pátek 30. října 2020

CÍL CESTY - BAILEY

 Jak už jsem včera napsala,

tak cílem našeho výletu na Ameriku

a Karlštejn bylo něco velkého!

Velikého významem,

ale jinak malinkého. 

Rodina mé dcery nám natolik záviděla naší Anynku,

že se rozhodli pořídit si také pejska.

Vlastně se narodil budoucí ženich naší Anie..

Jeli jsme se podívat na štěňátka zlatého retrievra.

Vybrat si štěňátko..

Co vám budu psát..

to bylo radosti..

Frida, tak jsem jmenovala fenka,

měla 13 štěňátek a jedno hezčí než druhé..



a tohle je už náš vybraný pejsek Bailey..



a tady je už doma 


po měsíci 


na své oblíbené místo se už asi brzy nevejde..


a co na to naše Anie?
Láska na první pohled..
prostě ho miluje a on jí..





Musím napsat, že o zábavu je postaráno..

Předvčírem byli tak strašně špinaví,

že oba museli do sprchy.

Špína z nich tekla proudem.

Ale lásky mají oba na rozdávání..

Jo a chlupů po domě je taky na rozdávání..

Kdo by je ale chtěl, že? :o)

Tak asi tak! 
:o))
Mějte krásný páteční den..
a hlavně buďte zdraví!
Inka
💓





středa 28. října 2020

DO AMERIKY

jsme se vypravili i letos..
Rozdíl byl ten,
že jsme neabsolvovali mnohahodinový let,
ale jen skoro dvouhodinovou jízdu autem..
Ameriku jsme ale objevili :o).





.... je to ostuda...v Americe jsem byla tolikrát a tu českou jsem viděla poprvé..


Navštívili  jsme i hrad Karlštejn..





A dívali se do věží..jak zpívával Waldemar Matušky..






Z Karlštejna jsme si odvezli malý poklad..
kdo se pořádně kouká, 
tak vidí..
nevím jestli znáte projekt " kamínky"
a my jeden takový kamínek našli.
Potěšil nás a my ho zase posunuli o kus dál..
putoval až na Benecko, 
tak snad někomu udělal takovou radost jako nám!
Najdete ho také??


tady je fešák..


Výlet jsme si neudělali ale jen tak..
měl jeden důležitý cíl,
ale o něm bude až další příspěvek.
Mějte se moc krásně
a užijte si krásný sváteční večer..
Vaše 
Inka
💓










 

úterý 27. října 2020

MOJE LÁSKY


Moje vnučky!

Anna, Anička, Andulka, Áňa - moje první...

je to k neuvěření, ale už je jí 10 let..

10 let mého babičkovského života, 

deset let radosti.

Zrovna včera jsem si prohlížela video, které jsem s ní točila před 6 lety.

Byla a je úžasná...

Jestli mi sem někdy půjde to video vložit,

tak ho sem dám, abyste se pobavili i Vy..

Její krédo: Problém? Pořád nějaký problém? se jí asi drží..

Je to citlivá malá slečna

a já ji přeji život bez problémů...




💓

Emma, Emička, Eminka, Emča - moje druhá..

7 letá...

 mazlík největší.. je vyčůraná až běda,

válí to s námi jak nejlíp umí,

omotává si nás.

Citlivka to je taky

a má pořád hlad.

Její věta: Já mám hlad! je naprosto šílená..

Hlad znamená chuť 

a tu má pořád..

...

Obě - milující sestřičky, 

pořád tančí a zpívají

Jsou to naše šikulky.

Aby ne, vždyť to píšu já - babička.






💓

Ellie - Ellinka, Elča - moje třetí...

To koukáte,co ? 

Ano, je to tak!

V srpnu jsem se stala potřetí babičkou.

Ellie naše nejmladší, naše miminko.

Je první dcerou mého syna..

Umí nádherně brečet a samozřejmě je ta nej!

Čte knížky, mluví a no co vám budu psát..

další génius:o) na světě"!

Ano, píšu to zase já! Babička :o)).

To samo mluví za vše:o).






💓


Moje veliké lásky..


💓💓💓

No, uznejte, že to je pádná omluvenka mé nepřítomnosti tady na blogu..
...
Mějte krásný den
a hlavně a pořád všem přeji 
zdraví!
Inka
💓



ZAHRADA

 Tak se opět vracím k jaru..

Karanténa, která nás všechny zasáhla,

zklidnila můj životní běh...

Všechno se zpomalilo 

a i když byla hektická distanční výuka,

tak doma se jakoby zastavil čas..

Strach a zodpovědnost nám nedovolila opouštět dům..

Díky e-shopům,

na které já nedám dopustit, 

jsem si dovybavila dům.

Nakoupila jsem z on-line zahradnictví 11 stromů, 

keře rybízu, angreštu,

květiny, okrasné keře - šeřík, kalinu a další..

Zasadila jsem ,co se dalo

a díky tomu všemu naše zahrada začala vypadat jako zahrada 

a ne jako pleveliště,

které jsme v prosinci k domu dostali.





Z prostoru, kde kdysi býval veliký psí kotec,

jsem si udělala takové moje malé království..

/Psa bych do kotce nedala.../

z našeho štěňátka vyrostla krásná psí slečna Anie,

která umí projevit svou lásku k nám..

Je to miláček.. O ní ale určitě napíšu zvláštní příspěvek,

protože si ho určitě zaslouží..



Kolem psího kotce rostlo nekontrolovaně psí víno.

Teda na jaře to spíš bylo neskutečné množství šlahounů.




Znáte mě :o).

Vše jsem zužitkovala.

Smotala jsem věnce, koule z proutí,

manželovi jsem doslova brala šlahouny z ruky, 

on by je samozřejmě okamžitě vyhodil..


moje malé království











Péče o zahradu se nám odměnila

a já se chodím i teď na podzim kochat tím, co jsme vytvořili.

Má to ještě spoustu chyb,

ještě je tu mnoho práce,

ale určitě by jí bylo mnohem víc, kdybychom na jaře neměli tolik času.

(tím nechci ale napsat, že bych si tuhle nedobrovolnou samotku chtěla opakovat každé jaro a podzim).

To jen že jsem se chtěla vrátit v čase k radostem,

které se během uplynulého půl roku staly.

Každý den se raduji z té nádhery,

která je kolem mne.







Děkuji, že můžu bydlet v tomhle úžasném  domě,

který má tak nádherný výhled

do přírody, která je každý den jiná

a pro mě "neokoukatelná"...

V mobilu se mi hromadí stovky fotek

a já jich konečně pár budu moci i použít.





Mějte se moc krásně a zítra napíšu ještě o větších radostech, 

které mě v tomto čase potkaly..

Opatrujte se,

buďte zdravé, zdraví

a mějte se rádi!

Vaše 

Inka

💓