neděle 23. února 2020

DŘÍVE NEŽ...

napíšu poslední únorový...
Normálně se stydím a jsem na sebe naštvaná.
Až třeba jednou budou pročítat zpětně svůj blog,
tak mi vypadnou skoro dva měsíce mého života.
A že bylo o čem psát!
Bylo toho tolik
a já si vůbec nenašla čas napsat.
Kvůli psaní na blog jsem si dokonce pořídila svůj
vlastní notebook,
protože jsem doposud používala pracovní..
Já měla dokonce už i jarní prázdniny
a ani řádku jsem nenapsala.
Malou výmluvou můžou být snad vnučky,
které jsem tu měla celý týden.


Manžel je stále nemocný 
a o chalupě by se mi mohlo jen zdát.
To se mi ale nezdá,
protože se pořád kochám naším domem.
Respektive já se až tolik nekochám,
protože je pořád co dělat
a to nepíšu ještě o tom,
že přijdou hezké dny 
a já se asi nehnu ze zahrady 
a pak už se asi vůbec nehnu!! :o)

Co se ještě přihodilo?
Rozdala jsem vysvědčení, byla s vnučkami v kině,
s kamarádkou jsem byla na úžasném show s Vilmou Cibulkovou,
oslavila svůj svátek 


a asi konečně se můžu i pochlubit,
že v létě budu znova babičkou.
/ to je to velké vánoční překvapení od syna /
(rodit bude ale snacha Štěpánka :o))..)

No a pak ještě naše štěně Anie...
Každé ráno jakmile otevřu oči,
zjistím, že je větší a větší a větší a větší...


Vážně, věřte - nevěřte,
máme už skoro dvacetikilovou Anie..
/ ta normálně tloustne rychleji než já! :o))/
Ovšem musím napsat,
že je naprosto úžasná!
Spí dlouho jako já, 
je čistotná a my všichni ji milujeme.
Chci být náš pes !!!
Normálně na ni žárlím.
Manželova slova:
"Pojď se pomazlit,  pojď ke mně!" už dávno nepatří mně.
Zvykám si..zvyknu si!
(ono mi nic jiného nezbyde)
Ona je totiž tak úžasná a milá,
že jí člověk odpustí všechno..



Tak trochu si nyní žiju svůj sen..
Jsem nadšená z místa,
kde nyní žiju.
Každodenní pohled z okna 
a nádherný výhled je prostě k nezaplacené..
Nikdy mě asi nepřestane okouzlovat.

                                                                            výhled na Ještěd



výhled na Zvířetice


( nesmím se ale dívat dolů pod dům,
kde je zahrada v tak hrozném stavu,
hotová divočina - samý plevel)
I to je ale výzva!
( bude to asi boj, kdo z koho)


...
Doma si stále přivolávám jaro 
a dobrovolně přiznávám,
že po zimě už netoužím.
Snad poprvé v životě jsem v zimě neviděla kolem sebe sníh.
( nijak mi však nechyběl)
Jaro a léto by mi určitě chybělo víc!





Zatím nechci nic slibovat,
ale chci tu být častěji...
Prsty už netrpělivě čekají na své otisky 
na mé nové klávesnici..
...
Mějte se moc krásně 
a užívejte!
Inka
💓





úterý 14. ledna 2020

PRVNÍ LEDNOVÝ

týden je za námi 
a já se dostávám konečně ke psaní..
Napsat, že týden byl hektický
by u mne nebylo nic divného.
Poslední dobou mám pocit, že hektické je skoro všechno :o).
...
Hned první týden jsme měli ve škole inspekci.
Učím už snad sto let,
inspekce se nebojím,
přesto nemůžu napsat,
že by mě nechávala úplně klidnou :o).
….
U mě proběhla inspekce hned první den,
a to na hodině výtvarné výchovy.
Já výtvarku miluju :o),
ale vůbec by mě nenapadlo,
že zrovna na výtvarku přijdou.
Myslím, že bylo vše ale v pořádku,
děti malovaly a práce se jim dařila 
a snad i mně..
...
Přestože jsem se měla hekticky,
stihla jsem i velké radosti.
V úterý jsem byla na koncertě Haničky Zagorové
a Petra Rezka
a znovu zavzpomínala na úžasné písničky z mého dětství.
Odcházela jsem se slzami v očích,
protože moje Studánka stříbrná, 
kterou jsem si jako malá holka pořád zpívala,
zazněla na konci a já věděla,
že už nikdy nebudu holka s cůpky ve vlasech 
a nikdy už neotevřu vrátka zpátky k nám..
život jde dál
a tak jsem ale ve čtvrtek mohla na sraz magister :o).
Scházíme se s " holkama  z vejšky" :o)
jednou za 3 měsíce 
a musím napsat,
že se scházíme rády
a že je vždycky legrace.
Byl to prima večer!
...
Co ještě nového u nás?
V sobotu jsme měli vnučky
a jinak pořád upravuji náš dům,
každou chvíli totiž přijde balík 
s nějakou objednávkou.


