Mám moc ráda koně,
ale přiznám se, že z nich mám velký respekt.
Možná se i bojím
a oni to ze mně poznají:o)..
Jednou asi před 10 lety jsem šla s prvňáčky do hipocentra na koně.
Děti jezdily a já je podporovala.
Nakonec děti začaly křičet ještě paní učitelka
a bylo zle.
No nemohla jsem nejet
a tak jsem se vyškrábala na koně.
Jenže místo dokolečka paní navrhla, že když je to poslední jízda,
tak já odvezu koně nahoru do stájí.
Takže jsem jela já jako královna
a za mnou šel celý průvod dětí.
Kůň asi vycítil mou nejistotu a možná, že jsem se klepala víc než je zdrávo,
možná jsem koně zmáčkla víc do slabin,
najednou se kůň rozběhl
a já měla co dělat, abych se na něm udržela.
Popadla jsem ho za hřívu
a nenapadlo mě nic jiného než volat prrrr:o)!
Kůň se mnou dojel až do stáje
a já byla pro děti hrdinka, která umí na koni i cválat.
Můj děs se ještě víc prohloubil!
A tak když jsem zjistila, že půjdu zase na koně,
už předem jsem věděla, že tentokrát se přesvědčit nedám.
Obdivuji děti, že se nebojí!
Vlastně opravím to:
" Holky se nebojí. Z kluků se odvážili jen 3."
Koňský ranč piano jsme opouštěli s úsměvem..
Čekala nás ještě cesta do leteckého muzea!
Mějte krásný večer!
Inka
♥
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.