39.DEN- MA UVAHA

tak jsem tak premyslela..

Pred chvili jsme skypovali s nasimi mladymi.

Stezuji si na velike vedro.

Tak uz i to tam mame!

byvaly casy, kdy u nas nic nebylo..

vzpominate?

Kdyz jsme poprve jeli do Ameriky, psal se rok 1991.

Byli jsme nove nastehovani v krasnem byte na novem sidlisti, kam dojizdela pojizdna prodejna, abychom si meli kde nakoupit.

Kdyz jsme prijeli sem do Ameriky, otevrel se nam uplne jiny svet.

Tady bylo vsechno, na co jsme si vzpomneli.

Stacilo nam tehdy malo,

toaletni papir, ktery chybel, banany a ovoce na ktere se stavala fronta..

Dodnes vidim, jak jsme ohromene stali u regalu s jogurty a prohlizeli si to nepreberne mnozstvi 

a pocitali, kdybychom kazdy den snedli jeden druh, tak tu budeme muset byt pres 3 mesice..

Manzel tehdy chodil s kamerou v ruce a vse filmoval,

byl to pro nas neskutecny zazitek.

Toaletni papir byl neskutecne mekky a svete div se,

nemusel se ani nijak mackat, aby zmeknul :o]

....

Bylo tu krasne teplo, kazde rano vysvitlo slunce a po celou dobu si nas tady hyckalo.

Domu jsme jezdili krasne opaleni a bylo ihned znat, ze jsme museli byt nekde venku :o]..

A dnes?

Rozdily temer zadne

{ a zaplat Pan Buh za to!!!}

Uz se u nas sezene vsechno, vsechno, co je tady.

Uz nemusite nikde shanet nacerno bony a stat frontu pred Tuzexem na dziny..

Dneska je vseho dost..

a dokonce i to teple pocasi

a tak si myslim, ze letos nikdo nepozna, ze jsem byla venku :o]]

a za to jsem taky rada..

jedine, co bych si privezla, by byl ocean,

alespon kousek , takove male more..

ale radeji nebudu riskovat, vzdyt na nej u nas neni ani misto 

a potop si nekteri uzili az az...

takze pouziji to svoje 

doma je doma

a ac je tu nadherne, 

tak uz se domu moc tesim..

presne za tyden touto dobou jiz budu na daleke ceste,

kdy mi domov bude bliz a bliz...

a ja se na tu nasi krajinu tesim..

mejte krasne dny 

a uzivejte si zivota..

Inka

 a rackove, tak ti  mi pripominaji me detstvi na Machaci 

..