..
Zatím musím napsat,
že jsem narazila na samé výborné prodejce
a se vším jsme velmi spokojeni.
A i když jsme museli reklamovat jednu skříňku,
tak prodejci byli velmi ochotní 
a s výměnou neotáleli.
...
Během necelých 14 dní
jsem stačila objednat a vybavit dům.
Jsme neskutečně spokojeni se sedačkou,
nad kterou jsme nejprve velmi váhali.
Chtěli jsme koženou 
a hledali na internetu nám dalo pěkně zabrat.
Po dlouhém vybírání jsme zvolili úplně nejlevnější,
kterou jsme našli.
Naše volba byla i kvůli novému členu rodiny,
malé Anie.
Čekalo nás velmi milé překvapení.
Sedačka je luxusní 
a neskutečně pohodlná.
Všichni si užíváme jejího pohodlí.
Zjistili jsme, že cena není vždy rozhodující.
Taky mi dorazilo křeslo do ložnice..
Ložnici jsem si vybavila tak,
jak se mi to moc líbí.
Pravda je, že "plechovky" jak říká manžel komodě a nočním stolkům
nejsou moc praktické,
ale je to moje gusto:o).


Květina nechybí a doufám, že budu pokračovat v mém pondělním květinovém...
Mamka si přeje, aby stromeček počkal až do jejích narozenin,
a tak se u nás snoubí společně s tulipány :o)

I výzdoba je ještě docela vánoční..


….
Manžel je stále nemocný.
Vzhledem k tomu, 
že má jen vycházky,
tak nemůžeme jezdit na chalupu.
Trochu se mi stýská,
na druhou stranu si začínám uvědomovat,
že dům a chalupa nepůjde zrovna nejlíp dohromady,
protože nevím,
kdy všechno stihnu dělat.
A to  ještě nepracuji na zahradě.
Stihla jsem už ale upéct i buchty :o)


...
Dá se to všechno dohromady zvládnout?
...
Taky si občas přejete,
aby se zastavil čas?
Já každé ráno tak kolem páté ráno,
kdy vím, že za chvíli budu vstávat
a ještě bych spala.
Vždyť já budím i psa:o).
...
Anie nám dělá neskutečnou radost,
má nás ráda
a my ji!
Miluje volnost
a my ji začínáme trochu omezovat.
Učíme ji chodit na vodítku
a to se jí vůbec nelíbí :o).
Nejraději by si volně běhala kdekoli
a kdykoli.

...
Tajně jí říkám drahoušku,
protože množství piškot 
a kozího mléka už nás stálo dost :o).


...
Přeji Vám moc krásný nový týden
a chci se zase vrátit ke psaní hodně brzy.
...
Inka
💓

úterý 31. prosince 2019

NOVOROČNÍ PŘÁNÍ

Moji milí čtenáři, čtenářky,
rok se s rokem sešel 
a já to poznala :o),
zase mi přibyla jedna čárka 
a já jsem o rok starší.
...

A jaký to byl rok?
Krásný a šťastný.
Plno radosti, pohody a klidu.
Taky neklidu a strachu o zdraví blízkých..
Teď už vím, že je potřeba tak nějak zpomalit krok..
čas letí,
ale my bychom neměli mít potřebu ho dohánět.
Však člověku nic neuteče.
Měli bychom se dívat,
dívat kolem sebe 
a vidět.

