JÁ SE VÁŽNĚ STYDÍM

při pročítání vašich blogů

začínám zjišťovat,

jak ten můj je vlastně přízemní.

Kytky, jídlo, sem tam nějaké tvoření..

Zrovna dneska jsem chtěla psát o skvělém obědě..

A pak si přečtu, 

tak krásné příspěvky 

o vašich cestách.

A já bych mohla tak maximálně napsat o dnešní cestě 

na silnici D10 do Prahy,

kde je zúžený provoz 

a každou chvíli můžete čekat,

že zastavíte

a budete čekat ve frontě aut..

Ano, jeli jsme dnes celá naše rodinka

za vánočním dárkem.

Každý rok dostáváme poukázku 

jak jinak než na jídlo:o)).

Někdo brouzdá po hradech,

my jíme! 

Vždyť říkám - přízemní..

Cestou tiše toužím zastavit se v botanické zahradě 

a nafotit si právě se rodící motýly.

Proboha, asi jsem se zbláznila.,

do 5 musíme být doma,

vždyť dávají hokej!

A je to!

Motýli se budou líhnout beze mě.

...

Oběd skvělý, zábava u stolu také..

moji dva mužští..

a jejich oblíbená žebra..

tak tento koktejl vůbec nebyl špatný..ale motýli by byli lepší:o)

mangový ..asi by chutnal i motýlům...

...

Nazpátek jedu zase s vnučkami.

Ráda se s nimi vmáčknu vzadu,

aby mi každá z jedné strany mohla řvát do ucha

anglické novodobé šlágry..

Zvlášť ten o lišce si užívají naplno!

Moje uši ač zvyklé na školní hluk dostávají pěkně zabrat :o).

Ať žijou lišky!

....

Ještě předtím jdeme do nákupního centra 

Nový Smíchov,

kde jsme v podzemí zaparkovali vůz.

V Novém Smíchově mi do smíchu není.

Ty lidi se snad zbláznili.

Nejsem zvyklá trávit svůj volný čas v nákupních centrech,

a tak mě překvapuje,

jak je všude plno.

Naštěstí se stavujeme jen ve třech obchodech

a máme dost.

Emičku s Aničkou obchody moc nezajímají..

Vlastně v jednom Emička popadla cosi kulatého,

a když to zmáčkla, 

tak to div neprasklo a z té síťky lezlo dalších asi 20 bublin.

Můj původní záměr,

udělat jí tou blbinou radost,

vzal za své,

když jsem se podívala na cedulku s cenou.

149 korun za to vážně nedám..

Emma evidentně po tom velmi touží,

ale má smůlu!

Pravda, žvýkačky, které jsem koupila se nadají jíst,

protože nikdo z nás neměl v životě v puse něco tak kyselého.

Tak to by vydržel málokdo!

Anička a Emička to nakonec vydrželi

a tak trochu jim to na zpáteční cestě zavřelo pusy.

Místo šíleně hlasitého zpěvu,

žvýkají a Emmička se vehementně snaží o vytvoření bubliny.

...

Odjíždíme z centra domů

a projíždíme dvěma velkými tunely..

tolik radosti holkám neudělal ani ten oběd.

Já oželím motýly

a frčíme domů.

Naštěstí jedeme plynule,

což nemohou napsat ti, 

co jeli obráceným směrem - do Prahy.

Před Prahou jsou hasiči 

a hasí automobil.

Nepříjemný pocit

a ta rostoucí kolona aut...nechtěla bych...

...

Doma už hrají hokej v plném proudu.

Manžel spokojeně sleduje

a já si čtu o bazilikách, židovských čtvrtích, Barceloně,

Pravčické bráně

a tiše tu sním..

Místo běhu, o kterém jsem četla u Večernice

si beru do ruky háček

a podle návodu Bandorky dělám už třetího žabáka.

Návod je v pořádku.

Každý můj žabák ale vypadá jinak :o)!

Někde u mě bude nějaká chyba!

...

A tak vám přeji krásný nový začátek týdne.

Už teď jsem zvědavá,

jak prožiju 1. máj..

Na hradě ani nikde na výletě to asi nebude :o(.

Možná půjdu běhat....

:o)

Inka

💓