sobota 17. srpna 2019

NA HÁČKU

 Inspirace z blogu od Zdeničky a od Helenky.
Nemám koblížky tak dokonalé,
ale dělají mi radost.
Už jen ta vůně!
Když přijela dcera,
tak jsem se jí chtěla pochlubit
a že jí taky uháčkuji.
" Mami, leda když to schovám někam do skříně!"
Vždyť víš, že na to nejsem!
Holka jedna nevděčná!
Máme každá jiný vkus,
to vím už dávno!
:o)



jeden jsem udělala jako kytičku - voničku

Venku si pohrává vítr s bodláky
a všude kolem je roznáší..
začíná už babí léto..


Moje vnučky mají babí léto pořád.
Celou dobu jsou se dvěma babičkami, mnou a prababičkou :o))

Mějte se moc krásně
a přeji příjemnou neděli!
Inka
💓

pátek 16. srpna 2019

NÁRAMKY

Tak jak jsem slíbila,
tak tentokrát 
napíšu tvořivý příspěvek.
Už před pár lety jsem psala,
že v Americe miluji obchody,
kde prodávájí výrobky na tvoření.
Letos mi učaroval Michaels,
kde jsem našla předlouhé regály s komponenty
pro výrobu korálků, náramků apod.
Cenově byly přístupné 
a já si nemohla vybrat..
Když už jsem si vybrala,
tak jsem dostala 40 % slevy na příští nákup,
a tak jsem tam chodila 
pořád a pořád
a dokupovala.
Domů jsem si přivezla spoustu materiálu.
Koupila jsem si i jehly, vlákna, gumičky,
takž nic nebránilo začít dělat náramky.
...
Na chalupě jsou s námi pořád vnučky
a tak je potřeba je zaměstnat.
Náramky dělaly se mnou.
já radila,
jak korálky skládat za sebou.
Vnučky to  bavilo
a přiznám se, že ony lépe vidí
a já nemusela hledat dirku :o).
...
Jediné, co jsem si moc nedovezla,
tak to byly korálky,
které nám záhy došly.
Došlo na objednání
a dnes dorazila nová zásilka.
Tentokrát jsem sáhla pro korálky z minerálů.
A už teď se těším,
jak zase začneme tvořit.
----
Zatím Vám ukážu,
co jsme již vytvořily..

První si udělaly náramky holčičky

















Anička se nabídla,
že náramky můžu nafotit na ní. 
Jsou jí sice trochu větší,
ale to prý nevadí.
Hlavní, co vadí je to, 
že nemá nalakované nehty,
takže před focením
je potřeba ještě manikúra.



No uznejte,
není to malý poklad?

Určitě nafotím ještě další co udělám..
...
Mějte se moc krásně a užijte si příjemný víkend!
Inka
💓


