LPS

ANO, ČTETE DOBŘE..

Fenomén dnešní doby, radost mých holčiček

a taky má obava, že doslova" zblbnou" z videí na you tubu,

které s velkou oblibou sledují.

Pro neznalé

( já kdybych neměla vnučky, tak bych si myslela, zda to není nějaký druh drogy,

něco jako kdysi bylo LSD :o))..

No droga to tak trochu je:o).

Nikdy jich totiž nemají dost

( a že jich tedy mají)

...

LPS neboli Little pet shops jsou malé hračky,

zvířátka s kývací hlavičkou.

K nim se samozřejmě prodávají různé doplňky..

Je to nejoblíbenější hračka,

moje vnučky LPS milují 

a musím napsat, že si s nimi opravdu vyhrají.

Vymýšlí různé příběhy

a spolu hrají scénky.

Ještě v Americe jsem slíbila Aničce,

že spolu také nějaké video natočíme..

To jsem ale netušila,

že Anička bude jako čtvrtodenní zimnice 

a nedá pokoj, dokud se slib nestane skutkem.

Takže natáčíme:o)

Aby mi to bylo k něčemu,

tak jsem vymyslela, že příběh budou hrát dvě žabky.

Pojmenovaly jsme je Vili a Lili

a ony budou provázet mé prvňáčky školním rokem.

Říkala jsem si totiž,

že pokud se na videa dívají mé vnučky,

mohlo by se to dětem líbit.

Vymyslely jsme první díl.

O tom, jak a proč se chodí do školy,

vytvořily scénář a už chtěly začít.

Do toho přišla Emička 

a že chce taky hrát.

No uznejte, nešlo ji vynechat

a tak jsme náš scénář rozšířily o ještěrku Zeleňoura,

 jinou žábu už nemáme:o)).

Emičce jsme vše vysvětlily 

a začalo naše první natáčení.

Všechno šlo jako po drátku do té doby

než Emička do našeho dialogu

o slušném chování ve škole

vstoupila s projevem vlastním:

" Nevadí vám, že jsem si prdnul?"

A bylo po natáčení..nejdřív jsme se zlobily, že nám to zkazila

a pak jsme řvaly smíchy, když jsme si to pouštěly..

Anička povídala,

Inko, to dětem určitě pusť..

tamto bylo nudný..

tohle je bude bavit, to je děsně vtipný:o)!

Asi má pravdu..

Od té doby máme videí asi sedm.

Emička je uražená a zatím se Zeleňourem nehraje.

My už dětem vysvětlily, co nosit v tašce,

jak správně zdravit,

jak se připravovat na lavici,

jaká dodržovat pravidla při mluvení,

jak se správně hlásit.

Aničku to moc baví

a já si připravuji další interaktivní učební pomůcku..

Anička neustále chce vytvořit nějaký kanál

a že to prý budeme i vysílat,

takže se určitě máte na co těšit:o)).

Přeji vám krásný den 

Inka, Anička

Lili, Vili a Zeleňour

💓

ČAS LETÍ

a já nějak pořád nestíhám psát.

Přiletěli jsme a já narychlo vyházela všechno z kufrů,

aby to nebylo zmačkané doma na postel

a hned jsme odjeli na chalupu,

protože se v bytě nedalo spát, 

jaké tam bylo vedro.

Doma jsem se jen na chvilinku opět pokochala věcmi, 

které jsem si dovezla.

V úterý jsem velmi přivítala možnost jet zpátky domů,

neboť manžel se chystal na hokej.

Doma jsem neodpočívala,

ale čekala mě veliká práce.

Vystěhovat moji a manželovu skříň,

přebrat všechno oblečení,

s bolavým srdcem se s některými kousky rozloučit

nebo je odvézt na chalupu

a nové oblečení opět narovnat do skříně.

Nestihla jsem všechno, 

protože jsem si všechno musela znovu vyzkoušet :o).

Brzy ráno jsem musela odejít hlídat holčičky,

protože šla dcera brzy do práce.

Usnula jsem kolem 4 ranní

a v 6 vstávala.

