ŠNEČKOVÁNÍ

příběh,

zakládající se na pravdě pravdoucí.

Kdysi jsem učila na malé venkovské škole

a jednoho jarního dne si děti do školy měly donést prázdné ulity,

které v hodině výtvarné výchovy malovaly.

Krásně se jim šnečci povedli,

byli proužkatí, puntíkatí, prostě hráli barvami.

Aby se jejich barvy ještě více vyjímaly,

tak jsem je přelakovala.

Druhý den ráno mě čekal poprask..

Už ve dveřích stála naše "školníková"

a hned mi líčila, že naši šneci lezli po oknech 

a jak všude ty potvory udělaly slizké cestičky 

a kdo bude mýt okna atd..

Přiznám se, že mě vůbec nenapadlo zkontrolovat,

 zda děti přinesly ulity prázdné.

Samozřejmě, že se přiznaly, že na ulity zapomněly 

a po cestě do školy posbíraly, co se dalo:o).

Chudáci šneci..

---

příběh ještě nekončí..

----

Asi po dvou měsících přišel starosta,

že v naší vesnici máme raritu..

Pán, který sekal trávníky pro obecní úřad, 

našel skupinku barevných šneků 

a donesl je ukázat na úřad jako raritu..

Musela jsem se smát..

Vytvořili jsme nový šnečí druh

Hlemýžď barevný, lakovaný..

Měla jsem radost, že díky mému lakovému zásahu neumřeli..

Pravděpodobně další barevné šnečí generace se už nelíhnou,

ale vzpomněla jsem si ráda..

My máme letos připravené ulity na VV také:o)..

a jsou všechny pod mou kontrolou!

Inka