35. DEN - O LOUCENI A STYSKANI

Ticho!

Je tu vazne ticho, prijeli jsme vecer z letiste

a nikdo nas tu nevital..

Ani rano nas neprobudi kazdodenni 

" To je moje, Ano{ to Ano je s carkou a hackem, aby to melo ten spravny prizvuk a ton :o]}

Uz jsou v oblacich nekde mezi New Yorkem a Prahou..

Dokonce myslim, ze se mi je podarilo zachytit ve vzduchu..

Pravdou ale je, ze jsem si i takove ticho prali..

Oba pracujeme cely rok s detmi 

a kdo to dela take, tak vi, ze je treba na chvili uplne vypnout

a relaxovat..

A tak nas ceka 10 dni o samote ve dvou,

s knizkou v ruce, ja konecne doctu Stepancinu diplomku, na kterou jsem nemela vubec klid 

a mrzi me, ze jsem neco slibila a zatim jsem nedokoncila.

Urcite se nam ale po tech nasich holkach bude styskat..

Deda "milaak"bude delat uz zmrzlinku jenom mne 

a ja na oplatku budu varit jen a jen jemu :o]..

Deset dni utece jako voda 

a nez se nadejeme budeme balit my..

ale nejdrive si to jeste poradne uzijeme..

A tady par fotek z letiste.

Anicka se tesila domu na tatinka 

a na nove pokojicky..

a tady uz vsechny nase holky :o]

Doufam, ze budou mit stastny a klidny let!

No a to bych nebyla cela ja, 

abych se nevyfotila s hrdiny na orlandskem letisti :o]

letos do Kennedy Space Centra  nepojedeme, tak aspon foto 

umluvila jsem i manzela 

a jeho vyraz dava znat, ze to nedela az tak dobrovolne a rad :o]

 a tady uz jsme na odjezdu z letiste..

Mamka si musela poridit vetsi auto,

holt nase rodina se rozrusta :o]..

My dva se v nem ztratime :o]]

...

Nase cesta nevedla rovnou domu, 

ale o tom az zitra...

Preji Vam krasny den..

Inka

a tady nam uz asi odletaji..

Ano a Emi . papa!