KORNOUT

Dnes jsem uviděla obrázek kornoutu,

takového, co si některé děti nosí 1. září do školy

a okamžitě se mi vybavilo 1, září před mnoha a mnoha lety.

teď mě jen napadlo, zda jsem to sem už nepsala:o)).

Jojo, v mém věku a mé frekvenci příspěvků toto bude asi největší a nejčastější můj problém,

vzpomenout si, zda jsem to tu už nevypustila.

Protože se ale na zdařilé momenty života nemá zapomínat

a protože se mnozí z vás tomu mohou zasmát 

a prodloužit si svůj život,

tak píšu.

1. září a já mám po čase opět prvňáčky.

Krásné, malé, vědění chtivé tvářičky.

To prostě miluju,

první den

a objevování a poznávání se.

...

Dvě děti přichází do třídy se svými kornouty.

Všichni se na sebe krásně usmíváme 

a vzájemně se představujeme.

Lukášek s kornoutem v ruce přichází 

a dává dětem čokoládky, bonbónky, lízátka.

Jak krásné gesto od rodičů, říkám si

a ptám se Gábinky, zda i ona má v kornoutu něco pro děti.

Ona se chvilku rozpačitě usmívá 

a pak začne vybalovat svůj kornout.

A já žasnu!

Tak tohle jsem opravdu od rodičů nečekala.

Tu panenka, tu budík, tu veliká čokoláda,

dokonce hodinky, obrázek, lízátko obřích rozměrů

a Gábinka rozdává dál..

knížky , omalovánky, vázička.

Začínám dětem závidět všechny ty " krásnosti".

Vím, že Gábinky tatínek je Němec, 

tak asi chtěl dětem udělat radost.

Vyšlo to úplně přesně na děti,

Gábince zůstal prázdný kornout.

Děti jsou nadšené 

a užívají si svou radost.

....

Pomalu končí začátek 

a já společně s nadšenými dětmi jdeme po schodech dolů,

kde už na nás trpělivě čekají rodiče.

Děti k nim běží a chlubí se tím co dostaly.

Maminky jásají,

jen jedna maminka nejeví radost.

Tou maminkou je Gábinčina maminka.

Kouká se na mě nějak divně 

a já se zrovna chystám jí tak moc za děti poděkovat.

Přicházím k ní 

a ona mi jde v ústrety.

Je snad naštvaná?

"Paní učitelko, to snad nemyslíte vážně?

Proč jste rozdala Gábinčiny dárky?"

Můj úsměv se vypařil

a stojím jak opařená!

Tak to nebyly dárky pro děti?

Dozvídám se, že v Německu to tak chodí, že děti dostávají ráno do školy kornout

a když přijdou domů, tak si vybalí, co v něm bylo.

První školní den plný dárků.

..

Cítím, jak mi je špatně.

Co teď?

Všechno těm dětem vzít?

Nejraději bych se propadla.

Vysvětluji, jak se to stalo

a Gabči maminka se začíná usmívat.

Stalo se, vzít zpátky se to nedá.

Maminka se nakonec jeví jako ta nejrozumnější maminka

a odpouští mi, nakonec se tomu i zasměje.

...

Musím nakonec napsat, že to byla jedna z nejúžasnějších maminek,

jaké jsem kdy potkala,

Byla to maminka, která vždy naši třídu moc a moc podporovala.

Nic pro ní nebyl problém

a já měla tu čest, že jsem neučila jen její Gábinku,

ale i její Chiarku.

Přestože by se o jejich rodině mohlo říct, že si žila "nadpoměry",

tak to byly neskutečně úžasně vychované, skromné holky

s nádherným přístupem ke všem ostatním dětem.

Nebyl a není snad nikdo, kdo by je neměl rád!

Já měla to štěstí, že jsem je měla ve třídě, obě.

A přes tuhle, dnes už pro mě krásnou příhodu,

tu o nich teď můžu psát:o)!

...

Mějte krásnou sobotu.

Jsme na chalupě

a je tu krásně.

Inka

♥