44.DEN - TICHO

, ktere prestava byt bozskym.

Ano, je to tak..

Moc spolu nemluvime..

Ne, ze bychom se pohadali, to vubec ne!

{mame velike stesti, ze patrime k parum, co se o dovolene muzou,

co si nelezou na nervy, ani se vzajemne neprudi}.

my jen zaciname balit 

a do toho ticha, kdy kazdy mlcime o necem jinem

a hlavou se nam honi myslenky na to, co bude

a vzpominky na to, co krasneho bylo,

 se obcas ozve nejake to ach..

a to bud z mych nebo z jeho ust.

Zbyva nam jeden jediny den, kdy bychom chteli jeste stihnout vsechno..

Ale Florida se rozhodla oplakavat to, ze odjedeme

a od rana nam jasne dava najevo,

ze takhle tedy ne

a pomerne vydatne nam kazi nase plany.

Nevzdavame to

a pravdepodobne vyrazime na vecerni prochazku k oceanu.

Jen si asi nevezmu fotak, nebot by to nemusel prezit..je mi to lito..

Mame plnou hlavu toho, co vsechno musime jeste udelat.

vyprat, doklidit, peclive vse srovnat, nezapomenout vypnout vodu, v lednici ledy..

{minule lednice malem praskla, jak se v marazaku kupily ledy}

a hlavne zabalit vse do kufru.

A to je umeni!

Zabalit tak, aby se to veslo,

aby se nic nerozbilo,

aby se na nic nezapomnelo

a aby to hlavne nevazilo vic jak tech 50 "poundu",

 a to se lehce rekne, hur dela!

Zitra v patek..

doufam, ze budeme oplakavat jen my

a Florida nam jeste vysvitne v plne krase,

my se jeste jednou nechame oslnit zdejsim sluncem,

smocime se v oceanu { ja jen nohy - ach jo!}

a pak opet potichoucku se budeme oddavat svym myslenkam..

ale to az zitra..

mejte krasny den

a 

nezapomente se uchovavat krasne okamziky pro dny pristi..

My z tech nasich zijeme vzdycky neskutecne dlouho..

Inka