POVOLÁNÍ

 Myslím, že už jsem někdy tady na blogu psala,

jak jsem si vybrala své povolání.

Určitě jsme ale nenapsala,

jak trnitá cesta k němu vedla.

...

Už snad od první třídy jsem toužila stát se učitelkou.

Milovala jsem svou třídní

a doma jsem si pořád na ni hrála. 

Nejkrásnějším dárkem k Vánocům bylo 100 sešitů 

a jedna taková ta červeno modrá inkoustová tužka.

O propisce jsem si v tu dobu mohla nechat zdát.

Mně stačilo pero a červený inkoust.

Sešity jsem pečlivě předepisovala

a doplňovala.

Když přišly kamarádky,

tak jsem je nutila,

aby si hrály na školu se mnou. 

Učila jsem ovšem já:o)!

Na půdě mi naši zřídili i tělocvičnu. 

Žebřiny, kruhy a žíněnku.

Hodiny jsem se vydržela houpat na kruzích.

Milovala jsem školu.

Na druhém stupni sice moje láska ke škole trochu ochabla,

ale moje touha být učitelkou ne.

Už tehdy z 8. třídy jsem zkusila přijímačky 

na pedagogickou školu do Čáslavi.

Bohužel neúspěšně.

Dodnes si pamatuji, jak jsem byla nešťastná, že se tam dostala spolužačka,

která měla daleko horší vysvědčení než já.

Bohužel já jsem měla velmi špatný kádrový profil.

Oba moji rodiče byli v roce 1968 vyloučeni ze strany

a to se tehdy neodpouštělo.

...

Z deváté třídy už jsem to ani na peďák nezkoušela.

Šla jsem rovnou na gymníázium,

tam brali víc dětí.

...

Nebyla jsem zrovna vzorná studentka.

Tak nějak jsem se v té době víc zábavě než škole. 

Nebavilo mě to,

raději místo učení jsem si četla

a víc než učebnice mě bavili kluci :o).

...

Často jsem byla platonicky zamilovaná 

a pak taky někdy hodně nešťastná z neopětované lásky:o)

Vlastně jsem žila často ve světě snění.

Milovala jsem hudbu, 

poslouchala gramofonové desky 

a kazety na magnetofonu.

Některé jsem měla pořádně obehrané..

Měla jsem ráda Haničku Zagorovou,

ale i Olympic a hlavně Jirku Šilingra.

Školou jsem tak nějak proplouvala

a až ke konci, ve čtvrťáku jsem zabrala,

abych udělala tu maturitu:o).

...

Ve třeťáku jsem se osudově zamilovala

do svého spolužáka

a on do mě.

No a už jsme spolu 40 let..

V manželství 38:o).

...

Po škole jsem dělala přijímačky do Berouna,

ale opět jsem nebyla přijata.

Začala jsem ale pracovat v mateřské škole

a můj kluk se dostal tehdy na medicínu na Slovensko do Martina.

Odloučení netrvalo ale dlouho,

protože netrvalo dlouho a já otěhotněla. 

A byla svatba!!

Bylo mi bez měsíce 19. 

A pak manžel nechal školu v Martině

a přešel studovat do Prahy. 

V květnu jsem udělala přijímačky na studium do Čáslavi

a v červnu se nám narodila dcera.

Studovala jsem dálkově,

nástavbu - vychovatelství.

A světe div se, skoro na samé jedničky.

To byla jiná, to mě bavilo!

....

Zkrátím to..

Po mateřské jsem nastoupila jako vychovatelka do školní družiny

a po roce jsem zase nastoupila na mateřskou .

Bylo mi 23 a měla dvě děti.

Do práce jsem nastoupila po třech letech 

a začala opět jako vychovatelka.

Když mi bylo 29, tak odešla jedna paní učitelka na mateřskou 

a neměl ji kdo nahradit. 

Tehdy mi paní ředitelka nabídla její místo.

Měla jsem třeťáky

a učení mě naprosto pohltilo.

32 žáků, jeden lepší než druhý...

teď to nemyslím ironicky,

ale fakticky byli skvělí.

Moji první žáci...

Díky nim jsem se přihlásila na pedagogickou fakultu

a byla přijata.

6 let dálkového studia,

doma dvě malé děti.

Nebylo to snadné,

ale dělala jsem to kvůli tomu,

po čem jsem toužila, co mě bavilo,

naplňovalo 

a co mě těší dodnes.

Už jsem učila tolik žáků,

že je ani nespočítám..

Ale každého si pamatuji..

ty nejzlobivější asi nejvíc :o).

....

Jak píšu na svém blogu.

Dělám práci, která mě baví

a od toho se všechno další odvíjí...

a je to tak.

Moje práce, 

je mým koníčkem.

....

Kolik lidí to takhle má???

Inka

💓