POŘÁD SE NĚCO DĚJE

Přiznám se, že mám za sebou období,

kdy se mi nijak nechtělo psát..

Nechci a nemůžu psát o tom, co se  kolem mě dělo

a jsem toho vlastně tak plná,

že často na nic jiného nemyslím..

Takže mi nešlo psát ani o ničem jiném..

Byl to takový začarovaný kruh..

...

Ověřila jsem si spoustu starých pravd.

Například:

" Pro dobrotu na žebrotu."

" Tak dlouho se chodí...a tak dále..

A taky že.. "pozdě je bycha honit.."

"Nevěř nikomu"- i když to se prostě neslučuje s mým přesvědčením..

I já jsem člověk, který dává druhé šance 

a vždy se snažím druhého pochopit..

Bohužel jsem si ověřila, že se to občas nevyplácí..

Nejhorší na tom je, že to vše, co píšu v náznacích,

se netýká přímo mě, ale o to víc mě to mrzí.

Člověk sám se sebou dokáže spíš bojovat než za druhého..

Navíc, když o to ten druhý až tolik nestojí..

...

"Život je jako hodina matematiky.

Sčítáš, odčítáš, dělíš, násobíš.

Najednou uděláš chybu!

Chceš ji opravit, ale pozdě!

Zvoní!"

Život ale pořád plyne dál

a mně se už stýská po vašich prima komentářích..

Navíc moje blogová absence mi nesvědčí...

a tak se hodlám zase vrátit zpátky..

Zpátky ke každodennímu psaní.

Psaní o těch maličkostech, které mě dělají šťastnou.

...

Dokonce už brzy budu zase fotit starým milovaným foťákem.

Hned jak i přijde baterie.

Na to se moc těším..

Opět se podívat do hledáčku 

a zaostřit na něco krásného nebo úsměvného nebo zajímavého..

a pak už jen cvakat spouští..

Vrátím se ke květinovým pondělkům,

které mě těší už i proto, že se mnou sdílí skoro celý týden ve váze...:o),

vrátím se opět k výtvarce,

která pořád pokračuje 

a máme úplná veledíla:o).

Vrátím se možná ještě i k Vánocům 

a k dárkům,

které mě moc potěšily.

Vrátím se ke knihám, k ručním pracím..

Napíšu, co tvořím a co dělat budu..

Co budu psát:

" Pořád se něco děje".

...

Mějte krásnou neděli

a užívejte!

Inka

💓