úterý 2. června 2015

MÁŇA POKRAČOVÁNÍ

včera jsem už nepokračovala, 
neboť by článek už byl moc dlouhý.
Ale dnes to napravím.
Už jednou jsem psala, jaký byl recept naší Máni na dlouhověkost.
Byla to naprostá pravidelnost
a to hlavně v jídle.
Ráno kolem 8 snídaně -káva s mlékem a něco sladkého
kolem 12 polévka
kolem 13 hodiny oběd
Každé odpoledne nesměla chybět káva.
O ni se Máňa hlásila takto:
"Děti, kolik je už hodin?"
Překlad zněl: " Už je na čase, dostat kafe" :o)).
Potíž byla, když nebylo jak ona říkala něco do kafe.
A to nějaká sladká buchta nebo sušenka.
Bez toho byla celá nesvá.
A večeře?
Nejraději ze všeho měla chleba se sádlem.
A o tom dnes budu vyprávět.
Jednou, když byla u nás, tak povídala:
Jiřinko, dala bych si k večeři chleba se sádlem. 
Já neměla domácí a tak jsem chtěla babičce udělat radost
a doběhla jsem pro škvařené sádlo do obchodu.
Zjistila jsem, že je ale dost slané a tak babičce povídám:
" Babi, ochutnej to, je to dost slané. Když to nebudeš chtít, dám ti něco jiného!"
Babička ochutnala a povídá: " To je dobré!"
 Odešla jsem do kuchyně a vtom slyším, 
jak babička povídá našemu psovi:
( v té době jsme měli úžasnou labradorku Anii)
" Enynko, tohle  ti nedám,
to by ses poblila, tohle by ani pes nežral!"
---
Co dodat?
Máňa byla prostě kouzelná!
---
A to je jen jedna z mála krásných historek s naší Máňou.
Včera, když jsem hledala fotky, tak jsem zase otevřela krabici vzpomínek, 
všech fotek a zavzpomínala.
---
Toto byla naše Anie ( Ený:o)
nejlepší pes našeho života.
pozor neplést s manželem:o))



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.