" Paní učitelko, vždyť už budeme skoro na konci učebnice!".
Dnešní věta o hodině češtiny.
Je to opravdu šílený!
Konec školního roku se neúprosně blíží
a s ním i loučení s mými dětmi.
Pět let je docela dlouhá doba
a čas strávený s nimi často překračuje čas,
který strávím se svými dětmi
a vnoučaty.
Spousta jich dělala přijímací zkoušky na gymnázia,
jsem zvědavá,
kolik z nich uspěje
a odejde se vzdělávat jinam.
...
Letos končí i moji deváťáci.
Moje bývalá třída.
...
Už se mi hlavou honí,
čím se s nimi rozloučím.
V minulém příspěvku mi někdo radil
pro každého medvěda.
To vážně nedám.
28 medvědů fakt ne.
Navíc on ten materiál není zadarmo
a to by už asi manžel neunesl:o)!
Přesto chystám určitě něco, co je potěší.
...
Na druhou stranu už se začíná rýsovat nová první třída.
A že těch dětí zase bude!
...
Opět se vrátím zase na začátek!
Opět se ze mě stane - jak já říkám zahradník.
Co si zasadím, budu dál pěstovat ..to budu i sklízet..:o)
....
Mám ráda Malého prince..
Vlastně jsem se ho naučila mít ráda až v dospělosti.
Někdy se cítím jako hlavní hrdina.
Během mnoha učitelských let jsem si k sobě " připoutala" mnoho dětí.
Mám pocit, že toto to vyjadřuje.
„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“ „A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ opakoval malý princ aby si to zapamatoval. „Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“ „Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
Antoine de Saint- Exupery
....
Učit je veliký závazek..ale mě to baví a naplňuje.
Přesto tu zodpovědnost cítím na každém kroku.
Někdy je to zodpovědnost svazující,
velmi často zavazující.
...
Jinak jsem se snad učitelkou už narodila:o).
Dodnes vzpomínám na moje nejlepší dárky od Ježíška.
4 balíky sešitů ( 100 kusů ),
červenou propisku
a takovou tu inkoustovou červeno-modrou pastelku.
Tu, co když se naslinila, tak se krásně rozpíjela.
...
Ježíšek to ani neměl drahé.
Dříve stál 1 sešit 20 haléřů.
Já to milovala. Psala jsem za všechny žáky a pořád opravovala.
Škola pro mě byla místo,
po kterém jsem toužila.
( né vždycky! - období střední školy zase nebylo tak žhavé,
že bych tam chtěla být pořád:o)..)
Já toužila stát za tou katedrou. Na tom stupínku
a učit.
Moje cesta k vysněnému cíli byla ale hodně dlouhá!
O tom určitě napíšu příště,
protože si myslím,
že svou studijní pouť jsem tu nikdy nepopisovala.
:o)
...
Nyní Vám přeji krásný večer.
Inka
💓
PS: Jo a hádejte co mám?
:o))
Myslím, že je to snadné uhodnout!
Nového medvěda.
Devátého..
Jmenuje se Beethoven
( podle jeho deváté symfonie:o)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.