Konečně chápu význam slov mé maminky,
která by dnešní den, tak jako já, slavila své narozeniny.
Její věta mě provázela celým životem.
Při každém odchodu z domu
jsem slýchávala:
" Koukej, abys viděla! "
A já už mami  vidím!
Vidím tu krásu kolem,
vidím své děti,
svou rodinu,
vidím, co bych měla,
ale nemusím..
Vidím a jsem za to šťastná..
Moc bych všem lidem přála,
aby mohli kolem sebe vidět to krásné,
to co se snažím najít já.
V novém roce se obklopujte lidmi,
kteří to s vámi a se světem myslí dobře,
těmi, kteří se rádi smějí, 
kteří vás dokážou rozesmát,
s těmi, co se mají rádi
a co mají rádi vás.
Mějte kolem sebe všechny,
které kolem sebe toužíte mít.
Mějte se rádi 
a užívejte nový rok 2020.
Přeji Vám hlavně moc zdraví
a všem posílám velkou dávku pozitivní energie.
Tak nasávejte...
:o)
PS: Anie nakonec ten rok 2020 skoro celý sežrala.
Tak do něj taky jděte naplno :o)
Bez předsudků,
s radostí štěněte
a s velkou odvahou..
A každý den " dejte" s nadhledem".
Jak píše Věrka:
" Každý den je přece dar! "
...
Inka
💓
PS: Mami, myslím na Tebe a všechno nejlepší!
Koukám na tvou hvězdu...
a vím své..

💓💓💓



sobota 28. prosince 2019

VÁNOČNÍ SVÁTKY A JÁ JSEM ZPÁTKY

Už, už jsem se bála, že budu psát prosincové vzpomínky...
Naštěstí mám od dnešního dne připojený počítač 
a můžu napsat,
co se všechno událo od posledního příspěvku.
Také Vám konečně ač pozdě budu moci popřát
teď už jen krásné povánoční svátky.

Měsíc prosinec byl velmi hektický,
ale zároveň adventně krásně laděný.
Zažila jsem spoustu krásných akcí.
S dětmi jsme zpívali a hráli na flétničky
u rozsvěcení vánočního stromku,
užili jsme si vánoční koncert
a společně se svými druháčky jsme nacvičili krásnou 
vánoční besídku pro rodiče.
...
a do toho všeho vánočního času,
jsem sháněla dárky
a hlavně jsme v pátek  13. prosince
přebírali dům.
Představa, jak si to v klidu budu během Vánoc 
dělat k obrazu svému vzala za své,
když jsem se dozvěděla,
že 23. prosince si máme dojet pro naše kouzelné štěně.
Takže došlo ke změně plánu.
V pondělí šestnáctého nastoupil malíř 
a já trávila na domě každý večer do pozdních hodin
a doslova dřela do noci,
domů jsme jezdila úplně hotová 
a ráno jsem sotva lezla.
Těšila mě však vidina toho, že pejsek 
již bude žít na svém místě,
ve svém pelíšku.
V sobotu přijeli stěhováci 
a začalo se stěhovat.
No a v neděli jsme již poprvé spali v našem domě.
...
Musím napsat, že by mě ještě donedávna nenapadlo,
že budu opět bydlet v domě.
A ne ledajakém, 
v domě, kde se člověk cítí jako v ráji.
Alespoň  já se tak cítím
při každém pohledu z okna.
Dům na kopci, se zahradou a s krbem
a neskutečným výhledem.



...
Už před půl rokem, 
kdy jsem ho poprvé viděla na videu,
tak to byla láska na první pohled,
..
Ovšem to není nic proti lásce k naší Anie,
kterou jsme si přivezli z Plzně 
den před Štědrým dnem.
Je to štěňátko zlatého retrivera.
Nemohla jsem napsat dříve nejen kvůli připojení,
ale i proto,
abych nevyzradila tajemství.



Pro naše vnučky to bylo vánoční překvapení.
Ráno jsme jim volali, 
že už byl u nás Ježíšek.
Nejdřív si myslely,
že v pelíšku je plyšák.
Pak měly ale ohromnou radost.
...
Vzhledem k tomu, že můj manžel je stále v pracovní neschopnosti,
tak letos poprvé nemůžeme trávit Vánoce na chalupě na horách.
Je to zvláštní pocit!
Tolik let jsme tam byli o Vánocích.
Letos jsme Štědrý večer byli u dcery v jejich novém domě.
Tolik změn, které se udály během pár měsíců.
Měla jsem velikou radost, že jsme se opět sešli u stromečku všichni,
protože přijel i Petr se Štěpánkou.
a od nich jsem dostala úžasný dárek!

.---
Pořád si tak trošku připadám jako ve snu
a doufám, že se jen tak neprobudím :o))..