Byla jsem jako praštěná.

Pořád mi ten časový posun dělá problémy.

Je zajímavé,

že když letíme tam, tak nám posun nečiní problémy.

...

Už jsem zase na chalupě,

zalévám 

a snažím se zachraňovat všechno co má náznak ještě ožít.

O růži jsem si roztrhla hadici, 

tak mám nový zlepšovák. 

Při zalévání si užívám zároveň i sprchy:o))

...

A hlavně tu jsou s námi holčičky.

Tak si i hraju..co mi zbývá, že?

O tom hraní bude hned další příspěvek.

No a po  večerech už myslím na školu a budoucí prvňáčky

a chystám pomůcky..

Až přijedu domů, 

tak něco nafotím, z toho co jsem si dovezla

a hlavně přeberu ohromnou spoustu fotografií,

které jsem nafotila

a udělám ještě příspěvky, které jsem v Americe nestihla udělat.

...

Po čem se mi opravdu stýská, 

tak je to po vodě..

po bazénu, oceánu..

V Americe jsem se cítila tak čistě:o),

tady mám denně nohy od hlíny :o)).

..

mějte moc krásný den

a já jdu si zase hrát..

..

Inka

💓

netušíte, co je to za kytku?

Vůbec netuším, zda jsem něco takového sázela..

ale líbí se mi to:o)

TAK JE TO

tady, jsem DOMA!

Po dlouhých, ale krásných 40 dnech jsem se vrátila z tepla

do ještě většího tepla,

i když ten nahoře je k nám milostivý

a dnes je trochu lépe.

Já vlastně nejsem doma,

odjeli jsme rovnou na chalupu,

kde je to v tomto počasí řekněme trochu přeživší!

:o)

V Americe u oceánu je také teplo,

ale takové jiné,

snesitelnější.

..

Na chalupě jsem začala okamžitě zjišťovat ztráty.

Přiznám se, že jsem jich čekala daleko víc 

než jich skutečně je.

Úplně nejhůř dopadla tráva,

o které se už vůbec nedá říct, že je tráva,

spíš ležící neposekané seno.

...

Některé kytky dokonce mají i květy.

Některé se dokonce tak rozbujely,

až jsem koukala jako blázen.

levandule je nádherná.

Bylinky sice vyrazily do květu,

ale zmohutněly neskutečně.

Také psí víno mi chtělo ukázat co dokáže 

a jak rychle umí růst.

Čekaly mě také dvě veliké cukety

a zatím malá dýně hokaido.

...

Ze všeho nejvíc mě zajímaly kytky, 

které jsem dostala od dětí ze školy.

..

Borůvky od mých " deváťáků " přežily 

a já jásám. 

Některé kytičky od mých páťáků vzaly za své,

ale po dvoudenním zalévání obráží zespodu znova,

takže taky jásám,

protože snad až na jednu jedinou přežily.

Odešly mě ale dvě hortenzie,

které miluju 

a z kterých jsem měla radost, že v červnu krásně obrazily.

Jedna ale přežila a má se k světu.

i floxy přežily ta vedra

 ( moje maminka je měla moc ráda)

...

Jsme tu sice jako na Sahaře,

ale to asi skoro všichni.

K večeru začal foukat vítr 

a schylovalo se k dešti.

Zatím jen pár kapek,

ale za to listí spadla celá hromada jako na podzim.

Kvetou jiřiny, cínie..

....

Časový posun nám dělá tak trošku bordel v mozku

a nechce se nám chodit spát,

pak se nám nechce zase vstávat.

Například holčičky včera usnuly až v půl jedné v noci.

Dnes na štěstí už v deset:o).

...

14 dní, které strávím na chalupě bude asi ve znamení zahrady, 

zavařování, 

pečení, vaření a úklidu.

Ale i tak sena to všechno docela těším..

Už dnes jsem upekla první startovací švestkový koláč.

...

Vy se mějte moc krásně 

a díky, že jste se mnou i bez psaní příspěvků vydrželi.

Můj syn povídá:

"Mami, já být tvůj odběratel, tak bych  tě za tu neaktivitu snad vymazal :o)!"

