pondělí 29. července 2019

NÁVŠTĚVA MUZEA

Believe it or not!
aneb Věřte, nevěřte!
Toto muzeum je nejstarší ze série těchto muzeí po světě..
Nachází se ve městě Saint Augustin,
druhém nejstarším městě v USA.





... 
Hned na začátku cesty nás vítal obraz z kostiček
a Emička okamžitě volala:
" Koukej, Harry Potter".
Museli jsme se smát,
ale určitá podoba s Johnem Lennonem tady je:o)


Zažili jsme tu spoustu legrace,

já si nechala věštit,
ale abych byla věčně mladá se mi nějak nepodařilo:o).


Jsem smířená se svým věkem 
a tak to i zůstane :o).
Iluze, obrázky, o kterých nevíte,
zda jim můžete věřit či ne.

 



Masky,
to vše můžete v muzeu zažít.
Museli jsme se smát,
když u jedněch dveří stál kluk 
s mobilem 
a fotil si svou slečnu.
teď už vím, že není skutečný, ale mobil měl i blesk..:o)
Samozřejmě jsme nechtěli vejít do záběru
a tak jsme čekali
a čekali a čekali
do té doby než jsme zjistili,
že kluk je z vosku,
přestože vypadal jako živý.
...
Dalším velkým zážitkem bylo zrcadlo,
kde jsme se měli pokusit o svůj největší škleb,
který umíme..
Hezky jsme se u toho vyřádili,
jenže to jsme netušili,
že zrcadlo je oboustranné 
a na druhé straně se někdo náramně baví:o).
Tam jsme se bavili nakonec i my,
když jsme viděli,
jak se tam lidi krásně pitvoří.
No uznejte, jestli nám to pitvoření nejde krásně:o)))..Manžel řekl, že jsme nejhezčí z ošklivince :o)

...
Užili jsme si prima odpoledne
a tady je ještě pár fotografií..

Had, tentokrát z vidliček, úžasná práce
 maska ze starých násad od motyk a nářadí
obraz raketoplánu z klávesnicových tlačítek


obraz dívky z bonbónů jelly beans


pudl ze zátek od piva a coly



myslím, že jeden jazyk je lepší..
tenhle ho měl jako had..
a já těm hadům asi neuniknu :o(...fujjj 
Pak vysvětlujte dětem, že prsty se do nosu nestrkají..
a co hadi, babi? :o))


a venku před budovou se pobavily naše vnučky.
Hádejte co je nejvíc na Davidovi zaujalo :o)?

 ..
Mějte moc krásné dny 
a užívejte!
Vaše 
Inka
💝

čtvrtek 25. července 2019

BLUE HOLE


Dalším zážitkem,
nádherným, byl vyvěrající pramen řeky Ichetucknee
Blue Hole
/ Modrá díra/
Průzračně čistá voda lákala k vykoupání
a uprostřed zela temně modrá hluboká prohlubeň,
jeskyně, která je 12 metrů hluboká
a kde řeka pramení,
Pramen je tak silný, že za minutu vyprodukuje
26 668 gallońů vody.
1 gallon je 3,78 litru vody.
/ tak takový pramen bych si moc přála na chalupě,
to by o vodu asi nouze nebyla/
Voda, do které jsme nakonec vlezli
a která nám přišla neskutečně ledová,
má prý stabilně 22 stupňů C.
Já si myslela, že je těsně před bodem tuhnutí :o).
Přesto to bylo nádherné plavat nad tou modrou hlubokou propastí
a pozorovat rostliny kolem.
Přidávám pár fotek
a na youtubu  jsem našla video,
které vás vezme do hlubin.
Tam jsem se tedy neodvážila.








Ač jsme se všichni klepali zimou,
tak jsme si koupání nenechali ujít.
Pak jsme se vyhřívali na sluníčku jako Anička.
...
Poslední dva dny tu máme ošklivé počasí,
prší a je bouřka.
Dozvuky z tropické bouře na Bahamách
zasáhly i Floridu.
Tak si to užíváme jinak
je to vlastně prima
říkáme tomu
shoping weater
:o))
a nakupovat je opravdu co :o)!
Jen ty naše kufry to opět asi neunesou!
Vám přeji krásné dny.
a teď už se můžete potopit
Moc vás z dálky zdravím
Inka
💖


                     

úterý 23. července 2019

Z OČÍ DO OČÍ

Konečně nějaký zážitek hodný zaznamenání.
Strašně moc jsem se těšila na plavbu 
na nafukovacích pneumatikách 
na řece Ichetuckhnee,
je to nádhera,
kterou si každý rok neskutečně užívám.