..
Moc děkuji Vám všem
za krásná přání
a za to, že jste tu na mě počkali.
...

Mějte moc krásný den
a užívejte..
Vaše
Inka
💓




neděle 1. prosince 2019

LISTOPADOVÉ VZPOMÍNKY

Nevím, jak se to mohlo stát,
ale je tu prosinec
a já v listopadu napsala jen jediný příspěvek.
Navíc jsem vůbec nic nestíhala,
i když se toho událo strašně moc. 
Přednostně se omlouvám výherkyním,
které čekají a čekají
a nic!
Tento týden balíčky dorazí i s " omluvenkou".
Listopad ráda vážně nemám!
...
Zemřela mi maminka 
a ač je to už 32 let,
je to jako včera..
Vzpomínky na krásné dětství ,
které jsem s rodiči zažila
mi nevymizí z paměti nikdy!
...
Letošní podzim jsem zažívala hodně ve stresu 
a nikomu bych ho nepřála.
Manžel onemocněl 
a odvezli mi ho rychlou do nemocnice.
Podezření na infarkt.
Jeho srdce nepracuje,
tak jak by mělo.
Tlak mu lítá nahoru , dolů
( spíš pořád nahoru)
a mně bylo vážně ouzko.
Tisíckrát na toho svého mužskýho můžete " nadávat", 
může vás štvát,
ale pak si strašně moc uvědomíte,
že ho milujete
a že by vám moc chyběl.
….
V jednom okamžiku si uvědomíte, 
jak vše může být pomíjivé..
...
Manžel je pořád nemocný,
prodělal různá vyšetření,
včetně IKEMu,
ale zatím se nic moc neví...
Pevně věříme,
že bude líp.
Chce to trochu zbrzdit a zpomalit běh času..
...
V listopadu jsme se už také stali majiteli domu.
Zatím jsme ve fázi příprav,
ale nic moc se nedá dělat,
když mám kolem sebe samé marody.
/Mamka po operaci karpálu/
Navíc bývalí majitelé se ještě vystěhovávají.
Tak mám tak nějak ten adventní čas v mlze,
protože netuším,
kde Vánoce budu trávit.
...
Ve škole byl tak hektický čas,
že vlastně ten listopad utekl
jako voda.
Třídní schůzky
a pak hlavně tvoření na náš školní vánoční jarmark.
...
Tvoření, na které přišlo několik maminek
bylo úžasné.
Takové nasazení,
tolik elánu 
a tolik nádherných věcí!
Profesionálové by zírali :o)
Však Vám tu krásu také ukážu.
Jarmark se vyvedl 
a ve čtvrtek bylo také krásné počasí.
Prodávat bylo co.
A to ještě děti tvořily 
a všichni společně jsme měli radost.
...
No a dnes je neděle..
1. prosince
a já zapaluji první adventní svíčku..
Peču konečně první cukroví
a těším se,
že tento týden nebude tolik hektický.
Těším se, že se domů dostanu někdy možná i před čtvrtou hodinou,
protože minulý týden tomu tak nebylo.
Byla jsem vážně totálně vyčerpaná
a samozřejmě jsem to na sobě nechtěla nechat znát.
Teď jsem již malinko odpočatá 
a i když mě čeká ještě pár koncertů s pěveckým sborem
a besídka pro rodiče,
tak si to už chci v klidu užívat.
….
Je přece už prosinec,
adventní čas,
kdy má být pohoda, klid, láska....
...
( máme malovat dům a udělat úklid.. :o))))
snad mě to malíř před Vánocemi neodmítne,
klid, jak má být!
...
Jo a ještě jsem nenapsala to ze všeho nejdůležitější!!!!
Objednala jsem nám štěně!
Jsem zamilovaná, manžel ožil radostí 
a neskutečně se těšíme
na naši další Anie.
Ještě ji nemáme,
je jí teprve měsíc,
ale už teď nás hřeje u srdce.
...
A slibuji, že se budu snažit
Vás nezanedbávat!
Tak se na mě za ten listopad nezlobte!
Měla jsem vážně dost!























a to není ještě všechno..
určitě ještě nějaké naše výrobky přidám.
Vám všem přeji nádherný začátek adventu.
Mějte krásný čas 
a zvolněte krok!
/ radit mi vždycky šlo :o)/
Vaše 
Inka
💓