Takže moc děkuji, že tak učinil jen jeden můj čtenář:o))

 Krásnou noc a pěkný úterní den

přeje 

vaše Inka

💓

DRDOL

jen krátce a pro zasmání.

Koupila jsem si příčesek. 

Jedná se vlastně o gumičku do vlasů,

kterou když si narychlo potřebujete upravit účes,

tak jednoduše dáte do vlasů.

Když mě uviděla Emička,

tak povídá, že si to musím dát do vlasů až pojedeme k oceánu,

že si všichni budou myslet, že jsem její maminka.

Musím napsat, že si to asi všichni myslí,

i bez mého příčesku,

neboť jsme zvláštní seskupení.

Já, manžel, jeho maminka a dvě děti.

Mám neustále chuť všem vysvětlovat, 

že já jsem babička!

No uznejte, není lepší vypadat jako celkem zachovalá babička

než jako přestárlá matka?

:o))

Naše americká dovolená se chýlí pomalu ke konci.

Mám v hlavě spoustu příspěvků,

ale stále nějak čas nebo ta správná chvíle pro jejich napsání.

Určitě mi zůstanou v hlavě

a fotky mi je připomenou

a já až budu na chalupě,

tak si zase naplno budu užívat blogerských radovánek.

...

Vám přeji krásné dny

a už se těším domů

( jen moc ne na cestu, která je zatraceně dlouhá).

Inka

❤
PS: připisuji až po odpoledním koupání...opět stejná situace,
myslí si, že jsme rodiče - staří rodiče. Vysvětlujeme, že jsem babička.
Nechtějí věřit a já se chci pochlubit se svými již téměř pěti a půl křížky.
Na to zareagovala manželova mamka.
"Né, abys jí řekla, kolik ti je,
to by si pak mohla vypočítat, kolik je mně:o)))".
Mamka je totiž a navždy bude " Midle Ages woman" :o))

PLAVU SI

ani nevím jak..

se zpívá v jedné naší písničce.

Já vím jak já plavu!

Blbě!

A to doslova.

Styl paní radová.

( píšu úmyslně s malým R, neboť bych se nerada dotkla mé mladší kolegyně,

která určitě takhle špatně neplave.)

V rámci nezničení si účesu,

což se mi nikdy stejně nepodaří, 

neboť Emča kope všude kolem sebe,

prostě nepotápím hlavu!

Na tom by možná nic nebylo,

kdybych neplavala několikrát denně 

a nezjistila jsem,

že mi to ale vůbec nedělá dobře na mou krční páteř.

Plavání je moc fajn,

zjišťuji i spoustu jeho pozitivních účinků,

například mám víc zpevněné tělo

/pokud se teda v mém věku dá mluvit o zpevnění:o))))/

nehty mám krásně čisté

a určitě jsem " vymáčená" na rok dopředu.

Bolí mě ale docela dost hlava

a někdy se se mnou tak zatočí svět,

že si připadám jako na kolotoči bez kolotoče!

Na druhou stranu si říkám, že by byla velká škoda nevyužít možnosti vodních radovánek

Už brzy to skončí...

Mějte se moc krásně,

já vám posílám spoustu pozdravů.

Inka

❤

ČERVENEC

je  už minulostí
a já
ze všeho nejdříve musím napsat, 

že žiju, že jsem na blog nezanevřela 

a že rozhodně nemíním s jeho psaním přestat,

protože mi doposud vždy víc dal

než vzal..

Nějak mi tu ale chybí nejen čas,

ale i náplň mého psaní.

Popisovat, co denně děláme

jako babička a děda,

co jíme, jak spíme:o)

mi nějak nepřipadá zábavné ani pro mě

a určitě ani pro vás.

toto je vchod na úžasné hřiště pro děti

Můj syn mi už řekl, že konečně,

když by si chtěl denně číst, co tu dělám,

jak se mám a kde všude jsem byla,

tak že nepíšu..

Popisovat nákupy mě nejak přestalo bavit.

