Právě dneska jsme si povídaly s kolegyní o čase..to známé..jak to šíleně utíká ...jak ten čas letí...doslova řekla: " Nemáš ten pocit, že ten nahoře nám točí tou klikou nějak rychle? Než se naděješ, je z pondělí neděle a tak dokola..." Když o tom přemýšlím, něco na tom bude...Nevím, jestli je to věkem, ale opravdu je to tak!

Někdy bych potřebovala nástavbu dne:o)....jsem typická sova, která neví, kdy jít spát..to mám z dob, kdy děti byly ještě malé a já se snažila užít si čas večer, kdy jsem mohla něco dělat...už mi to zůstalo..po půlnoci se divím, že už je tolik a ráno se divím, že už je zase den.... 

Netušíte, kde se kupuje čas? 

Občas bych pár hodin dokoupila..ale jen čas,

 který je strávený s úžasnými lidmi nebo v tichu a domácí pohodě...

Všem Vám přeji krásný a příjemně strávený večer a ať Vám ten čas tak neutíká...

Možná ho předběhnout? :o)

Že by zub času?

A proč právě zub času?

 Úplně automaticky jsem napsala tuto metaforu a pak jsem začala zkoumat, zda to není divné.. 

Co má co dělat zub s časem?

Zub času

F. N.

Matiční Brus z r. 1894 píše: »Úsloví: Zub času hlodá na čem — vzato je z němčiny, spr. čas ničí (památku starověkou) «. Poznamenávám, že nalézáme tuto metaforu již u starořeckého básníka Simonida ve zlomku disticha, jehož překlad zní: »čas, ostré mající zuby, všechno ohlodává, i věci nejpevnější«. Není to tedy metafora speciálně německá a myslím, že není potřebí ji odsuzovati.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 7

Vydal Ústav pro jazyk český