Člověk zmizí z civilizace
a ocitne se v lůnu divoké a ničím neupravované přírody.
Voda vás unáší 
a vy se jen a jen kocháte 
a sníte o tom,
jaké by to bylo nemít žádné starosti, povinnosti
a žít bez jakýchkoliv zásad ,
jen tak...
( což je blbost, ale proč nesnít, že?)

Tentokrát jsem chtěla udělat víc fotek,
ale zároveň se bála o mobil, že ho utopím
při svém kochání.
Manžel byl úžasný 
a řekl, že si vezmeme dvojkruh
a já si budu v klidu fotit,
zatímco on bude se mnou plout.
Co víc si přát, že?
Vydali jsme se vstříc plavbě
a úmyslně nechali odplout všechny zbývající členy naší  rodiny,
abychom si mohli nerušeně vychutnávat ten kýžený klid.
Abychom si to náležitě užili,
tak jsme pluli od břehu ke břehu
a nechali se unášet.





Normálně určená trasa trvá 1 a půl hodiny,
tak proč si ji trochu neprodloužit.
Na kmenech se vyhřívaly želvy,
kolem nás poletovaly vážky
a já fotila staré ztrouchnivělé kmeny
a stromy, které tu stojí určitě stovky let.
Jejich výška až do nebes 
a kmeny silné tak, že by je deset chlapů neobestoupilo..
Představa těch dávných věků,
kdy začaly vyrůstat..
neskutečné kouzlo...



až do chvíle než...
jsme se opět nechali unášet k dalšímu břehu, kde se opět odrazíme 
od nějakého kmenu 
a poplujeme dál..

jenže já viděla, jak má hlava míří ke kmenu
na kterém je omotán hnědočerný had..
Ta hrůza, kterou jsem pociťovala se nedá popsat,
když jsem se od toho kmenu odrazila, tak jsem věděla,
že o ten samý se odrazí i můj muž,
ač byl k němu zády..
Nemohla jsem skoro mluvit 
a jímala mě hrůza,
aby se ten had neotočil..
Manželovi jsem jen oznámila
haaaad....
a on, který ho neviděl se jen smál,
že prý bůhvíco jsem viděla..
Musím napsat, 
že od té chvíle jsem už vůbec nechtěla 
jezdit od břehu ke břehu..
Já se hadů vůbec nebojím,
dokonce jsem z těch, které jejich krásu i obdivují
a klidně si je budu fotit, pokud budou za sklem
a já budu v bezpečné vzdálenosti od nich.
V tuto chvíli bylo vše ale jinak.
Před námi byla ještě hodinová cesta
a já už chtěla jet jen a jen v proudu..
břeh mě už nelákal!
Přesto jsme se opět k jednomu doplavili,
vodní vír si s námi pohrál 
a my zase byli na kraji.
Normálně bych se radovala...
manžel si ze mě utahoval do chvíle
než se odrazil
a větev, která byla nad jeho hlavou se nezachvěla
a s ní i obrovský had,
kterému jsme se oba dva dívali z bezprostřední blízkosti
do očí.
On nás oba obdařil velmi rozkmitaným jazykem
a evidentně se mu narušený klid nelíbil..
Naše štěstí asi bylo,
že byl kolem té větve několikrát obmotán..
Manžel opatrně opět odrazil
a s vytřeštěným výrazem
mi sdělil,
že už mi asi věří.
...
Před námi byla ještě necelá hodina cesty..
Já fakt zažila panickou hrůzu
a kdyby mi někdo v tu chvíli nabídl,
že můžu ukončit plavbu hned,
tak to udělám. 
..
Jedno vím jistě,
hrdina manžel, už také nechtěl cestu zbytečně prodlužovat.
....
Každý rok se vždycky za ohybem řeky děsím toho, 
že tam už někde bude cesta končit.
Tentokrát jsem konec naopak očekávala
za každou zatáčkou
a cesta se zdála nekonečná.
...
Radost, když jsem konečnou uviděla,
byla veliká.
Asi jsme ale přestali vnímat proud 
a to, co jsem nechtěla
se opět stalo.
Ocitli jsme se opět u břehu,
sice jsem žádného hada neviděla,
ale kolem byl samý" žabinec" - divoké rostliny
a my v nich.
Navíc tam byl velký kmen,
o který jsme se zasekli 
a jako naschvál se vůbec nešlo odrazit.
...
Manžel se nahnul, aby vší silou rukama odpádloval
a tím mě narazil zadkem na tu kládu.
Celá naše dvou pneumatika se napružila
a než jsem se nadála,
tak manžel zmzel pod žabincem.
Tak tady chyběl už jen krokodýl, 
kterého inzerovali na začátku plavby, že se s ním člověk může potkat.
Navíc, když se manžel vynořil,
tak jen sykal bolestí s tím,
že si urval lýtko.
Moje zděšení bylo hrozné,
představa krve a krvelačných krokodýlů,
mi naháněla hrůzu.
Jak dostat manžela zpátky co nejrychleji do člunu?
Kmen byl tak kluzký,
v tu chvíli jsme už neřešili 
ani hady ani krokodýly,
ale jen to, jak ho dostat zpátky.
Byl to boj 
a jestli nás někdo pozoroval,
tak se určitě musel potrhat smíchy.
...
Přiznávám se, že když to teď celé píšu,
tak řvu smíchy taky.
Manžel nemá s lýtkem naštěstí vůbec nic, 
jen si ho narazil, 
ale i tak to muselo bolet.
...
V autě už jsme se tomu smáli a naši mladí nám doteď hada nevěří.
Myslím, že za rok zůstane řeka ICHETUCKNEE  bez nás..
Vážně nevím,
jestli si tento zážitek nenecháme rádi ujít!
...
Fotek mám spoustu a tak budu mít na co vzpomínat.
Ten den jsme měli ještě další krásný zážitek,
ale o tom až příště.
..
Mějte se moc krásně
a užívejte letních dní.
...
Inka
💓
PS: Tak tohle je ten krasavec  
hnědý vodní had
Není jedovatý, to jsem se o něm dočetla po té hrůze.
No uznejte, jako domácí mazlíček opravdu nevypadá!
 