Přestává mě totiž bavit i nakupovat,

protože vím, že se mi to nevejde do kufru.

Omezená váha kufru je pro mě něco příšerně děsivého

a když vám napíšu, 

že odlétáme za 10 dní 

a já už mám sbaleno 

a převažuji každý kousek,

který bych chtěla ještě vtěsnat do kufru.

Vtěsnala bych ho,

ale nechci připlácet za zvýšenou váhu kufru.

Kdysi jsme mohl mít každý 2 zavazadla.

To byly časy, když jsme si odváželi 8 kufrů:o).

Vidíte a to jsem nechtěla psát o nákupech:o).

A jsem v nich.

Co musím ale napsat, že tady nakupuje i moc rád můj manžel.

Zde se z něj stává hledač pokladů a fakt dokáže najít hotové skvosty.

Navíc tady vůbec nefrflá,

když si cokoli koupím

a že si toho nakoupím fakt docela dost.

Mamka má někdy pocit, že doma nemůžeme mít ve skříni snad žádné oblečení,

protože tady nakoupíme snad úplně všechno.

Tak úplně pravda to není ,

ale malinko na tom něco bude..äž na ty skříně doma.

...

Jsou tu úžasné obchody plné úžasných věcí  i do mé práce.

Tak ty nenávidím ze všeho nejvíc!

Tolik kreativního materiálu, 

tolik pomůcek, tolik všeho, co bych ve škole využila 

a bez čeho snad ani můj školní rok nemůže začít..

A všechno je to jako na potvoru těžké nebo absolutně neskladné.

Pokud to není těžké, není neskladné,

tak pak je to nehorázně drahé 

a ač mi můj manžel toleruje nákupy,

tak šílí při čemkoli, co investuji do školy,

protože mi na to, jako on říká nikdo nic nedá.

To má pravdu,

ale já nemůžu žít bez toho krásného interaktivního kalendáře,

který bude celý rok zdobit mou třídu,

no a přece tu nenechám ty nádherné samolepky, 

které budou děti po celý rok získávat.

A ty desky, no tak to ne,

ty určitě se mnou musí do Čech.

Moji prvňáčci by bez nich určitě nepřežili.

Myslím, že i záložky do knížek se jim budou určitě hodit!

Mám zákaz!

Zákaz cokoli školního dát do kufru vnuček,

kam by se toho možná ještě trošku vešlo:o).

No jo, no...tak už jen jít ještě do slíbeného Hobby Lobby

a něco malinko...:o)

Kdo učí a je trochu blázen,

tak to určitě chápe:o)..

Ostatně všechny tvořilky by tu šílely:o)..

.....

Co se týká počasí,

tak to mě tady teď taky pěkně štve!!!!

Proč?

Protože je stvořené hlavně jen a jen pro ty nákupy.

Denně tak do max 14 hodin je slunce, 

tudíž si užíváme bazénu, oceánu, sluníčka.

Po 14 hodině se však zatáhne 

a zuří pěkné bouřky, lije jako z konve a nezastaví se to ani kolem 4 hodiny,

což tu bývalo normální.

Ono si to tady klidně prší dál a mnohdy i celou noc.

To, co vám v Čechách tak moc chybí,

tak toho je tu tolik,

že bych to šupem hnala do Česka.

Jenže jak?

....

Proč to nesnesitelné vedro, které je v Česku není tady, kde se dá díky vánku u oceánu, 

díky klimatizaci  v pohodě přežít?

.....

Jak jsem psala, je to čas stvořený na nákupy,

ale na jaké?

když už na ně není místo 

a co hůř, za chvíli ani peníze:o)?

A zabavit doma dvě malé treperendy?

Hrajem Černého Petra, Uno, s panenkami,čteme..

...

Tak to vidíte

a to jsem si myslela, že toho moc nenapíšu

a ejhle...

...

Kdo dočetl až na konec,

má můj obdiv 

a rozhodně mu přeji krásný den

přeživší alespoň s chladnou hlavou.

Inka

❤

to jsem si nekoupila:o)), to je jen důkaz, že žiju
a občas si ze sebe udělám i legraci