POŘÁD SE NIC NEDĚJE!

je to tak,

já nemám vůbec co psát!

Další víkend strávený doma,

za okny svítí sluníčko.

 K zbláznění..

tentokrát marodí manžel.

Mně taky není ještě úplně OK,

ale už jsem se těšila na ples,

na který jsme měli jít.

Zpívala dcera 

a já ji chtěla aspoň slyšet.

Říkala mi, ať jdu sama, když taťka nechce,

ale dovedu si představit, 

jak by se na to tvářil.

Mám krásné šaty, úplně živě si dovedu představit,

jak by všichni na plese byli nadšení,

že by se třpytili společně se mnou.

Třpytky z nich jsou úplně všude a to jsem je už dvakrát prala.

No, určitě přišli o hodně:o)).

...

Prožili jsme spolu již třetí víkend pyžamovou párty.

Já si pořád háčkuju.

Deka bude už úplně hotová,

do toho tvořím už na velikonoční jarmark zajíčky

a polštáře.

Raději bych vám ale ukazovala fotky z přírody,

aspoň z procházky nebo z výletu.

Poslední dobou mám pocit,

že už nic jiného na blogu neřeším,

než kašlík a rýmičku.

Přitom já nejsem člověk,

který to má rád.

Dodnes si vzpomínám, že před mnoha lety,

řekněme dvaceti, jsem chodila pěšky do školy

a vždy na půl cesty se ke mně přidal starší kolega

( no asi ve věku, ve kterém jsem já teď).

Po celý zbytek cesty mi vyprávěl o svém zdravotním stavu,

zda ráno vykonal stolici či nikoli,

a pokud nikoli, tak jak bude probíhat jeho celý den.

Co a kde ho všude píchá 

a já než jsem došla do práce,

tak jsem z toho byla celá hotová!

Vzpomínám, že jsem i mnohdy čekala,

až mě předběhne

nebo naopak jsem utíkala napřed já.

Děsně mi to vadilo.

No a právě proto se odmlčuji na blogu,

protože si připadám už jak ten kolega.

Chtěla bych opět psát něco super,

super zážitky,

tvořit super věci

a dávat sem super fotky

(alespoň v mých očích!)

:o))

Tak mi odpusťte ty prodlevy,

na které u mě nejste zvyklí.

Však já zase ožiju

a hned jak něco prožiju,

tak to určitě na sebe tady na blogu vykecám,

respektive se tady vypíšu.

Tak se mezitím mějte krásně,

užívejte 

a žijte!

Inka

💓