MLČENÍ

k smíchu ..

V pondělí jsme vezli vnučku Aničku z gymnastiky.

Než jsme vlezli do auta,

tak jí povídám, že pojedeme ještě na nákup 

a ať mi připomene, že chci koupit citróny..

Anička si sedla vzadu do sedačky 

a my vyrazili.

Po cestě nám vždycky vypráví, 

co dělali na gymnastice,

co se učili, jak se jí tam líbilo a tak..

Tentokrát ani slovo.

Ptali jsme se jí, co jí je,

proč nemluví

a ticho.

Měli jsme i obavu, zda se jí něco nestalo.

Manžel už i uvažoval, jestli nemá zastavit

a podívat se, co se jí stalo.

Netečně koukala z okýnka 

a prostě s námi přestala komunikovat.

Dojeli jsme k obchodu

a Anička se mnou vylezla z auta 

a řekla:

"Babi, potřebuješ citróny!

A příště, až budeš něco chtít připomenout, tak na mě prosím tě  nemluv

nebo to zapomenu! "

Ona si chudák asi celou cestu opakovala citróny, citróny...

aby na ně nezapomněla!

Holčička moje malá:o)!

..