čtvrtek 15. srpna 2019

AUTO

Jak už jsem z Ameriky psala,
smůla se nám lepila na paty
a když už jsem v tom,
tak napíšu ještě jednu příhodu,
která o té smůle svědčí.
Tím si ale vyberu veškerou negaci
a pak už budu psát jen samé hezké věci..
teda doufám..:o).
….
Chtělo by se mi napsat,
že tento příběh se odehrál,
ale nebyl to příběh,
ale holá skutečnost.
...
Skoro celá naše "Homolkovic" rodinka,
kromě mamky,
jsme se rozhodli vyjet si na nákupy
do Daytona Beach. 
Město vzdálené cca 40 minut.
Kdo je fanoušek závodních automobilů,
tak jistě o Daytoně 
a její závodní NASCAR dráze určitě slyšel.
...
Byl upršený den,
prostě shopingday :o).
...
Vjíždíme zatáčkou do Daytony,
rozhodně ne závodním tempem
a najednou crrrr, blik
a auto skoro nejede!
Do města rychlých vozů vjíždíme sotva dvacítkou 
a děsíme se,
zda ještě chvíli tuto rychlost udržíme,
abychom mohli někde v klidu zaparkovat.
Naštěstí tříproudá silnice nám umožní 
se v klidu dokobrcat na jednu malou plazu ( místo, kde jsou restaurace,
benzínka apod...)
Co teď? 
Hledáme možné připojení na wifi,
abychom mohli zavolat mamce.
Víme, že má GEICO pojištění 
a že tam je nějaká odtahová služba..
Jenže povídejte si s někým o odborných věcech,
když zvládáte angličtinu typu:
How much? a podobně:o))).
Pravda je, že dcera se dorozumí dobře,
ale do jednání s pojišťovnou se jí nechce..
...
Takže zkrátím to..
mamka volá pojišťovnu,
ta vysílá odtahový vůz pro naše auto 
a taxíka pro max. 2 osoby.
Nás je 6.
Naštěstí není vedro, přežíváme!
...
V Daytoně je letiště 
a tak se rozhodujeme vypůjčit si auto 
na cestu zpět
a do té doby než naše opraví.
..
Do taxíku se nasoukáme všichni
neb Havajan je velmi bodrý muž.
Taky nás zkásnul
( a pak že šidí jen v Praze)
Raději mlčíme a platíme,
protože jsme rádi, 
že jsme všichni na letišti.
Holky se děsí,
že už letíme domů.
...
I půjčení vozu má své ..
platit se může jen kreditní kartou
a my máme debitní.
 Nabízíme hotovost,
ale odmítají.
Nakonec je dcera přesvědčí
nebo se zželeli?
...
Holky chodí po letišti
a každá drží v ruce svou autosedačku.
..
Nakonec jsme získali krásný bílý vůz.
Na nákupy se už nikomu nechtělo
a navíc už bylo pozdě,
tak akorát jít spát.
..
Naštěstí servisy fungují dokonale
a my si druhý den již odpoledne jedeme 
pro naše spravené auto.
Vracíme na letišti půjčené
a že by konečně byl i ten nákup?
Jojo, stihli jsme nakonec všechno..
...
Jen nevím, nebýt mamky,
která znala čísla pojistek
a vše na dálku sjednala,
tak jsme snad v Daytoně  ještě teď:o)!
...
Mějte se moc krásně
 a zítra už snad něco veselejšího 
nebo tvořivého..
I když jak vidíte,
i ve všem špatným je  kus pozitivního,
třeba zkušenost,
že vše se dá řešit,
že pokud nejde o život....
………………...
...
Inka
💓


středa 14. srpna 2019

SOUKROMÁ DETEKTIVNÍ KANCELÁŘ

aneb říkejte mi důvěrně 
Sherlocku Holmesi
:o)!
V sobotu ráno jsme vyletěli z Ameriky
a v neděli v poledne jsme dorazili 
na letiště do Prahy.
Pravda musíme počítat o 6 hodin
za časové pásmo zpátky,
ale i tak být 18 hodin na cestě
dá celkem zabrat.
Pokud ještě navíc cestujete
jako Homolkovi :o).
Já, manžel, dcera s manželem,
dvě vnučky
a manželova mamka.
Jen uhlídat se pohromadě dá zabrat,
natož uhlídat naše věci.
Zvládli jsme to 
a do Prahy jsme dorazili 
všichni a se vším.
Pasovkou jsme já, mamka a manžel 
celkem rychle prošli
a už jsme čekali na kufry.
7 velkých kufrů,
většina s označení heavy
( z nás musí mít ti letištní dělníci radost! :o(..)
Kufry dorazily,
manžel je naskládal na vozíky
a čekali jsme na naši omladinu.
Trvalo jim to děsně dlouho!
To proto, že se Anička pozvracela
a kromě obsahu dceřiny kabelky,
která se jí do toho prý vysypala,
tak pozvracela i Emiččin pas
a Emička prý řvala jako želva,
že už ten pas nechce
a že jí smrdí..
No a když dorazili,
tak jsme všichni radostně 
třemi auty odjeli domů.
Já si chtěla doma odpočinout 
dříve než pojedeme na chalupu,
protože manžel odmítl spát v přehřátém bytě.
...
Jenže...
do toho volala dcera,
úplně vyřízená,
že rozdělali kufr,
který vypadal přesně jako jejich, 
ale obsah není jejich 
a ani nikde není cedulka čí je.
Kromě cedulky heavy,
to bylo asi jediné společné.
...
Co teď?
Mami, dělej něco..
..Telefon na reklamace na Ruzyň 
 s očekáváním,
že tam zůstal ten náš
a nějký chudák šílí,
že nemá svůj.
...
Bohužel!
Nikdo nešílí a kufr tam není!
Došlo k záměně
a kufr si někdo odvezl.
Kdo ho sebral z pásu jako první se neví.
My, oni???
To už nemá cenu řešit.
...
Víme číslo kufru,
neznáme však majitele
a ani na aerolinkách nemají tuto informaci.
Co dál?
Nechávám kontakt na sebe 
a doufám, 
že brzy ten někdo zjistí,
že nemá svůj kufr.
...
Telefon:
Volá zoufalá dcera!
" Mami, našli jsme na lístku jméno
Lidyu Lavrentovich..
Proboha, je to nějaká cizinka, co když letěla pryč?
….
Telefonuji zpátky na Ruzyň,
začínám zjišťovat,
zda někdo tohoto jména ten den odletěl ještě dál.
Naštěstí mi oznamují,
že ne.
Tak je ještě někde v Česku
nebo jel někam daleko autem, vlakem?
Kdoví!
...
Pak mě napadl facebook, co když???
Zadávám jméno 
a Lidya nikde.
Našla jsem Katerinu a další
a nakonec na mě vyskočil Lubomir téhož jména.
Bydliště New York.
Tak jsem to riskla.
Svou nedokonalou psací angličtinou jsem sesmolila
zprávu tohoto obsahu.
Neznáte náhodou tuto paní jménem...,
která letěla dnes do Prahy a vyměnila si zavazadlo s mou dcerou?
Pokud ano, volejte na reklamace
a ´přidala jsem telefonní číslo.
….
Asi za 10 minut mi volají z reklamací v Praze.
Paní objevena, je z Ukrajiny
a odlétá domů až zítra
a kufr doveze na letiště
nebo - dostávám telefonní číslo do Ameriky,
mám zavolat a domluvit si,
kde si to předáme.
Volím cestu výměny na letišti.
Zeťák naloží cizí zavazadlo 
a odváží ho zpět do Prahy,
kde na letišti proběhla výměna.
Paní ani netušila,
že vlastní cizí kufr,
kdyby jí to její syn nedal vědět.
..
Takže kdybyste někdo náhodou potřeboval něco zjistit,
někoho sehnat,
tak právě zakládám 
novou 
soukromou detektivní kancelář.
Přivýdělek k učitelskému platu se vždycky hodí!
:o)).
Mějte se moc krásně 
a radši se hlídejte 
a i všechno kolem sebe.
Člověk nikdy neví...
A hlavně:
NIKDY NEZTRÁCEJTE HLAVU A NADĚJI!!!!!
Vaše
Inka
💓

