TAK ZASE DO ŠKOLY..

Všem rodičům  a školákům držím v pondělí palce. 

Vykročte tou správnou nohou do nového začátku a hlavně se nebojte!

 Je to jen škola...nebo spíš je to přece škola. Místo, kde byste měli najít a mít spoustu kamarádů a místo jako stvořené pro nové zážitky. 

Pro mě bylo vždycky nejdůležitější, když děti chodily do školy rády...všechno ostatní není podstatné..

Tak hodně štěstí a rodičům hodně trpělivosti a shovívavosti...

a nezapomeňte, že jsme všichni taky chodili do školy..

a pamatujte si:

...KDYŽ NEJDE O ŽIVOT, TAK JDE  O   ........

ZA OBRÁZKY DĚKUJI BARTU SIMPSONOVI :o)

ROZLOUČENÍ

Minulý týden v sobotu jsem byli jak jinak na naší chalupě. Když jsem ráno otevřela oči, uviděla jsem za oknem spoustu vlaštovek, jak si hrají a řadí se na drátech. Vyloženě spolu laškovaly.Poletovaly sem a tam, měnily si místa. Prostě vydržela jsem se na ně dost dlouho dívat..Pak jsem vstala a řekla si, že je v neděli nafotím, jak si hrají. Jenže v neděli NIC, po vlaštovkách ani stopy.Odletěly.Proč mě nevarovaly už včera, že poletí..No nic..zjara se mi podařila vyfotit první vlaštovka..poslední jsem prostě nestihla..V neděli jsme odjeli domů, protože nám začínal pracovní týden..Vraceli jsme se ne moc rádi do paneláku,ale prázdniny prostě končí a nám zbudou už jen chalupové víkendy.První pracovní den, jak jinak než hektický a ještě s bolestí v zádech..V úterý ráno před sedmou hodinou mě vzbudily divné zvuky.Prší, pomyslela jsem si. Tak to ještě chybělo..ale pak se zvuky zesilovaly. Vypadalo to spíš na kroupy. Vstala jsem z postele a šla se podívat. Nebyl to déšť, ani kroupy. To se se mnou přiletěly rozloučit vlaštovky. Nedovedete si představit. Měla jsem plné parapety vlaštovek. Koukaly mi do oken a vůbec se nebály. Veliké množství jich lítalo v houfu před domem. Tak tentokrát jsem si je nenechala ujít. Okamžitě jsem běžela pro foťák..Manžel si ťukal na čelo, když mě viděl a taky slyšel. Samozřejmě, že jsem jim děkovala, že si mě našly, že se se mnou holky přišly rozloučit, taky jsem se poptala, kam že to letí a popřála jim šťastnou cestu. U toho jsem si je fotila. Měla jsem je dá se říct na dosah, takhle blízko jsem je ještě neviděla..

Tak a tady je máte: 

tak už jsme tady..

na chvilku si jen odpočineme..

proč všude nejsou už dráty?

na chvíli se zastavit a popovídat si..

jestlipak nás slyšela?

já se jí zeptám?

něco mi povídá...

kampak?

 jojo..na jih, na jih..

ještě si mě pořádně prohlídni..

a měj se krásně..zase za rok..

šťastnou cestu!

PAUZA - VYKOLEJENÁ...

