Vloni jsem měla prvňáčky. Celkem 28 žáčků. Mezi nimi jednoho malého, ale neuvěřitelně milého cikánka. Letos už s námi není, protože skoro po 30 letech mého učení se mi nepodařilo naučit ho číst. Naučil se pouze 3 písmena S,P a M a to mu ke štěstí asi stačilo. Každý den byl velmi dobře naladěn. Tak nahlas jako on, nikdo neuměl pozdravit. Často mě i paní vychovatelce říkal paní ředitelko. No uznejte, kdo by ho neměl rád. Co se v první třídě naučil dokonale, bylo opisování. Všechno, co se dalo opsat, ať už z tabule nebo od spolužáků, dokonale opsal..pokud měl čím..:o) Denně totiž ztratil co mohl..Nemůžu říct, že by se o něj rodiče nestarali, vždy chodil i čistě ustrojený, ale během jediného dne byl schopný vše ztratit, ušpinit nebo zničit.
Příběh, který Vám teď popíšu se stal někdy v lednu a dost často a ráda jsem ho vyprávěla..
Jednoho zimního rána přišel do školy. Už z dálky zdravil a hezky nahlas a nedalo se ho přehlídnout. Co jsem nepřehlídla bylo i to, že šel ze široka. Došel až ke mně a povídá: Paní učitelko, na zastávce na mě přišlo sraní.( já vytřeštila oči) a on pokračoval. No, a pak se to samo vypustilo.. Tak jsme šli na záchod zjišťovat výsledek..ze za dveří na mě křičí : " Je to dobrý, je to řídký".. a tak jsem došla pro tepláky, které měl na tělocvik. Co musím napsat, tak je to, že tyto děti jsou neskutečně tzv. sebeobslužné..než jsem přišla na záchod stál už vypulírovaný(záchod sice přetékal papíre, v umyvadle byl špinavý ručník, ale on byl už čisťoučký..Vzal si tepláky a já mu do ranečku svázala ušpiněné věci, které jsem mu po vyučování dala do jeho tašky..
Co bych ještě měla dodat, je to , že byl neskutečně nepořádný a jelikož seděl blízko mého stolku, tak jsem po 3 dnech zjistila,že balíček s věcmi stále nosí v tašce..
Proč je ten článek poučný? Že by se člověk neměl smát cizímu neštěstí, protože to co se stalo mému žáčkovi se včera stalo mně. Naštěstí jsem nebyla na zastávce, ale ani nejrychlejší běžec by nedoběhl..prostě se to samo vypustilo..Rotaviry jsou pěkný neřád a to jsem poznala nejen včera odpoledne, ale i celou noc...a vypouštělo se to všude..nikomu bych nepřála..i horečka byla..a když napíšu , že po několika letech jsem nebyla schopná jít do práce..tak to už je co říct..já dnes ráno nebyla schopná jít ani k doktorce...teď už se cítím o něco lépe..řekla bych, že je to snad pod kontrolou a já budu moct zase do práce...ale zabrat mi to rozhodně dalo..
Snad jsem svým článkem nikoho nepohoršila, ono se to vážně může stát každému..
a takový je život!
Mějte se moc krásně...ať vás nic takového nepotká a já už zase běžím..
ale nebojte mám to vážně pod kontrolou:o)))
Inka
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.