Jak to tak bývá, jednou za čas je potřeba udělat pořádek a tak jsme se dnes vrhli s manželem na úklid nepořádku za chalupou. Znáte to, občas máte pocit, že tohle právě někdy budete potřebovat a nepotřebujete.Tak šup s tím pryč..Nostalgicky jsem si dnes prohlížela pohledy a dopisy z dob dávno minulých po původních majitelích chalupy. Dříve než zmizeli v nenávratnu, jsem je ještě vyfotila. Přece jen..alespoň vzpomínka..a ještě jsem odstříhala stařičké známky..co kdyby nějaký filatelista zatoužil:o))..Nejstarší list byl z roku 1912, z dob Rakouska-Uherska.
Co mě na těchto psaních však nejvíc zaujalo, bylo písmo. Doba, kdy se ještě vyučoval krasopis nesla své a ty dopisy jsou tak krásné. Navíc to kouzlo korespondence, které mi dodnes chybí..Né, že bych chtěla psát pravidelně dopisy, ale bavilo by mě je dostávat. Měly své kouzlo. Dotyk ještě neotevřené obálky, když si dopis nesete na místo, kde ho hodláte přečíst. Už jen sám obřad rozdělání dopisu..nedočkavě nebo s rozvahou, podle toho, kdo píše...a pak ho schovat pod polštář, aby se vám o něm i zdálo..jé, to byly časy.
Dnešní realita? Obálky zůstaly. Většinou chodí účty, výpisy...Žádná radost, žádné potěšení..
Už žádné růžové mašle..a pod polštářem prázdno...
Tak se mi zastesklo..po vůni papíru,dopisů..
Také jste kupovali krásné dopisní papíry? Byl to pro vás také takový malý obřad napsání dopisu?
A co teprve vyhlížení pošťačky nebo dobývání se do schránky...jé. to byly časy..
Podělím se s Vámi alespoň o fotografie..
jó, to byly časy...
Mějte se krásně..já se jdu utápět ve své nostalgii..
zároveň se ptám?
Kam jsem jen dala zamilované dopisy z vojny od mého muže?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.