včera jsem už nepokračovala,
neboť by článek už byl moc dlouhý.
Ale dnes to napravím.
Už jednou jsem psala, jaký byl recept naší Máni na dlouhověkost.
Byla to naprostá pravidelnost
a to hlavně v jídle.
Ráno kolem 8 snídaně -káva s mlékem a něco sladkého
kolem 12 polévka
kolem 13 hodiny oběd
Každé odpoledne nesměla chybět káva.
O ni se Máňa hlásila takto:
"Děti, kolik je už hodin?"
Překlad zněl: " Už je na čase, dostat kafe" :o)).
Potíž byla, když nebylo jak ona říkala něco do kafe.
A to nějaká sladká buchta nebo sušenka.
Bez toho byla celá nesvá.
A večeře?
Nejraději ze všeho měla chleba se sádlem.
A o tom dnes budu vyprávět.
Jednou, když byla u nás, tak povídala:
Jiřinko, dala bych si k večeři chleba se sádlem.
Já neměla domácí a tak jsem chtěla babičce udělat radost
a doběhla jsem pro škvařené sádlo do obchodu.
Zjistila jsem, že je ale dost slané a tak babičce povídám:
" Babi, ochutnej to, je to dost slané. Když to nebudeš chtít, dám ti něco jiného!"
Babička ochutnala a povídá: " To je dobré!"
Odešla jsem do kuchyně a vtom slyším,
jak babička povídá našemu psovi:
( v té době jsme měli úžasnou labradorku Anii)
" Enynko, tohle ti nedám,
to by ses poblila, tohle by ani pes nežral!"
---
Co dodat?
Máňa byla prostě kouzelná!
---
A to je jen jedna z mála krásných historek s naší Máňou.
Včera, když jsem hledala fotky, tak jsem zase otevřela krabici vzpomínek,
všech fotek a zavzpomínala.
---
Toto byla naše Anie ( Ený:o)
nejlepší pes našeho života.
 |
| pozor neplést s manželem:o)) |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.