...Dodnes vidím veliký ořech na malém dvorku...mé utočiště dětstí, pod ním malé pískoviště a vidím sebe, jak si hraju...pak mi ho porazili...Maminka začala mít chuť mít krásnou okrasnou zahrádku..navíc mít vlastní vajíčka od slepic a vlastní králíky přestalo být v té době populární...Alespoň jsem se nemusela dívat na to jak se zabíjí králíci a dodnes mě děsí představa navlíknutých kožek z králíka na vidlici z klacku.. Vzpomínám, že jako malá jsem se bála takzvaných "kůžařů", kteří jezdili po vesnici a do amplionu křičeli "kůže, kožky" a pořád dokola...Toho ořechu je mi ale líto....V domě nyní bydlí můj bratr se svou rodinou. Ze mně se stala "měšťačka". Všechno má své...někdy je mi líto, že nejsem blíž přírodě...že nemůžu vyjít na zahrádku s kávičkou a odpočinout po práci... Na druhou stranu mít domeček, nikdy bych neměla svůj další domov...chalupu...to ale až příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.