Konec měsíce ledna se mi vůbec nelíbil,
téměř 14 dní už bojuji s chřipkou
a jen díky vysvědčení přežívám v pracovním procesu.
Letos mám totiž opět prvňáčky
a představa, že jim nebudu moci předat vysvědčení
a radovat se společně s nimi ze samých jedniček,
mi naháněla hrůzu.
Zvládla jsem to.
Mám pocit, že moje tělo je nastaveno na pracovní režim.
Od pondělí do pátku to jakžtakž jde
a v pátek padám do peřin.
To už se tělo brání a s horečkou si vystačím do neděle
a v pondělí jsem zas připravena přežít.
Trochu přeháním, už je mi trochu lépe,
jen ten protivný kašel mě ne a ne opustit.
V úterý poslední hodinu jsem se tak rozkašlala,
že to nešlo zastavit.
Psychika udělala své a já fakt měla psychickou ataku,
protože jsem měla pocit, že se už nikdy nenadechnu.
Musela jsem odejít ze třídy, ale jelikož nemám dveře,
tak děti slyšely, jak sípu a dusím se.
Sama jsem se musela uklidňovat a snažila jsem se zklidňovat svůj dech.
Když jsem ještě se slzami v očích přišla do třídy,
kde celou dobu bylo hrobové ticho,
tak mě děti překvapily,
protože kreslily samá srdíčka,
kterými mě hned obšťastnily.
Jsou to moje zlatíčka.
Je to moje poslední třída
a poprvé za svou kariéru mám víc holčiček než kluků.
A to o hodně. Na jednoho kluka jsou hned tři holky.
Tak jako pokaždé jsem byla na vysvědčení připravena
a děti byly nadšené.
No a zase se budu opakovat...
ten čas letí jako splašený,
mám pocit, že to je jak včera, kdy ti moji školáci usedli poprvé do lavic.
......
A najednou je tu únor
a já věřím, že bude nejen suchý, jak se všude nyní říká,
ale i pro mě konečně zdravý.
..A totéž přeji i Vám..
Krásné dny..
Vaše Inka
💓
