MÁ STUDIA A PŘÍSAHA

Psal se rok 1999 a já konečně ukončovala vysokou školu.

Mé studium neprobíhalo lehce, ale nelituji..jsem věčný student 

a vůbec mi to nevadí..

Po gymnáziu, kde jsem se spíš věnovala lásce než studiu

a mé výsledky tomu odpovídaly,

jsem se nedostala na školu.

O vysoké se mi mohlo jen zdát 

a tak jsem toužila jít pokračovat na nástavbovém studiu učitelství pro mateřské školy. 

Nedostala jsem se..

--------

Měla jsem ale to velké štěstí, že jsem se dostala bez tohoto vzdělání do mateřské školky

a tam jsem s nadšením pracovala.

Dodnes si pamatuji jméno nejzlobivějšího kluka, který mě tehdy jako mladou učitelku dost natrápil,

ale zároveň mě uměl nádherně rozesmát..

Péťa Krýsl, můj osudový žák..

Mnohdy jsem si říkala, zda se vůbec na tu práci hodím, protože Péťa mě vytáčel velmi často a rád:o).

Jako uvádějící učitelku jsem tehdy měla přímo ředitelku školky, které se každý obával, ale já ji milovala. Ona byla tak úžasná k dětem a děti ji milovaly. To bylo pro mě měřítko, ne to, že nás učitelky dokázala srovnat na dvě doby.

Tehdy mě naučila něčemu, co praktikuji dodnes a co předávám dál.

" Pokud si někdy budeš chtít stěžovat na dítě, 

nezapomeň, že to jsou rodiče, kterým to říkáš a oni to dítě milují. Navíc ho vychovávají, jak nejlépe umí a ty jsi ten stěžovatel. Takže začni třeba:

" Já vám musím říct, ten váš Pepíček, to je tak kouzelné dítě, ten se umí tak krásně smát nebo ten má tak kouzelná očka apod,..., a teprve pak si začni stěžovat, ale tak jako že od nich potřebuješ radu, pomoc, spolupráci..

Ono to funguje! Celý život se tím řídím..Chválím, chválím, chválím..

a co můžu řeším zásadně sama:o).

 Ve školce jsem vydržela rok. Ne snad proto, že by mě Péťa zničil,

narodilo se mi miminko- Kačenka. 

------

Věděla jsem, že tuhle práci chci dělat 

a tak jsem začala při mateřské dálkově studovat,

jenže otvíral se jen obor vychovatelství..

a tak jsem se stala vychovatelkou.

----

Po mateřské jsem nastoupila jako vychovatelka školní družiny na jednu z největších škol u nás ve městě. Tehdy jsem dostala třeťáky a dost si užila..Byly to děti živé a nějak jsem jim nestačila.

Až o rok později, kdy jsem si začala vychovávat své vlastní odchovance mě práce začala těšit se vším všudy..

V nejlepším se má přestat  a tak jsem po 2 letech odešla na mateřskou.

Narodil se mi Péťa.

---

Po mateřské jsem nastoupila už k nám do Kosmonos

a začala pracovat ve školní družině.

Přišla ale doba, kdy začalo ubývat dětí 

a nás ve družině bylo hodně..

Já, která nastoupila jako poslední jsem byla jasně na řadě odejít..

Tehdejší ředitelka mě však dala učit, zástup na mateřskou.

Dostala jsem tehdy opět třeťáky a neskutečně si je zamilovala

a ony si zamilovaly mne.

Byla to vzájemná souhra. Pro mě úžasní žáci, kteří mě utvrdili v mém rozhodnutí začít studovat vysokou.

A tak jsem ve svých 29 letech udělala přijímací zkoušky

a stala se ze mně vzorná žákyně.Ono to ani jinak nešlo než být vzornou, měla jsem doma dceru školačku, po které jsem chtěla výborné výsledky, a tak když já šla na zkoušku, tak jsem z domova odcházela se slovy: Maminko, doufám, že přineseš jedničku. Co mi zbývalo než se snažit. Musela jsem jít dětem příkladem:o)..

---

Jak už jsem napsala, v roce 1999 jsem ukončila studium. 

Šťastně a radostně.

5. února jsem udělala státní zkoušku 

a spolu s ní si odpřísahala, že už nikdy nebudu kouřit. 

Byl to slib mým dětem..

Slíbila jsem, že jakmile dokončím studium, skončím se svým zlozvykem

a už nikdy nebudu kouřit. Ony mi tenkrát slíbily, že nikdy nezačnou.

---

Já to tehdy řekla všem svým známým a kamarádům, převážně kuřákům a nikdo mi nevěřil.

O to víc jsem šťastná, že jsem to vydržela 

a že mé děti nikdy nezačaly..

Splnili  jsme si slib a dodrželi..

-----

toto je fotka, kterou tehdy nafotily holky, kdy přísahám, že to byla poslední cigareta.

Nedovedete si představit, jakou mám radost, že jsem tohle předsevzetí nevzdala:o)..

--

Ve studiu jsem pak ještě pokračovala..
Po letech jsem se vrhla na studium výchovného poradenství
a zažila úžasné dva roky na fakultě v Praze,
kde jsem poznala skvělé lidi..
----
Možná i proto, že vím
a nezapomněla jsem na to, jaké to je stát a být zkoušen,
co to znamená mít trému,
tak podle toho přistupuji i ke svým žákům.
Učím je učit se..
a dávám jim šanci umět a znát...
a o tom to je!
---
Mou oblíbenou větou je:
" To, co se naučíš, co si uložíš do hlavičky, ti nikdy nikdo nevezme."
a za tím si stojím..
A že se nám toho do těch hlav vejde, že?:o))
Mějte krásný den..
( jo a učit se člověk může ledasčemu a hlavně v každém věku)
---
Dovětek: opakování je matka moudrosti, naše Máňa si ještě těsně předtím než zemřela denně před spaním opakovala vyňatá slova, pak dlouhé básně od Jaroslava Vrchlického
a k tomu její 3 modlidbičky..teprve pak se oddala spánku.
Nenechala svůj mozek zahálet.
Možná i proto se dožila skoro 102 let, kdoví?
Inka