Mrzí mě to, ale je to už týden, co jsem tu nebyla..Poprvé mám výpadek. Kombinace množství stresu, práce a bolesti mě tak nějak vyřadila z radosti psát si svůj blog.
Jen na vysvětlenou - STRES. Tak jak už to chodí,jdou učitelé v pondělí do školy. I u mě to nebylo jinak, jenže...Třída, kterou jsem si chtěla hned začít zdobit..byla jaksi nedodělaná..Všechno jsem měla zabalené v igelitech a okna jsem pro změnu neměla vůbec. I koberec byl stržený..hrůza!
To po dovolené na radosti moc nepřidá!
PRÁCE - Když mi ve středu konečně dodělali okna, mohla začít práce. A tak jsem chodila z práce v pozdních hodinách, abych všechno stihla.
A BOLEST? Tak ta si mě našla už minulý týden a potvora mě nepřestávala trápit, ba naopak! Neskutečná bolest zad v kříži...ztuhlé svaly v hýždi a po celé levé noze..V odpoledních hodinách už chodím jen v předklonu. K večeru mi manžel říká Ferda Mravenec. Ne, protože bych byla tak pracovitá, ale jakmile dorazím domů, uvážu si kolem pasu tzv. kočku - ledvinový pás a do něj vložím gelový horký obklad. Celé to vytvoří hrb na zadku a tak se pohybuji. (pokud jsem schopná se ještě pohybovat!). Noci jsou ještě horší, vzhledem k manželské posteli se společnou matrací se otáčím i společně s manželem. V pondělí prohlásil, že tolik vzdechů jako tuto noc jsem prý nevydala za celý život:o)).To nevím, ale rozhodně spát se mnou není žádný med. Mé otočky, kdy se držím jednou rukou bočnice a druhou čela postele a doslova přehodím tělo do polohy jakž takž, abych za chvíli zjistila, že tahle poloha není ta pravá, je určitě žůžo!
Prostě místo radosti psaní a čtení cizích blogů jsem trpěla...Takže děkuji moc všem, kteří navštívili mé stránky i v době kdy tu nic nového nemohli najít:o)..a že toho mám v myšlenkách hodně. Dokonce se mi přihodilo něco úžasného, něco, o co se s Vámi musím podělit a co Vám určitě napíšu, ale dnes už ne, protože mě opět bolí pozadí...ach jo..Kdybyste měl někdo zázračnou radu, tak moc prosím, sem s ní..Budu pak na dosmrti dlužníkem:o). Mějte se krásně a užijte si krásný víkend. Já se budu šetřit, abych v pondělí nevyděsila moje dětičky. Nerada bych, aby mě měli za hrbatou babku:o). .Jdu se promazat třezalkovým olejem, zabalím se do teplíčka a budu doufat...Držte mi palce!

POLIČKA

 Manžel miluje mě a já jeho:o)..

Jak už jsem psala zatoužila jsem po poličce na své džemy, aby byly co nejvíce na očích.

 A protože má manžel moc práce kolem chalupy, tak jsem mu to malinko usnadnila. 

Našla jsem sice provizorní řešení, ale účel je splněn.

Našla jsem dvě bedýnky, pár prkýnek a poličky jsou na světě. Né, že by to byl zázrak a krása už vůbec ne, ale džemy a medíky mají své místo a na chodbě se zaplnil prázdný kout.

Modlím se sice, aby to nespadlo, ale je to dostatečně zatížené, tak snad ne.

Manželovi se to taky líbí( je to pro něj rozhodně lepší než kdybych ho uháněla, aby něco vytvořil..

Tady je znovu důkaz, že zpracovat se dá skoro všechno:o)

Pěkný den..

SOBOTNÍ KOLÁČ

Tak jsem se dala do pečení švestkového koláče od Janičky z kopečku...Musím napsat, že voněl a vypadal úžasně.Tak jsem si ho nafotila jak jinak než na blog. Pak jsem si uvařila kafíčko a chtěla si k tomu dát kousek koláče a ejhle..on byl uprostřed nedodělaný.ač jsem podle rady použila špejli, myslela jsem si, že je to tvaroh, co je ještě takové vlhké, ale bylo to těsto...takže šel zpátky do trouby se dopéct..

Teď na druhý pokus se už dá jíst..

Koláč je dobrý a chutná nám..tak díky za inspiraci a krásnou sobotu Vám Všem!

Inka

JAK TO VIDÍM JÁ

aneb dovětek k minulému příspěvku. 

Zatímco manželka žila blogem, svou nostalgií a rozplývala se nad krásou a dokonalostí starého písma (vyndala všechny krámy, které jsem měl v ruce na vyhození, abych náhodou nevyhodil něco, co by se dalo ještě použít nebo třeba alespoň nafotit), tak já mezitím všechno uklidil! 

MANŽEL

ZE STARÝCH ČASŮ

Jak to tak bývá, jednou za čas je potřeba udělat pořádek a tak jsme se dnes vrhli s manželem na úklid nepořádku za chalupou. Znáte to, občas máte pocit, že tohle právě někdy budete potřebovat a nepotřebujete.Tak šup s tím pryč..Nostalgicky jsem si dnes prohlížela pohledy a dopisy z dob dávno minulých po původních majitelích chalupy. Dříve než zmizeli v nenávratnu, jsem je ještě vyfotila. Přece jen..alespoň vzpomínka..a ještě jsem odstříhala stařičké známky..co kdyby nějaký filatelista zatoužil:o))..Nejstarší list byl z roku 1912, z dob Rakouska-Uherska.

