ŽLUČNÍK

K dnešnímu příspěvku mě inspiroval příspěvek Alenky o jejích nových plavkách..

Já si od jisté doby nemůžu dovolit plavky zvlášť.

Tedy od doby, kdy jsem byla na operaci žlučníku.

Jsem neskutečný pacient,

nebo spíš já nikdy nechci být pacient,

a tak odkládám, co se dá..

Dokud to se mnou doslova nepraští, 

tak nejdu..

Což se ovšem ne vždycky vyplatí 

a nedoporučuji nikomu tento způsob kopírovat.

Vlastně to spíš píšu pro výstrahu všem, kteří snad váhají..

Žlučník se mi začal poprvé ozývat někdy kolem čtyřicítky.

Začínalo to pozvolna, 

bramboráčky, česnekové pomazánky

a pravidelně Štědrý den a bramborový salát..

Uměla jsem bolesti odúpět..

vždy jsem padla na kolena

a v předklonu jsem si ledovala bolestivou část..

Většinou to odeznělo..

Febicholy jsem polykala preventivně

a že jich bylo...

Před 6 lety se moje potíže zhoršily a bolesti byly častější a častější.

V té době jsem měla prvňáčky 

a představa toho, že bych je na chvíli opustila,

byla pro mě nemyslitelná.

Protože máme v Praze na Karláku příbuzného chirurga,

domluvila jsem si operaci na srpen,

respektive na 16. srpna.

Přesně si to pamatuji,

protože 14. srpna jsme totiž přilétali z Ameriky.

Bratranec mě ubezpečil, že to bude raz dva hotové

a že do začátku školního roku budu jako rybička.

Doktor, který mě prohlížel, se podivoval, že ještě v takovém stavu odlétám do Ameriky.

Dokonce mě vyděsil, že to není žádná legrace,

taková perforace žlučníku je už pořádná komplikace.

Já hrdinka nebo spíš blázen na začátku července odletěla 

a dokonce se zapomněla dát i připojistit,

Dodržovala jsem dietu, nehřešila jsem,

ale občas jsem přece jen pociťovala bolesti.

Led to spravil

a já nechtěla děsit rodinu.

Nejvíc krušno mi bylo asi 3 dny před odletem domů, 

kdy jsem pocítila veliké bolesti

a začala se děsit nejhoršího.

Okamžitě mi vytanula na mysli slova pana doktora..

Co nejhoršího člověk může udělat, tak to udělá.

Otevřela jsem si Google 

a začala pročítat příznaky perforace žlučníku.

Všechny jsem začala okamžitě pociťovat.

Už jsem se viděla v americké nemocnici

a pak jsem viděla celou naši rodinu úplně na mizině:o(..

Manžel viděl, že mi je zle 

a chtěl mi pomoci..

už už jsme chtěli volat záchranku, když jsme si přečetli,

že hodně klesá tlak.

V momentě, kdy jsem si změřila tlak,

tak všechny příznaky jako zázrakem zmizely.

Musím ale napsat, že tehdy jsem se těšila domů jako nikdy!

/zdroj Google - www.ordinace.cz/
Tak takovýchto nocí jsem si užila až až:o(

...

Hned druhý den jsem nastoupila do nemocnice,

podstoupila všechna předoperační vyšetření.

Operoval mě neskutečně milý přednosta kliniky profesor  Zdeněk Krška.

Měla jsem nastoupit v půl 8 ráno 

a pan profesor mi řekl, že to bude taková chuťovka.

...

Byla,

operace se protáhla, prý mě museli vzbudit a já musela podepsat další operaci.

Byla jsem pod sedativy, takže o tom vůbec nevím..

Z banální operace se stala operace komplikovaná

a já nikdy nezapomenu na slova pana profesora:

Až přijedete domů, tak si koupíte kilo jater,

rozkrájíte a budete je zašívat..

Můj žlučník totiž přirostl k játrům

( asi mým věčným ledováním)

a museli ho odpreparovávat od zásobní tepny a také přišla jsem o kus jater.

...

Opět se potvrdila ta známá pravda,

kdo pozdě chodí....atd...

....

V nemocnici jsem si poležela pěkně dlouho..

Nejen že jsem nestihla začátek roku,

ale ani jsem nemohla pomáhat dceři,

 která brzy na to porodila Aničku.

Skoro celé září jsem promarodila..

Ze 3 teček, které jsem měla mít na bříšku,

mi zůstala jizva přes celé břicho.

"jojo, pozdě bycha honit "

...

Můj veliký dík patří panu profesorovi,

který si se mnou dal takovou práci!

..

A pro Vás všechny mám jeden veliký vzkaz:

" Jděte dříve nejlépe hned, když něco začne bolet,

ty komplikace za to pak vážně nestojí"!

..

Mějte krásný středeční večer..

Inka

(bezžlučníková a snad už zdravá:o)

♥