úterý 13. srpna 2019

DOMA

Po šesti týdnech jsme doma
tedy spíš na chalupě.
A jak jinak než opět s vnučkami.
Zatím jsme bez nich strávili pouhé 3 hodiny 
během těchto prázdnin.
Naštěstí si holky vyhrají
a nijak nezlobí.
Jenže..co jsme doma, 
tak nemůžou usnout,
takže první noc usnuly skoro v půl 3 ráno
a probudily se chvíli po poledni.
Na dnešek usnuly před 1 hodinou 
a násilím jsme je vzbudili v 11 hodin ráno.
Snad se nám to spaní brzy upraví,
protože ani my dospěláci nemůžeme spát.
Manžel prý byl ještě ve 4 ráno vzhůru.
Je to mazec!
...
Z Ameriky jsem nestíhala napsat moc příspěvků,
ale zážitků bylo opravdu mnoho
a ráda bych o některých ještě napsala.
Tak jen co prohlídnu asi pět tisíc fotek,
které jsem stihla nasázet do mobilu
a vyberu ty nej..
tak napíšu.
...
Na chalupě kupodivu přes to sucho skoro všechno přežilo.
Něco víc a něco méně,
ale že by mi něco vyloženě uschlo,
tak to ne.
Nejvíc se dařilo samozřejmě plevelu,
tak se rozhodně na zahrádce nebudu nudit.
Jen nevím,
z které strany mám začít!
Zatím vyčkávám,
jestli ten plevel neodejde ze zahrady sám!
Nějak se k tomu ale nemá.
….
V troubě na nás čekalo překvapení,
které jsem poslala synovi vyfocené
se slovy, že děkuji,
ale uvařit si umím sama :o).
Odpověděl,
co je to prý za chcíplou kočku..
Popravdě ta plíseň, která obalila nějaké zapomenuté maso na talíři, tak vypadala..
...
Počasí, které nás tady přivítalo, asi uznalo,
že sluníčka jsme si užili až dost,
a tak prší, bouří, fouká, jen občas vykoukne ten puňta.
Chce nám asi ukázat, co všechno umí.
...

Fotka není aktuální,
na chalupě jsem ještě žádnou neudělala :o(.
….
Vy se mějte moc krásně,
já se jdu něčím zaměstnat..
práce je tu habaděj!
..
Inka
💓