 Co mě na těchto psaních však nejvíc zaujalo, bylo písmo. Doba, kdy se ještě vyučoval krasopis nesla své a ty dopisy jsou tak krásné. Navíc to kouzlo korespondence, které mi dodnes chybí..Né, že bych chtěla psát pravidelně dopisy, ale bavilo by mě je dostávat. Měly své kouzlo. Dotyk ještě neotevřené obálky, když si dopis nesete na místo, kde ho hodláte přečíst. Už jen sám obřad rozdělání dopisu..nedočkavě nebo s rozvahou, podle toho, kdo píše...a pak ho schovat pod polštář, aby se vám o něm i zdálo..jé, to byly časy. 

Dnešní realita? Obálky zůstaly. Většinou chodí účty, výpisy...Žádná radost, žádné potěšení..

Už žádné růžové mašle..a pod polštářem prázdno...

Tak se mi zastesklo..po vůni papíru,dopisů..

Také jste kupovali krásné dopisní papíry? Byl to pro vás také takový malý obřad napsání dopisu?

A co teprve vyhlížení pošťačky nebo dobývání se do schránky...jé. to byly časy..

Podělím se s Vámi alespoň o fotografie..

jó, to byly časy...

Mějte se krásně..já se jdu utápět ve své  nostalgii..

zároveň se ptám?

Kam jsem jen dala zamilované dopisy z vojny od mého muže?

NENUDÍM SE...

když není zrovna krásně, tak beru do rukou háček...a protože letos hodně tzv." džemuji"  i  "meduji"

 tak si zdobím sklenice...obháčkuji co se dá:o)

Nedělám rozhodně velké zásoby, protože pak se to nesní a hromadí a hromadí..

Letos jsem se rozhodla udělat jen to, co se sní. 

Navíc si to zdobím proto, že sklenice chci mít na očích. Ne proto, že bych se chlubila, že je mám obháčkované, ale proto, aby se spotřebovaly. 

Když je totiž zastrčím na komory za chalupu, 

zdá se být nm zatěžko pro ně dojít a pak dochází ke kumulování zásob..

Takže moje zásoby zatím jsou :

3 smrkové medy

5 pampeliškových medů

10 meruňkových džemů

4 broskvové džemy

5 švestkových džemů

4 skleničky švestkových povidel (tady budu ještě přidělávat- buchty jsou buchty:o))

bezinkové šťávy

Chystám se ještě na špendlíkový džem

a hlavně na jablkové, kterými pak v zimě plním štrůdly, buchty, koláče...

Když čtu dosavadní výčet, tak si myslím, že zase něco zbyde.

A to jsem letos promeškala maliny, jahody i rybíz...

Manžel by to komentoval, že naštěstí:o),

protože bude muset dělat poličku, kterou jsem si vymyslela

a čím méně  zavařenin, 

tím méně práce:o)

PÁR SNÍMKŮ..

z okolí  naší chalupy...

je tu krásně...

máme tu i k nebi blíž..:o) 

DŘÍV NEŽ ZAČNE RŮŽOVÁ ZAHRADA

aneb nemám co psát:o)

a abyste si nemysleli, že jsem snad umřela, 

já a den bez příspěvku?:o))

To snad ani nejde..

Krásný pondělní večer!

pár citátů o růži:

Dante Alighieri

Nejkrásnější věc, kterou Bůh stvořil, je žena a růže.

Flavius Marcianus

Mezi trním se rodí růže.

Arabské přísloví„Nezlob se na růži, že má trny; raduj se, že tak trnitý keř má růže.“

MOJE LETNÍ ČTENÍ

Tak tady je má letní knižní strava..

Vloni v létě jsem toho přečetla asi 2x tolik, ale letos jsme se ke čtení tolik nedostali..

 K první knížce se nemusím asi vyjadřovat..Autor knihy Šifra Mistra Leonarda Dan Brown mě opět trochu děsí a nutí k zamyšlení..Opravdu tak moc zalidňujeme planetu? Vážně se musí něco stát, nějaká epidemie, aby bylo líp? Radši nebudu rozvádět...stačí, když denně ve zprávách slyším o viru Eboly..

Ale knížka INFERNO je velmi čtivá, ..jen prozradím, 

že tak jako ve všech ostatních je hlavní postavou profesor Langdon.

