Ano, je to tak..
už víc než 40 let..
Moje cesta byla dlouhá..
vzala jsem to tak nějak obráceně..
někdo dá přednost studiu..
já začala dětmi..
takže nejdříve nástavba po gymnáziu
a šup byla ze mě vychovatelka školní družiny.
Ještě před tím těsně před mateřskou jsem byla učitelkou v mateřské škole.
Vyzkoušela jsem si vlastně všechno
a dalo by se o mně říct,
že jsem dlouho byla věčný student.
Vysokou jsem studovala dálkově..
nelituji..
bylo to prima období.
I když dost náročné.
Studovat s dvěmi dětmi, které potřebovaly péči.
Dcera v té době už také chodila do školy.
Když já po ní chtěla jedničky, tak ona po mně taky.
Snažila jsem se seč jsem mohla.
Ne vždycky jsem jedničky měla.
Nejvíc mi dala zabrat hudebka
a to hra na nástroj.
Měla jsem vždycky hroznou trému,
navíc pan profesor neuznával " zprofanované " akordy.
Já doma trénovala a lezla jsem tak manželovi na nervy.
Navíc hrát doma na klávesy bylo něco jiného než si sednout za piano při zkoušce.
Stres ze zkoušky jsem neměla jen já, ale každý, kdo zrovna nebyl virtuóz.
Kamarádka na cestě na zkoušku mi povídala,
že si nechala napsat od doktora léky na zklidnění
a prý jestli nechci...
Zkusila jsem to, vzala jsem si jeden Neurol.
Nečekala jsem, co to se mnou udělá.
Jestli jsem do té doby měla trému, tak ta možná trochu zmizela,
co nezmizelo, ale naopak, byl třes rukou.
Nešlo mi ani položit ruce na klávesnici.
A tak se stalo, že mě ze zkoušky vyhodil,
prostě jsem to nedala.
...
Další termín byl na začátku července
a profesor si mě pozval na zkoušku domů.
Co nečekal, že si vezmu s sebou posilu.
Ano, vyvezla jsem rodinu na výlet do Liberce.
Manžel i obě děti mě doprovodili do profesorovy vily.
Manželka profesora se začala rozplývat nad mými robátky
a zavedla je do jejich zahrady.
Mezitím já vykonávala zkoušku.
Po slovech profesora, že jsem si přivedla na pomoc mužskýho
a že se bojí, aby jednu nedostal, když mi tu zkoušku nedá,
jsem dostala za 3.
Myslím, že by ho manžel asi nezmlátil,
ale už měl opravdu plný zuby mého hraní.
Brnkala jsem mu každý večer na nervy.
....
S úsměvem a s trojkou jsem vycházela z domu.
Paní profesorová mi vrátila děti.
Byly tak neskutečně špinavé od rybízu.
Nastrojená trička byla k nepoznání.
A to jsme chtěli jet do ZOO.
Nakonec jsme jeli,
ale nejdřív jsem se musela zastavit pro nová trička.
...
Naštěstí to byla moje poslední zkouška z klavíru..
už nikdy více.
:o)
....
Nebudete mi to věřit,
ale já vůbec o tomhle nechtěla psát.
Chtěla jsem sice psát o mé učitelské profesi
a o velikém trapasu,
který se snad může stát jen mně...
Tak snad příště..
....
Vím jistě, že na toto určitě nezapomenu..
Jediné, co asi musím, přečíst si svůj blog od začátku..
Když píšu, tak si říkám, jestli jsem tu o tom už nepsala..
Začíná se na mně projevovat stáří
nebo je to mou blogovou pauzou?
....
Za ty roky jsem tu už popsala spoustu řádků...
Tak pokud jste již něco takového u mě četli(y),
odpusťte mi to :o).
....
Přeji Vám krásné dny
a užívejte!
💓