 

čtvrtek 11. července 2019

BLÝSKÁ SE....

Koupila jsem nový deštník,
i když si myslím, že tamten na nás čeká 
v té kabince,
kde jsem ho zapomněla.
Auto nám opravili 
a teď čekáme na opraváře pračky..
hurá, vypereme si prádlo:o)!
Naštěstí trávíme většinu času v plavkách,
a tak tolik prádla není.
...
Je tu krásně 
a já tu mám ráda poobědové siesty,
kdy skoro každý den venku leje jako z konve
a v tu chvíli se nedá dělat nic jiného 
než odpočívat nebo nakupovat.
..
Nákupy ale většinou necháváme navečer. 
To si užíváme 
a moje peněženka by ráda byla bezedná!
Respektive by to bylo spíš moje přání.
I tak se tu ale nakupuje nádherně,
zboží věhlasných značek
doslova za hubičku..
Jsou to třeba loňské modely,
ale to nám rozhodně nevadí.

tak jako vloni si holky hrají na modelky

 zas o kousek větší


..
Pomaličku se nám budou zaplňovat kufry,
které sem vezeme téměř prázdné.
...
Zítra přiletí Katka ( dcera) se zeťákem
a holčičky začnou zlobit:o)...o:(..
...
Musím napsat, že teď jsou úžasné
a kromě občasného trápení s jídlem
nám žádné starosti nedělají.
Vyhrají si spolu 
a ve vodě jsou jako dvě ryby..
jsou spíš pod vodou
a já pořád hlídám,
kdy se vynoří.

..
Žádný výlet jsme ještě nepodnikli,
je nám tu hezky.
Jak psala moje kamarádka,
je to tu jak chalupa,
ale kousek z ruky od nás.
Žijeme tu v lese,
kolem nás skáčou veverky z palmy na palmu,
všude lezou ještěrky, lítají motýli a barevní ptáci,
 brouky a pavouky radši nevnímám
/ určitě tu jsou taky!/



Aligátora jsem letos zatím neviděla
a nijak netoužím.
U oceánu nám nad hlavou létají pelikáni,
volavky, racci a mořští orli.
Žijeme si tu v přírodě 
a společně s ní..

Jen občas střet tří generací ve větším 3+1
/od zítřka čtyř/
trochu skřípe:o))
Ještěže máme dvě koupelny!
 ...
Mějte se moc krásně
a já zase brzy něco napíšu...
snad už se blýská na lepší časy.
( blýská tu každý den! A TY HROMY!
 Opravář na pračku už je tady! 
Jen si zatím neví rady! )
Vypereme???
snad...
...
Inka
💓