Druhá knížka od Barbary Woodové  Had a hůl je také velmi čtivá, z dob dávno minulých, jde o příběh rodiny, která se dostane do velkých nesnází, hrozí ji otroctví..jak to dopadne nenapíšu..stojí za to přečíst:o)

Poslední knížka je příběhem studentky, které se během jediného dne v Paříži promění celý život.. Začátek mě moc nezaujal, pak se trošku rozjel děj a na konci, kdy jsem byla napjatá, jak vše dopadne, byl konec nedokončen...Tak nevím?!

Pak jsem si na záložce přečetla, že vyjde na podzim další díl..jeho název vypovídá, že to asi dopadlo, jak jsem chtěla:o), ale asi si ji budu muset přečíst..

Od září jsem se přihlásila do knihovny..

možná toho víc přečtu a navíc to nepoleze do peněz..

Tyto 3 knížky vyšly na cca 1 000.- Kč..

Zůstaly v knihovně v Americe, kde se nám knihovna českých knih mohutně rozrůstá..

(knížky,které pravidelně všichni přivážíme se vzhledem ke své váze domů nedostanou:o)).

Jak jste na tom se čtením Vy? 

Já jsem tomuto příspěvku dala štítek Radosti, protože je to pro mne radost číst..a když se začtu, jéé. tak to pak prožívám děj i s hrdiny příběhů...ale někdy spíš sáhnu po háčku, či jehle než po knize..

přeji pěkný den

a krásné knížky..

Inka

ČEPIČKA PRO EMIČKU

Včera jsem si přečetla krásný článek od Radušky - Kouzlo mého domova.http://radunka1062.blogspot.cz Moc mě oslovil. Chci jen jako důkaz dodat, že její blog vážně považuji za dokonalý a že je pro mě velikou inspirací...Učím se dělat věci hezčími, i když ne vždycky se mi to daří. Myslím, že čepička se mi docela povedla, a tak díky Radko! Díky Tobě moje vnučky nebudou mít na hlavičkách vystouplé špičky čepiček, jak tomu bylo skoro doposud..vždy jsem háčkovala tzv. od oka..teď už podle tvého návodu vím, jak na to a dokážu si to i spočítat..takže základní kolečko mi už jde...pak už si to ovšem motám podle sebe..Přiznám se, že nemám ráda počítání v řadách a tak už si to pak dělám po svém..kytička se mi taky nepovedla, protože jsem se nedržela přesně návodu..ale zase je to originál:o)).

Důležité je, že Emičce sluší a její mamince se líbí...

Tak tady je:o)

DEKORACE

Tak jsem si dnes také vyzkoušela

jaké to je lepit textil..

Koupila jsem si lepidlo textil-fix a zkusila co vydrží..

Vypadá to, že látka drží, dokonce i květina z provázku drží..

Látku jsem musela podložit,aby se lepidlo neprosáklo.

Jinak to jde docela hezky..

teď ještě co s tím:o)

zatím mám ptáčka a kytičku nalepenou na látce 

a musím vymyslet,

k čemu bude sloužit..

tak snad někdy příště, pokud neskončí v šuplíku:o)..

šití fixem na textil šlo hladce:o)
krásný sobotní večer..
Inka

PAPÍROVÉ KVĚTINY

To bych nebyla ani já, kdybych to, co se mi líbí nevyzkoušela..

A protože se blíží začátek školního roku a já už mám v hlavě čím vyzdobit třídu

 a jak ji přetvořit, aby byla zase jiná a zajímavá

(každoročně ji stěhuji:o))

Rozhodla jsem se, že ji vyzdobím na začátku těmito papírovými květinami..

Moje první pokusy zatím nic moc, ale určitě se ještě polepším..

Už vidím, jak květiny visí ve třídě.

Zatím mi visí v chalupě na trámu. Záměrně jsem zvolila tlumené barvy, 

protože kdybych měla nějaké výraznější, tak by to manžel asi nevydržel..

Už teď komentoval , zda si nechci otevřít střelnici:o))

ty hnědé jsou z pečícího papíru,

bílé ze slabšího balícího 

a šedomodré jsou z krepáku..

Ještě to chce zdokonalit a až to budu umět, tak si je vyrobí ve školním roce i děti..

Přeji krásný den..

chtěla jsem napsat sluníčkový,

ale ono  když prší, tak je taky moc hezky..

důležité je si to užít:o)

Inka