pole sílí...
a nejen pole...
to jen na úvod.
Dřepy- moje novoroční předsevzetí, vzaly za své v momentě,
kdy mě začalo bolet v kříži.
A bolí fest!
I při chůzi, což je můj asi jediný pohyb,
ke kterému se občas donutím.
Kde jsou ty časy,
kdy jsem v práci během dopoledne
nachodila mezi lavicemi 10 000 kroků
a kdy jsem během dne vyběhla
někdy i dvacet poschodí.
Sice poschoďový dům máme,
ale nahoře máme taky zimu
a tak se raději držím dole.
....
O tom jsem ale tak úplně nechtěla psát.
Máme jarní prázdniny.
Jak už jsem psala, těšila jsem se na ně.
Bez dětí rozhodně nejsem,
máme naše milované vnučky.
V sobotu jsme odjeli všichni na chalupu.
Popravdě se mi moc nechtělo
a ani nevím proč.
Bylo tam božsky!
Teplo po celé chalupě,
venku jako v pohádce.
Všude sníh a další se sypal z oblohy.
O sluníčku si mohl člověk nechat jen zdát,
ale i tak bylo hezky.
Odpolední vycházky zakončené
svařeným vínem
byly moc prima.
Vnučky si užily sáňkování,
lyže letos bohužel nebudou...
Jeden den na nás dokonce vykouklo i sluníčko.
Ve středu odpoledne jsme jeli domů.
Tak jak se mi nechtělo tam,
tak o to víc se mi nechtělo zpátky.
Tak už to ale bývá :o).
...
V mobilu mám zase asi milión fotek..
( můj manžel říká, že chodím na procházky stejně jen proto,
abych mohla fotit :o). Něco na tom asi bude! :o))..)
Mějte krásný nadcházející víkend
a hlavně se opatrujte!
Inka
💓
Tak teď ty fotky :o)
