BÁSEŇ

KTERÁ MĚ DOSTALA!

Na naší škole každoročně probíhá školní kolo recitační soutěže.

Před ním v každé třídě bývají i třídní kola, 

kde se vždycky zvolí 3 soutěžící, kteří jsou nominováni do školního kola.

Nejinak je to i v mé třídě.

Před 5 lety ( to vím přesně a nikdy na to nezapomenu)

probíhalo tehdy u mých prvňáčků třídní kolo.

Pro zdůraznění  zážitku vždycky žáci,tak jak to bývá, jdou před lavice,

zjedná se náležitý klid

a žáček se ukloní a spustí.

Ano, přesně tak to tehdy bylo.

Žákyně,

budu jí tady říkat třeba Blaženka se uklonila a spustila:

--

Eskymák

----

Eskymák, Eskymačce na to mák,

Ona zmírá velkou touhou,

milovat se chvíli pouhou.

Ani si však nevrzla,

svlíkla se a umrzla.

---

Následovala opět úklona..

a

potlesk dětí 

--

 já pomalu ležela pod stolem!

slzela jsem, to se nedalo:o)

---

Děti v první třídě nereagovaly na obsah,

líbil se jim projev.¨

Blaženka to zvládla s bravurou..

--

" Kdože tě naučil tu básničku?"ptala jsem se..

Blaženka zčervenala a řekla, že se básničku zapomněla naučit 

a že jí tuhle naučil tatínek po cestě autem.

--

Musím napsat, že nikdy mě ještě žádná báseň tak nerozesmála.

Hned jsem si ji poznamenala 

a mám ji ve svém šuplíku dodnes.

Tatínek se mi omlouval, že si na jinou nevzpomněl

a tak jsme se díky básničce bavili ještě hodně dlouho..

Byla použita i jako kulturní vložka o třídních schůzkách:o)).

---

Letos žádná taková pěkná nebyla,

přestože má právě tento tatínek u mně ve třídě svého synka..

--

Pravda, vybrali také zajímavou básničku

od Jiřího Žáčka..

nebudu v ní hledat žádné dvojsmysly..ale zajímavá je..

Jen první sloku:

Haló, pane malíři,
namalujte Prahu!
Namalujte Hradčany
na protějším svahu.
Potěšte nás obrázkem,
i kdyby byl malovaný ocáskem..

( jak maluje malíř ocáskem?)

:o)

Přeji krásný večer

a snad Vás má chvilka poezie pobavila.