VÁNOČNÍ I POVÁNOČNÍ ČAS

 Přeji Vám Všem...

Hned na začátku musím napsat, že doslova miluji Vánoce,

kdy se mi vrací vzpomínky na dětství

a je to pro mě čas, kdy obdarovávám

a to miluju snad ze všeho nejvíc..

Manžel by jistě doplnil,

že kromě obdarovávání miluju i nakupování..

To je už ale dávno pryč, protože já už se pomalu do kamenných obchodů ani nedostanu.

Ovládla jsem ovšem svět on line nákupů

a to mi opravdu jde :o)).

Měsíc listopad se u nás mění i cesty z práce domů.

Proč?

Protože většinou po cestě objíždím zásilkovny, balíkovny a různé jiné boxy,

kde pravidelně vyzvedávám své zásilky..

( muž šílí...)

Já taky , ale každý šílíme jinak..

já radostí, což se o manželovi říct nedá..

Pravda je, že během dvou měsíců dokážu krásně vyluxovat svůj účet.

Co by ale člověk neudělal,

když budou Vánoce, že?

Nemůžu napsat, že by pro mě bylo předvánoční období přímo pohodové,

je to vždycky trochu hektické...

a přestože jsem už hoooodně slevila z mých předvánočních tradic

( jako mít všecičko vypráno, všechno naklizeno, všechno vyleštěno včetně všech lustrů, nábytku, mít čerstvě povlečeno, na Štědrý den ráno ještě vyprat a pověsit voňavé záclony atd....),

tak i přesto toho mám vždycky dost a dost.

Tak jako každý rok, slavíme Vánoce společně.

Sejde se nás u stolu celkem 10.

Já, manžel, dcera, zeťák a 2 vnučky,

syn s manželkou a 1 vnučka

a manželova mamka, která s námi žije.

(když to píšu, tak to ve mně evokuje myšlenku, že jsem si moc přála mít ještě vnuka,

snacha Štěpánka už ale miminko nechce, což mi je líto,

ale nakonec zjišťuji i pozitiva,

další člen už by se nevešel ke stolu :o)).)

Tahle vsuvka v závorce asi není moc štědrovečerně vhodná :o(.. to jsem celá já..

Takže jen prostřít na náš stůl 

a usadit 10 lidí dá dost práce :o).

O co jsem ochuzena,

ale velice ráda,

je výroba bramborového salátu.

Ten si vzala na starosti dcera :o).

Večeříme už po 4 hodině.

Jednak máme všichni hlad

( zlaté prase nikdo stejně neviděl)

a jednak to je i kvůli naší malé Ellie,

aby si užila dárečků a byla fit při jejich rozbalování..

Fit jsou všichni kromě mě...

nějak na mě padá únava..

Díky 3 chlapům v rodině se ta hromada darů nacpala ke stromečku celkem rychle, 

a tak čekání na Ježíška netrvalo dlouho.

Ellie měla strach, aby Ježíšek nezničil dědovi fotovoltajky na střeše:o).

Ježíšek byl štědrý,

byl laskavý,

byl veselý a všem nám bylo hezky...

Manžel byl hlavní recyklátor odpadu,

seděl se dvěma pytli a zodpovědně třídil.

Papír zvlášť a plasty zvlášť :o).

Já byla hlavní občerstvovačka a hlavně jsem se radovala 

z radosti vnuček.

Největší " blbost" měla jako vždy  téměř největší úspěch..:o)..

Čas utíkal jako voda

a byl večer, všude binec, po pracném úklidu ani památky... máte to taky tak? 

Děti odjíždí do svých domovů

a u nás se rozlil klid..

Ticho a v mém krku se objevila znenadání bolest.

Nevím, jestli to měly na svědomí Pelíšky,

ale během nich bolest sílila 

a já se musela začít léčit. 

Zábal krku, coldrex, čajíky...

Závěr večera stál opravdu za to!

Manžel kostatoval, že to je přesný,

funguju, protože musím..

pak padnu.

Taky hned řekl, že nemusím mít strach,

že 26.12., kdy jsem pozvala zase všechny na oběd,

tak budu zase fit a padnu zase potom..

Je to věštec,

jak řekl, 

tak taky bylo :o)).

Dneska - sobota je mi hůř,

ale mám naději,

zítra děti přijedou zase na oběd.

Ráno budu fit! :o))

Holt, my matky to tak prostě máme..

😍

Takže Vám přeji hlavně tu povánoční pohodičku, klid a to zdraví určitě taky bude :o).

Ani pro náhodného pocestného se mi další talíř nevešel...:o)

Tak tady mi ještě bylo dobře :o)

Moje lásky největší

💓

Mějte se rádi!

Inka